Jak na tom s obavami ze smrti oba tábory (věřících a nevěřících) jsou, zjišťovala nyní parta výzkumníků z Británie, Austrálie, USA a Nového Zélandu. Dobrali se zajímavých výsledků. Než se k nim dostaneme, nejprve připomeneme, jak se hlavní světová náboženství ke smrti staví.

 

Buddhismus ve smrti a umírání nic hrozného nespatřuje. Kdo umře, vstupuje do koloběhu života znovu, jen to je v jiné podobě. V tom horším případě jako zvíře a v lepším zase jako člověk. Teprve po peripetiích ve formě pozemských životů se lze smrtí dopracovat do světů zvaných "čistá území", božské nirvány. 

Hinduismus má koloběh života poněkud zamotanější. Ne, že by se člověk nemohl převtělit do rostliny, broučka či zvíře, nicméně problém umírajícímu vzniká ve chvíli, kdy si pro něj smrt přijde náhle. Pokud si totiž nestihl vylepšit karmu tak, aby vstupoval do smrti s dobrými myšlenkami, s převtělením v boha to pak má špatné. 

Zatímco mnohá náboženství mají ze zlých a dobrých bohů na výběr, v islámu, platí: „Není boha kromě Boha“. Mohamed je „jen“ posel Boží a muslimové ho nepovažují za zakladatele náboženství, ale za obnovitele původní  víry Adama, Noeho, Abraháma, Mojžíše, Ježíše a dalších proroků. O smrti muslima rozhoduje Alláh. Duši odnáší do nebe anděl. Nikoli Gabriel, jak se to v našich končinách mnohým plete, ale Azrael. Ten, jako přímý podřízený Boha,  oddělí od těla duši a přemístí ji do nebe. Tam zemřelý zjistí, jak na tom podle svých činů je. Může ho čekat peklo, nebo se vrátí ke svému hrobu a bude podroben zkoušce čtyř otázek: Kdo je tvůj Bůh, kdo prorok, jakého jsi vyznání a kam vznášíš modlitbu? Pokud odpoví: Alláh, Mohamed, islám, k Mekce, vyvaruje se ran železnými palicemi do obličeje a na záda. U posledního soudu se už jen dobré skutky násobí desetkrát, ale poklesky se znovu trestají. Mučedníci mají z pravidel výjimku. Ti se do ráje dostávají zkratkou.   

Azrael, nebo také Azra'il, Ashriel, Azaril, Azriel, Izrail, Izrael, Ozryel, persky Mordad sídlí většinou ve třetím nebi a bývá to bytost čtyř tváří a čtyř tisíc křídel. V náplni práce má sběr duší a odvádět je před soud. Tam se zemřelý dozví, jestli je spravedlivý a zda ho čeká ráj, nebo zda ho andělé přemístí do pekla.

 

Správný křesťan má také naději, že smrt pro něj nebude „konečná“ a že z ní bude vyveden. Kdysi dávno to měl dokonce jisté a teprve až když si vztah s Bohem vlastní vinou pohoršil (zhřešil), propadl smrti. Naštěstí byl Bůh ochoten s člověkem uzavírat smlouvy (s Noem, Smlouva s Abrahamem, Sinajská smlouva, Smlouva s Davidem, Nová smlouva v Kristově krvi). Deklaroval poslání vykupitele, který z hříchu a smrti člověka vyvede. Vykupitel Ježíš, v němž se Bůh stal člověkem, kvůli tomu zemřel a přinesl vykoupení, kromě jiného i ze smrti.

Smrt tím dostává pro křesťany i svou pozitivní stránku. V Bibli se praví:  „Táhne mne to na obě strany: Toužím odejít a být s Kristem, což je jistě mnohem lepší“.

Na jiném místě v Bibli (v Listu Filipínským) se píše:  „Život, to je pro mne Kristus, a smrt je pro mne zisk“.

V Novém zákoně to je ještě zřetelnější. V Janově evangeliu se Ježíš k vyvedení ze smrti přímo zavazuje: „Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života.“

 

Pochopitelně, že jakékoliv zkratkovité přehledy nemohou dát pohled na smrt přesný ani vyčerpávající. Už proto, že existuje nespočet dalších náboženství a i ta hlavní se štěpí na celou řadu smiřitelných a nesmiřitelných sekt až po Vesmírné lidi a satanisty. Smrtí a únikem před ní, ale argumentují všechna a často. Není proto divu, že se všeobecně soudí, že ti, kteří mají slíbeno, že na tom po smrti budou lépe, se konce své pozemské pouti obávají méně. O co lépe na tom věřící ve vztahu k ateistům se strachem jsou, se nedávno rozhodl zjistit Jonathan Jong z Institutu kognitivní a evoluční antropologie a výzkumný pracovník v Coventry University Research. Spolu s týmem spolupracovníků z Oxfordu, Coventry, Royal Holloway, Gordon College Melbourne University a University Otago publikovali práci, která se míře úzkosti ze smrti věnuje.

