Podle Postola jím pečlivě prostudovaná zpráva Bílého domu neobsahuje konkrétní důkazy o tom, že by za chemický útok ze 4. dubna byla odpověděná syrská armáda. Dokument naopak ukazuje, že na inkriminované místo nebyla shozena puma se sarinem, ale použito bylo nastražené zařízení, které nervově paralytickou látku obsahovalo.
Z jeho analýzy vyplývá, že útok provedli protivládní vzbouřenci, kteří oblast kontrolují: „Ve skutečnosti hlavní důkaz, který je zmiňován ve zprávě ukazuje, že útok byl proveden jedinci na zemi, a ne z letadla.“ Bílý dům měl špatně vyhodnotit snímky kráteru, kde se nachází zbytek munice, v níž měl být sarin, a příliš se soustředil na to, aby dokázal, že byl použit nervový plyn. Vzhled válcovité schrány, zřejmě uříznuté z těla rakety ráže 122 mm, neodpovídá tomu, že byla shozena z letadla a vybuchla při dopadu. Spíše nasvědčuje tomu, jak říká Postol, že byla nad válcem se sarinem odpálena nálož, která válec zploštila, takže sarin pod tlakem unikl. Výbušnina měla podle Postola zapůsobit na trubku jako úder tupou palicí, vrazila trubku do země a vytvořila zde kráter. A protože byla trubka naplněna sarinem, což je nestlačitelná kapalina, jakmile se trubka zmáčkla, sarin zapůsobil na stěny trubky i ucpávky na obou koncích, takže trubka po celé délce praskla a uzávěr na jednom konci selhal. Theodore Postol tak odmítá i ruskou verzi výkladu událostí ze 4. dubna, tedy hypotézu, podle které puma shozená z letadla měla zasáhnout sklad vzbouřenců. Neboť kráter, ze kterého unikal sarin, se nachází na silnici.
Jenže tak malé množství sarinu, uvolněné na otevřeném prostranství, by nemohlo v Chán Šajchúnu způsobit stovky otrav a desítky úmrtí. I když byl v tomto nástražném zařízení s velkou pravděpodobností islamisty vyráběný znečištěný sarin, určitě to nebyla jediná chemická látka, která se v této obci podílela na tolika otravách místního obyvatelstva. Nicméně, jak Theodore Postol říká, zde se ukazuje, že poradci prezidenta Trumpa jejich předkládaný „důkaz Asadova útoku sarinem“ v podobě kráteru se zbytkem munice, nebyl zřejmě vůbec konzultován se specialisty vojenské zpravodajské služby. A tak vojenský úder okřídlenými raketami Tomahawk na syrskou leteckou základnu Šajrát, který americký prezident Donald Trump nařídil 6. dubna 2017, se spíše než o skutečné důkazy opíral o emotivní vyjádření Trumpovy dcery Ivanky, která prohlásila, že Bašár Asad v provincii Idlíb zavraždil krásná miminka.
Na internetu se však již objevila analýza penzionovaného plukovníka W. Patricka Langa, který sloužil v blízkovýchodním odboru vojenské zpravodajské služby Defense Intelligence Agency (DIA). O jeho kvalifikaci svědčí fakt, že byl v minulosti pověřen vedením analytického odboru Středního východu a jižní Asie při Ministerstvu obrany na úrovni, která odpovídá hodnosti generálporučíka. Patrick (Pat) Lang v minulosti několikrát v tisku zopakoval prohlášení generála Michaela Flynna, který stál v čele DIA v letech 2012 až 2014: „Naše zprávy byly v Bílém domě razantně odmítány, měl jsem pocit, že nechtějí slyšet pravdu.“ A jak se zdá, poměry v Bílém domě se po příchodu Donalda Trumpa v tomto směru nikterak nezměnily. Neboť Patrick Lang ve své analýze říká: „Zpravodajské společenství vědělo, že Sýrie nesvrhla vojenskou chemickou zbraň na nevinné civilisty v Idlíbu. Spojené státy byly plně informovány o tom, že v Idlíbu existuje cíl, který Rusové považují za depo zbraní a výbušnin islámských rebelů.“ A není důvod v tomto Langovi nevěřit, vždyť i z našich sdělovacích prostředků víme, že Rusko a USA se navzájem informují o cílech, na které v Sýrii hodlají zaútočit. Podle plukovníka Langa pak syrské letectvo v provincii Idlíb vybraný cíl zasáhlo konvenčními zbraněmi. Všichni zúčastnění předpokládali, že uvidí masivní sekundární výbuch. K němu však nedošlo. Namísto toho ze zasaženého depozitu začal stoupat specifický, chemický kouř. Ukázalo se tak, že „rebelové“ depo používali k uskladnění chemikálií (nikoliv hotového sarinu), jejichž účinky byly smrtelné. Neboť zde byly podle zpravodajců skladovány organické fosfáty a chlor. Právě tyto látky, šířící se díky proudění vzduchu, by tak ve skutečnosti měly stát za úmrtím civilistů v Chán Šajchúnu: metabolity organofosfátu (organické sloučeniny fosforu) byly u pacientů z Chán Šajchúnu skutečně nalezeny v krvi, a protože jsou vylučovány močí, byly nalezeny i v jejich moči.
