Rovnováha mezi škodlivými, často nahodilými procesy působící proti homeostáze významně určují vývoj stárnutí. Existuje možnost, že endokanabinoidní systém umožňuje modulaci fyziologických procesů ovlivňující stárnutí. Aktivita endokanabinoidního systému během stárnutí klesá; exprese CB1 (kanabinodních) receptorů a vazby na G proteiny jsou v mozkové tkáni starších zvířat snížené, zároveň se pozorují snížené koncentrace hlavního endokanabinoidu, 2-arachidonoylglycerolu.
Cannabinoidy jako delta-9-tetrahydrokanabinol (THC) a kanabidiol (CBD) jsou skupina více než 100 psychoaktivních sloučenin, které se nacházejí v konopí. Jejich specificitou je silný a komplexní farmakologický účinek, jelikož interagují s kanabinoidními receptory v mozku. Lidský organismus vyrábí své vlastní kanabinoidy, které jsou schopny měnit aktivitu kanabinoidních receptorů a pomáhají tak regulovat řadu funkcí, včetně vědomí času, koncentrace, chuti k jídlu, bolesti, paměti, myšlení, potěšení, pohybu a zpracování senzorických signálů, jako jsou dotyk, sluchu, zrak a chuť.
Studie, vedená výzkumníky z univerzity v Bonnu a Institutu LIMES v Německu ve spolupráci s kolegy z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě, byla na počátku května 2017 publikována v časopise Nature Medicine. Ačkoli jsou kanabinoidy předmětem velmi vášnivých debat nejen mezi zdravotnickými odborníky, stále se zkoumají pro jejich léčivý potenciál. CBD se například zkoumá v možnostech léčby dětské epilepsie a jiných neurologických stavů. Některá léčiva založená na podobném účinku jako THC již byly scháleny americkým Úřadem pro potraviny a léky (FDA) k léčbě nevolností během chemoterapie a stimulace chuti k jídlu u pacientů s AIDS.
THC prospělo pouze starším myším
Vědci ve svém článku vysvětlují, že existují „podstatné důkazy“ naznačující, že kanabinoidní receptory v mozku ovlivňují systém „modulující fyziologické procesy související se stárnutím“, a které se postupem času zpomalují. Výzkumníci se rozhodli prozkoumat souvislosti mezi endokanabinoidním systémem a příznaky stárnutí u myšek.
Podávány byly nízké dávky THC mladým myším (2 měsíční), dospělým (12 měsíční) a starým jedincům (18 měsíční). Výsledky v úlohách učení a paměti ukázaly škodlivost u mladých myší, nicméně podávání THC u dospělých a starších myší bylo vyhodnoceno jako prospěšné. Vědecký tým zjistil, že zlepšení paměti a učení pozorované u starších myší, bylo spojeno se změnami v expresi genů regulující hippokampus, oblast mozku spojená s funkcí paměti.
Behaviorální účinek doprovázel zvýšenou expresi synaptických proteinových markerů a nárůst hustoty dendritů v hippokampu. Transkripční genové vzory THC premedikovaných starších zvířat se úzce podobaly vzorům THC-naivních mladých zvířat. Transkripční účinky THC byly závislé na CB1 receptorech a histonové acetylaci, protože jejich inhibice vede k blokování příznivých účinků látky. Obnovení CB1 signalizace u starších pacientů by proto mohlo být efektivní strategií k léčbě poruch kognitivních funkcí souvisejících s věkem.
Nízká dávka THC může být potenciální léčbou u starších osob
V publikaci je dále popsáno, že další krok práce zahrne zkoumání doby, jak dlouho zmíněné změny trvají, a zároveň se snaží popsat zásadní mechanismus. Před učiněním jakýchkoliv závěrů o pravděpodobnosti výskytu podobného účinku u lidí je však potřeba otestovat další animální modely.
Autoři dále v diskuzi poznamenávají, že pokud jiné metody ke zvrácení genové exprese související s věkem (např. farmakologická blokáda histonových deacetyláz) budou nadále vykazovat škodlivé nežádoucí účinky, THC a další kanabinoidy by měly být brány v potaz. Nejen že vykazují exceletní výsledky v bezpečnosti, u starších pacientů nevyvolávají v nízkých dávkách nežádoucí vedlejší účinky. Vědci nicméně upozorňují, že je potřeba shromáždit více informací ke zjištění přesného vlivu THC na kognitivní procesy u starších lidí.
Práci uzavírají slovy: „Chronická léčba nízkými dávkami THC nebo extrakty z konopí by mohla představovat potenciální strategii ve zpomalení nebo dokonce zvrácení kognitivního poklesu u starších pacientů.“
Literatura
Nature Medicine (2017). nature.com/articles/doi:10.1038/nm.4311