Na přelomu března a dubna letošního roku ušly pozornosti veřejnosti výsledky kolektivu amerických dentonských specialistů na výživu. Možná to bylo i proto, že pracovištěm, kde se pokusy konaly, byla Texas Woman"s University. I když celá studie není ještě uzavřena, stojí za povšimnutí. Z  pětiletého sledování pokusných osob vyplývá, že  jedna z forem vitaminu E, výrazně snižuje riziko vzniku rakoviny močového měchýře.  Tou látkou s téměř zázračným efektem, je alfa-tokoferol. Překvapivé je, že jiná forma téhož vitaminu, kterou je  gama-tokoferol, se v tomto směru jevila zcela bez  efektu.
Z výsledků vyplývá, že pouhou změnou stravy, která vede k jejímu obohacení o vitamin E, je možné  snížit riziko výskytu zmíněného zhoubného bujení o 42%. Pokud pokusné osoby k této na „Éčko“ bohaté stravě polykaly  navíc ještě syntetický vitamin E, snížilo se u nich riziko  vzniku rakoviny o 44%!
Pokud má  „Ženská univerzita“ (Texas Woman"s University ) pravdu, a není důvod nevěřit (v pracovním týmu byli  muži), máme v naší stravě co měnit. Většina lidí má totiž denní příjem vitaminu E z potravy okolo 8 miligramů, přitom doporučovaná dávka je 15 miligramů.

alfa-fokoferol

Pro hospodyňky
Mnohá zelenina, semena,  plody a jejich oleje obsahují obě formy vitaminu E. Mezi ty nejbohatší na   alfa-tokoferol patří červené a zelené papriky, špenát, hořčice, slunečnicové semeno a rostlinné oleje, včetně oleje ze semen bavlníku.
K potravinám s nejvyšším zastoupením gama-tokoferolu se řadí vlašské ořechy, cizrna a sojový olej.
Nová forma léčby
Nedlouho po zveřejnění texaského  poznatku o zázračném působení alfa-tokoferolu, přichází jiný americký tým, s další novou metodou, jak vyzrát na rakovinu močového měchýře. Tentokrát se nápad netýká správné výživy, nýbrž genové léčby. Pravda, zatím sice jen u pokusných zvířat, ale s překvapivě vynikajícími výsledky, které si nezadají s těmi „vitaminovými“.
V zářiovém čísle časopisu Molecular Therapy přichází  houstonský tým  s nápadem, jak léčit agresivní nádory močového měchýře pomocí virové genové terapie. U pokusů na  myších rakovinné buňky výstelky mizely a zmenšovaly se tak rychle, že se bez obvyklých průtahů přikročilo rovnou k přípravě klinických testů. Ony totiž u těch pokusných myší byly použity lidské nádorové buňky močového měchýře (proto tolik optimismu), a jak se ukázalo, stačily pouhé dva zákroky genové terapie aby nádory zcela mizely, nebo se významně zmenšily. Léčba zabírala i na takové typy lidských nádorových buněk, které jsou resistentní na interferon-alfa protein, který se při těchto onemocněních k léčbě často používá. Vedoucí výzkumu William Benedict, profesor na oddělení urogenitální onkologie při Texaské univerzitě, říká: „Nikdy jsem neviděl, aby se nádor močového měchýře tak rychle zmenšoval.“