Jeden ze zdrojů: https://gosint.wordpress.com/2017/04/07/former-dia-colonel-us-strikes-on-a-syria-based-on-a-lie/
Organofosfáty, coby organické estery kyseliny fosforečné, se vcelku běžně používají v průmyslové výrobě a zemědělství jako pesticidy a insekticidy (není tomu tak dlouho, co v Indii zemřelo 23 dětí, které se otrávily pesticidem v jídle, podávaném ve školní jídelně). K otravě organofosfáty dochází nejčastěji vdechnutím, do organismu však pronikají i přes kůži. Při inhalaci se první příznaky otravy objevují již po několika minutách. Co je však nejdůležitější, organofosfáty patří mezi nervově paralytické látky, které dokáží zablokovat důležitý enzym, známý jako acetylcholinesteráza. Ta má za normálních okolností odbourávat sloučeninu acetylcholin, která je důležitým neuromediátorem (přenáší informace mezi nervovými buňkami v mozku a míše) a kromě toho umožňuje přenos vzruchů z nervových buněk na svalová vlákna. Nadbytek acetylcholinu, který není odbouráván zmíněným enzymem, pak způsobuje vlastní projevy otravy. Při otravách organofosfáty jsou ovlivněny v podstatě všechny orgánové systémy, což je dáno velkou důležitostí acetylcholinu pro lidský organismus. Mezi příznaky otravy organofosfáty patří nadměrné slinění a pocení, bolesti hlavy, zúžení zornic, svalová slabost, křeče, dušnost a zpomalení srdeční frekvence, ale i zvracení a průjmy. Nejzávažnější je těžké poškození nervového systému, které může způsobit zmatenost, epileptické záchvaty a v některých případech bezvědomí a rychlou smrt. Jako protilátka (antidotum) se užívá, stejně tak jako u otravy bojovým plynem sarinem, sloučenina Atropin (byl podáván některým pacientům z Chán Šajchúnu), která celkově blokuje účinek acetylcholinu na organismus. Kromě toho je léčba symptomatická a má za úkol udržet funkční kardiovaskulární systém (kyslík, infuze, podpora srdeční činnosti, podpora ventilace).
Jak jsme se dozvěděli z posledních zpráv, v Haagu již jednal výkonný výbor Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW), kde generální ředitel této organizace Ahmet Üzümcü přítomné seznámil s výsledkem dosavadního šetření. Odborníci OPCW totiž minulý týden odjeli do Turecka, kam byly některé oběti údajného chemického útoku ze syrské provincie Idlíb převáženy. Jak Üzümcü řekl, ve dvou laboratořích byly prověřeny biologické vzorky odebrané při pitvě z těl tří obětí. Vzorky z těl sedmi zraněných, kteří jsou v nemocnici, pak byly prověřeny na dalších dvou pracovištích pověřených OPCW. Všechny výsledky podle něj svědčí o tom, že tito lidé byli vystaveni sarinu nebo „látce jemu podobné“, tedy jinému organofosfátu. „I když detailní analýza laboratorního šetření bude následovat, výsledky, jež máme už nyní k dispozici, jsou nevyvratitelné,“ řekl Üzümcü. K čemuž dodal, že odborníci, kteří jsou na místě, pokračují v práci a jsou připraveni odjet do Chán Šajchúnu, jestliže to bezpečnostní situace dovolí.
