Nevím, jestli v současné době financuje Grantová agentura České republiky nebo Grantová agentura Akademie věd nějaký vědecký projekt zaměřený na výzkum života skokana hnědého. Dovedu si představit, že při schvalování takového projektu by zazněly námitky: „Prosím vás, co chcete ještě na skokanovi objevovat? Ten už je prozkoumaný zdola nahoru a tam a zpátky!“ Španělské a německé grantové agentury tyhle pochybnosti možná měly také, ale zcela jistě je nakonec potlačily a daly peníze týmu španělského zoologa Davida R Vieitese, aby bádal na životem skokanů v pyrenejských potocích, jezerech a rybnících. Ukázalo se, že to byla dobrá volba. Peníze vynaložené na zdánlivě zbytečný výzkum vedly k publikaci, jež vyšla v prestižním Nature. O co jde?
O rozmnožování žab (a skokan hnědý je jejich bez nadsázky učebnicovým příkladem) se v učených knihách i populárně vědeckých publikacích píše, že samci soupeří o přízeň samice a nakonec jeden z nich dosáhne kýžené mety a může se samicí spářit. Tento samec se zachytí samici na zádech a oplodní shluk vajec, jež samice klade. Samec se drží samice jako klíště a někdy ji dokonce svým stiskem zadusí. Ví, proč to dělá. Pokud by se držel slabě, sokové by ho mohli shodit a pak zaujmout jeho místo. Jak je to prosté.
Jenže detailní genetická analýza shluku oplozených vajíček ukazuje něco úplně jiného. Plných 84% všech shluků je oplozeno více než jedním samcem. V některých shlucích se vyvíjejí potomci čtyř různých žabáků, z nichž se samicí se pářil jen jeden. Kde tedy přijdou k otcovské roli ti zbývající? Samice skokanů hnědých na rozdíl od některých jiných žab nevypustí vejce k oplození v situaci, kdy se s ní pokouší pářit dva nebo více samců.
Ukazuje se, že se mezi skokany uplatňuje „vaječné pirátství“. Samci, kteří neuspěli v souboji o samici, se potloukají kolem pářícího se páru a kradou jim shluky vajec, jak jen mohou. Pak si ukradená vejce někde v ústraní sami oplodní. Přitom ale musejí dávat pozor, protože i ukradená vejce mohou být zcizena a pak do nich vypudí sperma další a další piráti. Šance pirátů na otcovství je poměrně vysoká, protože samicí zvolený samec při páření jen zřídkakdy oplodní všechna vejce ve shluku. Obvykle se mu povede oplodnit 65-85% vajec, ale někdy je to jen pětina z celkového počtu vajíček. Pokud stihne pirát ukrást neoplozená vejce, obvykle se s úspěšností oplození také nevyšplhá nad tyto hodnoty. Pokud ale vejce nejprve oplodní „tatínek“ a pak teprve „pirát“, může se celkové oplození vajíček ve shluku vyšplhat nad 90%.
„Je to první příklad tak složitého pářícího chování objevený u obojživelníku s vnějším oplozením,“ komentoval výsledky svého pozorování Vieites, který teď působí v USA na University of California v Berkeley.
Samice si jsou rizika „vaječného pirátství“ zřejmě dobře vědomy. Nemají na jeho úspěšném provozování žádný zájem. Vybraly si žabáka svých snů, řekly mu „Vlez mi na záda!“ a teď čekají, že právě s ním zplodí potomstvo. Samice proto odkládají vypuštění vajec až na chvilku, kdy mohou zvolat: „Konečně sami!“ – tedy ve chvíli, kdy se v okolí neometá žádný cizí samec, který by jim mohl shluk vajec uzmout. Někdy tak krouží vodní nádrží se samcem na zádech i několik dní. Některé samice kladou shluky svých vajec pod shluky nakladené cizími samicemi, aby je ukryly před zloději. Ale nedělejme si iluze o tom, že „žabák – tatínek“ je jí za to vděčný. Jakmile skončí milostné hrátky, připojí se k nejbližšímu gangu pirátů s krade vejce dalším párům.
Můžeme si samozřejmě položit otázku, proč na to už někdo dávno nepřišel. Inu, Vieites si vybral ke studiu žáby z Pyrenejí a to bylo jeho velké štěstí. Původně chtěl přijít na kloub jejich velké životaschopnosti. Zajímalo ho, jak odolávají mrazům a vysychání vodních nádrží. Brzy se mu ale naskytla podívaná na žabí námluvy. Pyrenejští  skokani se páří ve dne a nikoli v noci, jako skokani z níže položených oblastí. Důvod je jasný- v noci je v Pyrenejích přeci jen na žabí milostné hrátky příliš velká zima. Vieites tedy mohl sledovat za bílého dne to, co v jiných oblastech provádějí skokani pod rouškou noci, kdy na ně žádná badatel pořádně nevidí a většina slušných lidí dokonce spí.

Páření skokanů hnědých není žádná legrace – samice může pod stiskem samce uhynout, samec může být „vyhozen ze sedla“ dotěrnými konkurenty a „společné dílo“ žabího páru může být dokonce ukradeno a to třeba i několikrát.

Tak tenhle samec byl doslova přistižen při činu. Právě si pro sebe ukradl shluk vajec pářícího se páru a odnáší si je do ústraní, aby na nich splnil svou otcovskou povinnost.

Pramen: Nature, University of California v Berkeley