 

Jak už to v poslední době bývá zvykem, nejprve výzkumníci dali dohromady vše, co kdy kdo k tomu ve světě zjistil. Protože smrt je něco, co trápí všechny a odjakživa, bylo toho hodně. Jen ale 100 zdrojů se ukázalo být relevantních, aby se daly využít. Šlo o výsledky bádání z let 1961 až 2014. Ty pak vytěžili takzvanou metaanalýzou.

 

Údaje, z nichž v této práci vycházeli, se týkaly lidí ve Spojených státech, na Středním východu a v jihovýchodní Asii. Celkem šlo o 26 000 osob. V rozporu s očekáváním se ukázalo, že věřící (jako celek) se ve skutečnosti bojí smrti více než neznabozi.

 

Početně oblasti byly zastoupeny nerovnoměrně, a tak nešlo vyhodnotit vliv kultury ani „sílu“ vlivu toho kterého náboženství. Z robustních dat se ale dalo zjistit, že religiozita, nejen že má vztah na vnímání úzkosti ze smrti, ale také, že ve škále od silně věřících až po ateisty křivka vnímání síly úzkosti má tvar písmene  obráceného „U“. Z jedenácti k tomuto využitelných studií, jich deset křivku „U“, potvrdilo.

Přeloženo do lidštiny to znamená, že strach ze smrti nejméně kazí život neznabohům a také těm, co jsou bohům nejoddanější. Váhajícím a ve víře nejistým hrozí zbláznitse strachem nejvíce.

Závěr

Studie vyvrátila často presentovaný názor, že věřící lidé jsou s životem vyrovnanější a že smrti se bojí méně. Proč i ateismus dává lidem pocit jakéhosi uklidnění a proč jsou na tom vlažní věřící nejhůře, studie odpověď nedala. Menší strach nevěřících a větší obavy většiny věřících, by mohl souviset s tím, že ti, co nepochybují v tom, co je čeká a jsou s tím srozuměni, nemají potřebu vyhledávat to, čemu se říká „tonoucí se stébla chytá“.

 

Ateistům jejich klid netřeba závidět

O tom, že věřící jednoho tábora jsou věřícími v něco poněkud odlišného perzekuováni, slýcháme často. Netřeba chodit daleko. I naše západní evropská kultura má svá želízka v ohni. Například v Severním Irsku tábory katolíků a protestantů s krátkými přestávkami proti  sobě neváhají obracet zbraně. Ve jménu Boha se tam vraždí už od 12. století. Méně se už ví, že ve třinácti zemích jsou i dnes (21. století) v platnosti zákony, které umožňují za ateismus uložit trest smrti. Nevěřící mohou odsoudit na smrt v Afghánistánu, Íránu, Malajsii, Maledivách, Mauritánii, Nigérii, Pákistánu, Kataru, Saúdské Arábii, Somálsku, Súdánu, Spojených arabských emirátech,  Jemenu. Zemí, kde za tento „prohřešek“ trest smrti zákonně uložit nelze, ale kde ateisty a humanisty náboženští fanatici na základě své víry vraždí, je mnohem více.  V Indii a Bangladéši je policie obviňována, že takové vraždy ani řádně nevyšetřuje. Ve jmenovaném Bangladéši nejméně tři bloggery zavraždili poté, co se postavili na obhajobu vědeckých důkazů a prohlásili, že jsou více, než náboženské přesvědčení.

Literatura

Jonathan Jong et al. The religious correlates of death anxiety: a systematic review and meta-analysis, Brain and Behavior (2017). DOI: 10,1080 / 2153599X.2016.1238844

 

 

---

 

Upozornění na přednášku

Fakulta humanitních studií UK a Ústav germanistických studií FF UK Vás srdečně zvou na přednášku prof. Leszeka Paweła Słupeckého (University of Rzeszów) s návzem Is there still some life? Corporality, incorporality, and rebirth in elitary burials and monumental graves in Old Norse, Old Germanic and Old Slavic tradition.   Přednáška se uskuteční 28. 3. na FHS UK v Jinonicích (U Kříže 8, Praha 5) a proběhne v anglickém jazyce.