Co vědce přivedlo na myšlenku, že za vším je nemoc střev?

Byla to vagotomie - chirurgické přetnutí nervu, kterým se léčí peptické vředy. Když se najíme, mozek se o tom dozví. Echo mu dávají čidla na pH a roztažení stěny žaludku. Prostřednictvím hormonu gastrinu pak mozek mluví do tvorby žaludeční šťávy. Je to chytře vymyšleno, nebylo by totiž dobré mít agresivní prostředí v žaludku i v době, kdy tam nic není a kdy by trávil sám sebe. Hlenovitá ochrana není všemocná a brzo by se nám vytvořily vředy. Někdy se to ale tak semele, že vředy se nám přece jen udělají. V takovém případě, jako jeden ze způsobů léčby, provádí chirurgové vagotomii. Přestřihnou komunikační kanál mozek-střevo a tím tvorbu žaludečních šťáv utlumí. Vředařům to poněkud zlepšuje jejich úděl a prodlužuje život. Zadarmo to ale nemají. Zhorší se jim trávení, vyprazdňování žlučníku, což nahrává tvorbě žlučových kamenů a přidružují se i další neduhy. Za snížení rizika vykrvácení z prasklého vředu, nebo že vřed navodí rakovinu, to ale stojí. Jen pro úplnost, pokud na toto téma budete s někým mluvit, je dobré se přesvědčit, zda posluchač má na mysli to, co vy. Vagotomie mnoha lidem významově splývá s úkonem, při němž se také něco přetíná, jen se to provádí o něco níž a říká se tomu vasektomie.

 

Tento článek je o svědectví, které vydal švédský národní registr uchovávající záznamy o zdravotním stavu osob. Podařilo se z něj vyčíst, jak si zdravotně vedou ti, kterým za uplynulých čtyřicet let provedli vagotomii. Soubor čítající devět a půl tisíce pacientů s přerušeným nervem ukázal, že "Parkinson" u nich propukl jen v 1,07 procentech případů. U kontrolního souboru se zachovaným nervem, to bylo v 1,28 procentech. Rozdíl sice nic moc (statisticky nevýznamný), nicméně na upozornění to stačilo. Než se v bádání výzkumníků posuneme dál, je třeba odbočit a doplnit si znalost o bloudivém nervu.

Nervus vagus

Říká se mu nerv smíšený, čímž se má na mysli, že je z vláken visceromotorických, somatomotorických, somatosenzitivních a viscerosenzitivních a vláken chuťových. Vede parasympatická vlákna k orgánům hrudní a břišní dutiny.  Celkem vzato toho má na starosti dost. Od inervace svalů hltanu a hrtanu, měkkého patra, řídí záklopku epiglottis aby když pijeme, nám raní káva netekla do plic. V případě potřeby řídí zvracení. Informuje o hladu, ale plete se i do inervace stěn zvukovodu a boltce. Je logické, že když se s tím chirurg nemazlí a přetne někde výš nerv celý, že se toho v naší tělesné schránce porouchá hodně. To je důvod, proč se lékaři rádi uchylují k přetnutí jen té větve nervu, která má co do činění s místem, které je potřeba mozku udělat neviditelné a vymanit ho tak z jeho područí. V lékařských záznamech se pak objevují termíny jako vagotomie trunkální nebo selektivní.

 

Nyní se vrátíme k poznatkům ze Švédska. Pokud jako kritérium přestali brát „přerušení bloudivého nervu“ a eliminovali ty pacienty, kterým byla vyblokována jen specifická část nervu, ukázala se úloha nervu vagus vzhledem k náchylnosti k Parkinsonovi mnohem zřetelněji. Jakoby pacientům co nejvíce narušená vazba mezi mozkem a dutinami břišní a hrudní (tzv. trunkální vagotomie) jejich mozek začala také více ochraňovat. Nabízí se vysvětlení, že by to mohlo souviset s nějakým neznámým patogenem a snižovat to jeho šíření a tím oddalovat nástup a riziko časného projevu Parkinsonovy choroby.

Co je to ten "Parkinson"?

Chronické neurodegenerativní onemocnění, které více postihuje muže než ženy. Průvodním jevem je velký úbytek nervových buněk v části mozku nazvané Substantia nigra. Tamní buňky za normálního stavu produkují nervový přenašeč dopamin, bez něhož přenos signálů mezi  neurony není možný. Nedostatek dopaminu vede k postupné ztrátě ovládání svalů, kontroly nad tělem a k demenci.

