Jsme obklopeni plasty, celý život a takřka kdekoliv. Plastové láhve, igelitové pytlíky, dózy na potraviny… zkrátka předměty denní potřeby každého z nás. Vedle různých polymerů (polypropylén, polyetylén atd.), tedy hlavních komponent plastických hmot, se do plastů přidávají také látky, které činí tyto materiály pevnější, pružnější a odolnější. Lze říci, že bez těchto přidaných látek se plastový obal neobejde a jsou tak jakousi “šedou eminencí“ každého takového materiálu. Nepříjemné je, že se tyto látky dostávají do potravin, vody a vstřebávají se i po dotyku skrz pokožku. Ve velmi nízkých koncentracích potom kolují v krevním řečišti člověka a dostávají se kamkoliv v našem těle.
![Najdeme jej také pod označením: 4,4'-Sulphonyldiphenol ; 1, 1'-Sulfonylbis[4-hydroxybenzene] ; 4,4'-Dihydroxydiphenyl Sulfone ; O2S(C6H4OH)2](https://www.osel.cz/popisek.php?popisek=21999&img=bisphenol-s_1.jpeg "Najdeme jej také pod označením: 4,4'-Sulphonyldiphenol ; 1, 1'-Sulfonylbis[4-hydroxybenzene] ; 4,4'-Dihydroxydiphenyl Sulfone ; O2S(C6H4OH)2")
Již dříve velmi intenzivně studovanou komponentou z této kategorie je bisfenol A (BPA). Tato hojně využívaná látka není ukrytá pouze v plastech, ale i v termopapírech, ze kterých jsou vyráběny mj. účtenky, ale nechybí ani v bankovkách. Vzhledem k těmto faktům nejsou překvapivé výsledky studií odhalující zvýšenou koncentraci BPA v krvi pokladních v supermarketech, které si svou dávku BPA „dopřávají“ opravdu ve velkém. Svého času se vědci předháněli ve snášení důkazů, co BPA všechno dovede! A tak byl BPA označen za endokrinní disruptor, tedy látku, která ve velmi nízkých koncentracích narušuje hormonální bilanci. Jakmile dojde k narušení hormonální stability, mnohé fyziologické funkce jsou stiženy – reprodukci nevyjímaje. A tak se BPA velmi rychle ocitl s dalšími endokrinními disruptory na indexu; došlo k tvrdé regulaci jeho používání a v některých výrobcích, např. v kojeneckých lahvích, bylo jeho použití úplně zakázáno. Některé výrobky dokonce nesou punc „BPA-free“. Pokud bychom toto považovali za šťastný konec hororu jménem BPA, ocitli bychom se ve velkém omylu – na scénu totiž přichází bisfenol S!
Ano, bisfenol S (BPS) nahradil BPA v plastech, ale i jiných produktech, kde je bisfenolu zapotřebí a současně je jeho obsah regulován anebo přímo zakázán. BPS je analogickou sloučeninou BPA, s jeho výhodami, avšak domněle neškodná. Jeho ‚neškodnost‘ je však poněkud nespolehlivá a je založena na skutečnosti, že negativní efekt BPS dosud nebyl prokázán. Klíčové poznatky přinesla práce Terezy Žalmanové a Kristýny Hoškové z České zemědělské univerzity v Praze, která byla publikována v renomovaném časopise Scientific Reports. Poznatky zde publikované nejsou kdovíjak uspokojivé: BPS poškozuje prasečí vajíčka, tolik podobná těm lidským! V laboratořích České zemědělské univerzity, Výzkumného ústavu živočišné výroby byla v podmínkách in vitro kultivována prasečí vajíčka v přítomnosti velmi nízkých koncentrací BPS a následně podrobena zevrubným analýzám. Tento model vcelku věrně imituje situaci v lidském organizmu, kdy je zrající vajíčko dosud uzavřeno v ovariálním folikulu, vyplněného folikulární tekutinou, velmi pravděpodobně obsahující právě BPS. Meiotické zrání vajíčka, kdy dochází k redukci genetické informace, probíhá krátce před ovulací ještě v prostředí folikulu a je extrémně náchylné k jakýmkoliv poruchám.
Sebemenší odchylky jsou mnohdy příčinou nežádoucích genetických poruch, včetně Downova a dalších syndromů. A vskutku, dělící vřeténko, odpovědné za správný rozchod chromozómů, je v prasečím vajíčku po ovlivnění BPS natolik poškozené, že si lze jen těžko představit embryo, které by po oplození vajíčka vzniklo.
Výsledkem v lidské populaci může být selhávání přirozeného početí, kdy takto poškozené vajíčko není schopné oplození, a pokud ano, embryo z něho vzniklé není životaschopné. Tomu přispívají také další mechanizmy, které jsou ve vajíčku bisfenolem stiženy: soubor molekul mRNA určených pro proteosyntézu a samotné proteiny odpovědné za správnou buněčnou signalizaci ve vajíčku a embryu. V krajním případě si lze představit embryo jakžtakž schopné dalšího vývoje i přes všechna úskalí odvozená od přítomnosti BPS, avšak embryo aneuploidní, které je obtěžkáno břemenem genetické choroby.
Otázkou zůstává, co nyní bude dále?
Bude snad BPS zakázán stejně tak jako BPA? Jistě po právu, ale znamená to snad, že přijde další bisfenol v pořadí a dojde k další neuvážené náhradě? Je zřejmé, že jakýkoliv další vývoj plastických hmot musí probíhat velmi kvalifikovaně a s respektem k faktu, že endokrinní disruptory fungují v extrémně nízkých koncentracích. Žel bohu, člověk je jim vystaven soustavně po celý život a tak se nelze smířit s tím, že bychom se obklopili další „politováníhodnou náhražkou“.
Literatura
Scientific Reports