Námluvy ježovek mají přímo oblačné dimenze. Samice vypudí do vody oblak vajíček, samec jim v ústrety vyšle oblak spermií. Během „oblačných“ milostných hrátek musí být zaručeno, že se příslovečná „ruka v rukávě“ ocitne jen v případě těch správných spermií a správných vajíček. Jinak by vznikali mezidruhoví kříženci jako na běžícím pásu a to ježovky rozhodně nemohou potřebovat. Takže ty, ježovky, které si proti mezidruhové mesalianci nenašly dokonalou ochranu, bídně vyhynuly. Do dnešních dnů přežili jen „mořští ježci“ s dokonale vyprťaným systémem vzájemné identifikace vajíček a spermií.
Jednu z pojistek představuje bílkovina bindin, kterou si nese spermie. S její pomocí se váže spermie na vajíčko jako jakýmsi molekulárním háčkem. Vajíčko má pro tuto bílkovinu vazebné místo, tzv. receptor, který si můžeme představit jako dírku. Vajíčka a spermie jednoho druhu ježovky jsou uzpůsobena k oplození tím, že jejich „háčky“ a „dírky“ do sebe dokonale padnou, zatímco u cizích druhů tohle spojení nefunguje.
Dokonalé, že? Jenže ono je to všechno ještě dokonalejší. Spermie proniká do vajíčka přes jeho obal z cukrů. Cukry přitom uvádějí bindinový „háček“ do pohotovosti. Vždycky se myslelo, že tyhle cukry jsou universální „obalový materiál“ a že jsou u všech ježovek stejné. Ale nejsou. Každý druh má v obalu vajíčka svůj speciální cukr, kterým pomáhá pronikající připravit bindinový „háček“ jen spermiím jednoho druhu. Když spermie nenajde v obalu vajíčka „svůj“ cukr, nemá šanci uvést svůj bindin do stavu, v jakém je k použití.
„Celou věc snáze pochopíte, když si představíte oplození jako průchod spermie přes několik dveří,“ vysvětluje Christiane Biermannová z University of Washington - vedoucí týmu, kterému se tento významný objev zdařil. „V minulosti jsme se zabývali hlavně zámkem na proteinových dveřích do vajíčka a tím, jak jsou proteiny na spermii schopny odemykat tahle dvířka. Teď víme, že vajíčko může během evoluce vyměnit i zámek na cukrových dvířkách.“
Lidská vajíčka sice nemají tlustý obal jako vajíčka ježovek, ale na jejich povrchu se nachází pestrá směska různých dosti složitých cukerných molekul. Podle Biermannové je celkem pravděpodobné, že se tyto cukry vážou na bílkoviny spermie a zajišťují tak správné oplození vajíčka.
„Jsou to úplně jiné cukry, ale zřejmě mají na starost to samé co u ježovek,“ říká Biermannová.
Výzkum cukerných molekul je dosti zapeklitá záležitost, a tak asi ještě nějakou dobu nebudeme mít jasno, nakolik jsou předpoklady Christiane Biermannové správné. Určitě to ale stojí za zkoumání. Narušení funkce některých cukrů na vajíčku může být příčinou neplodnosti. A ta představuje především v ekonomicky rozvinutých zemích stále větší problém.
Ježovky
Bindin