Statistickým kouzlením s daty ze švédského registru, které autoři popsali jako zohlednění faktorů chronické obstrukční plicní nemoci, cukrovky a artritidy, se rozdíl mezi "vagotomiky" a kontrolou prohloubil. Trunkální, neboli celkové přerušení nervu vagu (hlavního kmenu) spojujícího dutinu hrudní a břišní s mozkem, navodí u takto ošetřených o 40 procent nižší pravděpodobnost, že se jim během nejbližších pěti let Parkinsonova choroba vyvine.    

Mají stockholmští výzkumníci z Karolinska Institutet pro své poznatky nějaké vysvětlení?

Hypotéz o příčině Parkinsonovy nemoci je celá řada. Traduje se vliv škodlivých příměsí v levném alkoholu. Hodně zastánců má hypotéza škodlivého vlivu pesticidů. Její přívrženci se mohou opřít o veterány z vietnamské války. Ti, kteří se dostali do styku s defoliantem Agent Orange, mají totiž Parkinsona častěji.

Najdou se ale i práce, spatřující viníky ve střevní mikroflóře či nějakých neurčitých toxinech napadajících nervová zakončení. Existuje ale také hypotéza prionová. Ta ale v české a slovenské Wikipedii pod heslem Parkinsonova choroba není ani zmíněna. A to přesto, že jí do karet hraje chování proteinových molekul zvaných alfa-synukleinu (α-syn). Tyto nevhodně poskládané molekuly lze vystopovat i u několika dalších neurodegenerativních onemocnění spojených s demencí. Nynější poznatky ze Švédska jdou hodně na ruku představě, že i za Parkinsonovou chorobou stojí patologické šmodrchání proteinových molekul, podobné tomu, jaké známe u nemoci šílených krav (bovinní spongiformní encefalopatie). Zdá se, že i v případě Parkinsona to začíná do sebe všechno zapadat. Třeba i to, jak jiné týmy pozorovaly, že si budoucí parkinsonici, než u nich nemoc propukla, často stěžovali na problémy gastrointestinálního rázu. Jejich zácpa by mohla být tím prvním projevem napadených neuronů ve stěně střeva a signálem, že inervace přestává zvládat zajišťovat střevní peristaltiku.

 

Pravdou je, že nynější švédská studie nebrala v úvahu další potenciální faktory, u nichž se uvádí, že mají vliv na riziko vzniku choroby. Například kouření, pití kávy a genetickou predispozici (geny Parkin  a  LRKK). Ale i s vědomím této její nedokonalosti nás zase o kousek posunula vpřed k objasnění příčiny toho, co u mnohých z nás začne plíživě jako zvýšená spavost a k čemu se záhy přidají deprese a psychózy, aby nás to nakonec obdařilo nezvladatelným třesem, akinézou a ve finále demencí. 
Většinou se v článcích dočteme, že Parkinsonova nemoc je syndrom, který může mít více příčin, což je poněkud omluvné vyjádření stručnějšího: „vím, že nic nevím". Je to smutné, ale přes veškeré dosavadní snažení jde stále o chorobu, kterou umíme pojmenovat, ale už ne léčit a zpomalit její progresi. Vše co zvládáme, je pouhé tlumení symptomů. Před Parkinsonem jsme si stále všichni rovni, jak se o tom mohli přesvědčit i nacista a vegetarián Adolf Hitler, komunista Mao Ce-tung i jeho Svatost Jan Pavel II.

Nynější Švédská studie bohužel také zatím nijak k léčbě nepřispěla. Podařilo se jí ale vytipovat oblast, která skýtá naději nalezení možné prevence. Znovu nás vrátila na stopu, kterou před dvěma lety naznačil i dánský registr pacientů. V tom pátrala jiná žena - Elisabeth Svensson z Aarhus University a také jí vyšlo, že u těch pacientů, kteří mají totálně přerušený nerv vagus, riziko vzniku nemoci v průběhu následných dvaceti let klesalo na polovinu.

Závěr

Poděkování za objev tentokrát adresujeme vředařům. Oni jsou těmi, kdo nám dali tip a opakovaně nás upozorňují na potřebu prověřit, zda v „klepotici“ se smutným koncem nemá prsty rozmlouvání střeva s mozkem. 

Video: Parkinson (PD).  (Kredit: Open Osmosis)

Literatura

Could Parkinson's disease start in the gut? Medical Press (Neurology)

The prion hypothesis of Parkinson's disease. Curr Neurol Neurosci Rep. 2015

Parkinson's disease may begin in the gut. Annals of Neurology, onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1002/ana.24448/abstract