Povrchový papilární nádor na vnitřní straně stěny močového měchýře

Nádor močového měchýře je v pořadí pátým nejčastějším nádorovým onemocněním v USA. Nádor výstelkové tkáně měchýře je přitom nejčastější z nich a ročně tato forma rakoviny udělá z více než 45 000 zdravých lidí,  pacienty. Některé z případů mohou být vyléčeny klasickou BCG léčbou. (Poznámka: BCG  - Bacillus Calmette-Guerin je  stávající nejrozšířenější léčba rakoviny močového měchýře. Je založena na inaktivované bakterii Mycobacterium tuberculosis. Podává se jak katétrem do močového měchýře, tak subkutánní injekcí. I když se přesně neví, proč to zabírá, patří tato léčba stále k k těm nejúspěšnějším).   Při klasické BCG léčbě nádoru močového měchýře se nádor, bohužel, objevuje znovu  přibližně u poloviny léčených, a přibližně 30% z nich na tento nádor umírá. Je to proto, protože klasická léčba ani v kombinaci s chemoterapií nedokáží spolehlivě zabránit tomu, aby se určité procento nádorů nezvrhlo do vysoce agresivní, nezvládnutelné formy.
Právě tento problém se před několika lety rozhodli řešit pracovníci Andersenova centra pro rakovinu a dostali na to grant ve výši 13 milionů dolarů. Takový balík je nezvykle velký i na poměry v USA a jeho výši se podařilo obhájit jen proto, že se jednalo o jediný federální projekt, který byl zaměřený na močový měchýř. Druhým důvodem, proč byla státní kasa tak štědrá bylo to, že projekt měl předpoklady úspěšného vyřešení. Močový měchýř je totiž ideální objekt genové terapie, je snadno dostupný sondou a je „jako pytel“, který je  zcela samostatný, oddělený od ostatních orgánů. Tým pod vedením profesofa Benedikta prosadil odzkoušet genovou terapii s využitím léčivého účinku interferonu-alfa. Interferon  je modulátor imunitního systému, který zlepšuje pacientovu přirozenou odpověď na rakovinou zvrhlé buňky, případně je umí sám likvidovat .
Interferon-alfa je látka, která je běžně používána při léčbě mnohých nádorů. Používá se například při léčbě leukémie, lymfomu, melanomu a nádorů ledvin. Bohužel se také zjistilo, že rakovinné buňky se stávají k tomuto proteinu, produkovanému imunitním systémem, rezistentní. Přesto Benedikt trval na svém a projekt s interferonem prosadil. Nyní šlo o to, nalézt způsob, jak  doručit  interferon do potřebného místa a v patřičně vysoké koncentraci, která by trvala relativně dlouhou dobu. K tomu mělo být použito geneticky modifikovaného viru, který by takovou tvorbu účinné látky zajistil přímo v místě nejpotřebnějším. Konstrukce takového virového nosiče byla na jedno univerzitní pracoviště příliš  a tak universita spojila síly s  biotechnologickou společnosti ze  San Diega. Ta společnost se jmenovala  Canji, Inc. a je filiálkou nadnárodní společnosti Schering-Plough Corporation.  A právě výzkumníkům této společnosti se podařilo vytvořit adenovirus, který nese kód pro tvorbu  interferonu-alfa. Geneticky modifikovaný adenovirus je zkonstruován tak že dokáže zajistit produkci interferonu, ale současně  blokuje svojí replikaci (zmnožování), to proto, aby nedošlo k nekontrolované infekci celého organismu. Odborníci v tomto směru píší o kombinaci Ad-IFN  s dalším prostředníkem, kterým je Sync3, ten zase podporuje expresi interferonu u buněk, které ohraničují vnitřní, rakovinou nejdříve a nejvíce postihovanou část měchýře. Ve vědecké literatuře se o této metodě píše jako o „Ad-FIN_/Syn3 terapii“. 
Lidské nádorové buňky, které rostly v  močových měchýřích myší, a to jak ty méně agresivní formy, tak ty vysoce kancerogenní, se při zahájení léčby (po infekci GM adenovirem) vznikajícím interferonem, zjednodušeně řečeno, „nacpaly“ a nádor zanikl, nebo se významně zmenšil. To je velký pokrok, protože se tento léčebný efekt projevil i u těch rakovinových buněk, které jsou na klasické (injekční) podávání  interferonu  rezistentní.  Navíc byla ve srovnání s klasickou léčbou interferonem pozorována jen malá toxicita.
Výzkumníkům se pomocí GM viru podařilo vyzbrojit buňky měchýře  funkcí, která vedla ke vzniku jakýchsi biologických továren produkujících vysokou lokální koncentraci interferonu-alfa s prodlouženou délkou jeho účinku a právě to, jak se ukázalo, na tento druh rakoviny zabírá.

A jaký že z toho všeho vyplývá závěr? Inu, baštit špenát tak, jak doporučuje Pepek námořník. A když by náhodou ani to nepomohlo,  je tu šance  nechat se infikovat GM virem, který dokáže v nemocném místě navodit tvorbu tak vysokých koncentrací léčivého proteinu, že to rakovina „močáku“ neustojí.

V článku jsou požity informace zveřejněné M.D. Andersenovým centrem pro rakovinu při Texaské univerzitě (USA) a Texas Woman"s University.