Profesor psychologie vzpomínal, jak se ještě před válkou zúčastnil nějakého sletu psychiatrů v Ženevě. Sešly se tam více než dvě stovky uznávaných odborníků z celé Evropy, většinou šéfové psychiatrických léčeben. No a v poslední závěrečný den onoho symposia se dohodli experimentálně potvrdit sílu mentální energie. Shodli se na tom, že se všichni pečlivě soustředí a zaměří svoji pozornost na jdoucí hodiny na stěně sálu a silou svých myšlenek jejich chod zastaví. Po několika minutách se skutečně ručičky hodin přestaly pohybovat. Tento úspěšný pokus je popsán v závěrečné zprávě onoho vědeckého zasedání. Nejsem si jistý, zdali by i dnes zastavili časomíru třeba v počítači, ale když se jim to před málem sto lety podařilo s časomírou ještě s hodinovým strojkem, tak proč ne?
My studentíci jsme chtěli napodobit jejich experiment, ovšemže jinou formou. Když ony psychiatrické kapacity dokázaly zastavit chod ozubených koleček uvnitř hodin, tož my jsme se dohodli, že silou myšlenek zastavíme po silnici jedoucí auto. Pozdě odpoledne jsme si sedli na vyvýšeninu u silnice a čekali, kdy pojede první osobák. Tehdy jezdilo velice málo aut a náklaďáky jezdily většinou na dřevoplyn, což bylo docela výhodné, když auto přestávalo jet, tož řidič zastavil někde u lesa, nasbíral suché větve, přiložil a mohl jet dál. Konečně jsme uviděli přijíždět osobní auto, všichni jsme se přímo pekelně soustředili, ale k našemu zklamání, nic se nestalo, auto jelo dál. Rozčarováni prvním neúspěchem jsme se pokoušeli zastavit další auta, ale ani jedno se nám zastavit nezdařilo. Začalo se stmívat, museli jsme domů a hledali jsme důvody neúspěchu. Vysvětlovali jsme si to tím, že jsme se málo koncentrovali a navíc nás bylo málo. Těch psychiatrů byly nejméně dvě stovky a nás pouze pět.
S panem profesorem byly hodiny psychologie velice zajímavé, nejvíce mi v paměti zůstaly přednášky o hypnóze a o síle slova Ivana Petroviče Pavlova. Tak třeba jednou nám přikázal vstát a předpažit a přitom neustále mluvil, asi tak po minutě pronesl: „A teď nikdo z vás nedokáže připažit.“ Já jsem klidně připažil, říkal jsem si v duchu, mne neoblbneš, ale fakticky tři čtvrtiny posluchačů nedokázaly dát ruce k tělu. Pan profesor nám pak vysvětlil, že toto není hypnóza, že je to pouhá síla slova a názorně ukázal, které části mozku jsou aktivovány a které utlumeny.
Mnozí cestovatelé se často zmiňují o lidech, kteří zabíjeli kozly silou mysli, což viděli na vlastní oči. Dobře popsány jsou také pokusy s jednovaječnými dvojčaty. Pokud je jedno zamilované, tak i to druhé, byť by žilo třeba v Austrálii, pociťuje zamilovanost, ač k tomu nemá důvod, neboť v okolí se nic vhodného k zamilování nevyskytuje. Stejné je to je u nich se smutkem. Tyto zvláštnosti duševních stavů se dají vysvětlit přenosem něčeho, čemu se kdysi říkalo mentiony, než se pojem zprofanoval. Podobné korelující psychostavy se v poslední době zjišťují také u pokusných zvířat, například u myší.
Možná je škoda, že pojem mentiony se nyní nahrazuje pojmy jako psychická energie, duchovní energie, kosmická energie apod. Pojem mention vytvořil profesor RNDr. PaedDr. František Kahuda, DrSc. (1911-1987). Byl ministrem školství v letech 1954 až 1963 a v československém školství zanechal nesmazatelnou stopu. Po ukončení ministrování i díky svému postavení v tehdejším Československu, si mohl dovolit zkoumat mentiony a potažmo i psychony ve velmi dobře zařízené laboratoři Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. S týmem spolupracovníků se zabýval psychosenzorikou a psychokinetikou a hledali jednotku superinfragravitační síly, která by pozorované mimosmyslové kontakty zprostředkovávala. Po více než 30 letech se ukazuje, že by klíčovou částicí, která by propojila kvantovou teorii s obecnou relativitou, mohlo být právě něco jako mention. Ať už tomu budeme říkat jakkoliv, vyřešilo by nám to jak problém temné hmoty, tak temné energie.
Profesor si už tehdy byl jistý, že jde o skutečně Božskou částici a v jeho pojetí se prakticky od dnes tak nepolapitelného Higgsova bosonu, nelišila. Intensita mentionu se už tehdy jevila stálou na libovolnou vzdálenost a žádná překážka nebyla dost hmotná, aby mention zastavila.
Podobně jako slavné Schrödingerovy kočky, se i mentiony mohou vyskytovat a také nevyskytovat na více místech zároveň. Pomocí mentionů se možná dají vysvětlit některé duševní procesy. Dnes už víme, že v kvantovém světě existuje něco, čemu fyzikové říkají superpozice. Na úrovni poznatků tehdejší doby se taková schopnost částice mohla jevit, jako že mention „může zahnout“. V praxi se může projevit charakteristickým únikem myšlenky nechtěným směrem. Naštěstí v Kahudových výzkumech pokračuje nezisková vědecká organizace Česká psychoenergetická společnost. Jejich časopis „Psychoenergetika“ se intenzivně věnuje problematice neverbální komunikace zprostředkované mentiony a dokládá její transformovatelnost na svalový pohyb rukou.
I když svého času oponenti hanlivě překřtili mention na demention, pokrok v psychotronice se jim zadržet nepodařilo. Díla, která vlastně předběhla dnešní polemiku mezi relativitou a kvantovou mechanikou, by se mohla dočkat odborné rehabilitace. Mentiony by si to zasloužily.
Kahuda, F.: Fundamentální záření hmot. Závěrečná výzkumná zpráva. Praha 1980; Kahuda, F.: Mentální energie a její využití v praxi. Soubor studií a statí. Praha 1980; Kahuda, F. a kol.: Ovlivňování růstu živých organizmů mentální energií. Průběžné výzkumné zprávy. Praha 1982; Kahuda, F.: Superinfragravitační sjednocení sil a fundamentální záření hmot. Závěrečná výzkumná zpráva. Praha 1985.
Místo závěru mi dovolte citovat výrok profesora Kahudy: „Mentiony existují, protože dosud nikdo neprokázal opak“. Až teď nám dochází, jak prozřetelný a nadčasový tenhle výrok byl.
Poznámka redakce
Pokud se Vám tento článek zdál poněkud divný, měli jste pravdu. Jeho platnost skončila dnem jeho vydání.