Do Turecka pacienty z Chán Šajchúnu převážel tým Bílých přileb, které vešly do povědomí širší veřejnosti v souvislosti s událostmi v Alepu. Velitel syrských Bílých přileb Ammar al Salmo o chemickém útoku na Chán Šajchún v syrské provincii Idlíb v rozhovoru pro DVtv, připojeném ke zprávě ČTK říká, že Bílé přilby mají zkušenosti s chlorem, ale ne s tím, čím byli obyvatelé Chán Šajchúnu zasaženi: „Takový zápach jsme cítili poprvé, takový druh bojového plynu.“ Tedy i z výpovědi Bílých přileb vyplývá, že k rozsáhlým otravám v Chán Šajchúnu nemohlo dojít tím, že by Syrské arabské vzdušné síly svrhly na město binární munici se sarinem. Neboť čistý sarin z armádní munice, což nám potvrdí každý armádní expert, je látkou bez barvy a bez zápachu.
Lékaři bez hranic (MSF) provozují čtyři zdravotnická zařízení v severní Sýrii a dalších více než 150 jich podporují po celé zemi. Na webových stránkách české pobočky této organizace v souvislosti s událostmi v syrské provincii Idlíb jsme se dočetli, že Lékaři bez hranic (MSF) pomáhali s urgentním příjmem pacientů v Bab Al Hawa na syrsko-turecké hranici, tedy v nemocnici vzdálené 100 km severně od Chán Šajchúnu, kde „osm pacientů vykazovalo symptomy odpovídající působení neurotoxinu jako je nervový plyn sarin“. Neboť podle zástupců MSF se jednalo o zúžené zornice, svalové křeče a mimovolné vyprazdňování střev (kde přesně tito pacienti byli otravnou látkou zasaženi se ale neuvádí). Pozornosti mnoha čtenářů však unikla tato důležitá poznámka: „Kromě toho týmy Lékařů bez hranic navštívily i další nemocnice, kde zdravotníci ošetřovali oběti útoku. Tyto týmy poté uvedly, že oběti byly cítit po bělících prostředcích, což naznačuje tomu, že tito pacienti byli vystaveni chloru. Tyto zprávy silně napovídají tomu, že oběti útoku v Khan Sheikhoun byly vystaveny alespoň dvěma různým chemickým látkám.“
Závěrem je třeba podotknout, že některými sdělovacími prostředky šířené zprávy o tom, že Lékaři bez hranic navštívili chemikáliemi zasažené městečko Chán Šajchún, a tudíž nám mohou, na rozdíl od místních Bílých přileb, poskytnout skutečně seriozní, ověřené informace, se nezakládají na pravdě. Důkaz představuje rozhovor s Pavlem Gruberem, ředitelem české pobočky Lékařů bez hranic, zveřejněném na webu ČTK, kde na přímou otázku novináře z DVtv, zda v případě diskutovaného Chán Šajchúnu šlo o útok sarinem, Pavel Gruber odpovídá: „My to nemůžeme posoudit. My skutečně nevíme nic víc, než co si člověk dohledá v médiích. Ten princip přinášení svědectví u Lékařů bez hranic je důležitý a je klíčový. Říkáme tomu svědectví, protože to musí být založeno na naší zkušenosti, na našem svědectví. A v téhle oblasti jsme nebyli. To znamená, my tam nemáme žádné spolupracovníky, není tam ani zařízení, které bychom podporovali, a proto já vlastně nemám víc informací než Vy.“
V případě tragédie, ke které došlo v syrském Chán Šajchúnu, zastávám hledisko zdravého skepticismu, se kterým nahlížím na informace, zveřejňované v našich sdělovacích prostředcích, neboť si hodlám na tuto událost utvořit svůj vlastní názor. To ale neznamená, že se snad ve svých závěrech nemohu mýlit, i když se dívám na tyto události z pozice „padni komu padni“. Jinak řečeno: já jako Lékaři bez hranic jsem v Chán Šajchúnu nebyl, a proto nemůžu mít víc informací, než si na internetu najdou čtenáři tohoto článku.