Poslední chřipková pandemie, která si vyžádala půl milionu lidských obětí, postihla svět v roce 1968. Tehdy se jednalo o virus původem z divokých ptáků. Virus se stal smrtelným až poté, co se zkřížil s jinými viry v domácích ptácích nebo v prasatech. V buňkách domácích zvířat získal virus na virulentnosti tím, že si osvojil geny, které mu umožnili infikovat lidi. Aby se zabránilo šíření infekce, musely být utraceny 3 miliony kusů drůbeže. Při běžné chřipce, virem napadené buňky uvolňují cytokiny a ty jsou spouštěcím mechanismem pro nenapadené buňky aby se začaly bránit. Virový kmen H5N1 je pro funkci imunitního systému nebezpečný tím, že tento mechanismus je schopen obelstít.

Podle nových poznatků, mohou být obdobným virům vhodným útočištěm také krávy. Shodli se na tom odborníci kteří se sešli v Londýně a kteří zastupovali Společnost pro klinickou virologii, Evropskou společnost veterinárních virologů a Společenství obecných  mikrobiologů . Důkazy podporující tuto teorii získal Ian Brown, představitel Veterinárních laboratoří u Weybridge ve Velké Británii. Jako prvnímu se mu podařilo prokázat přítomnost genů charakteristických pro virus chřipky v genomu skotu. Brown a další tvrdí, že jich budou zřejmě spousty. Tyto nečinné (spící) viry se mohou vyvinout do virulentní formy schopné napadnout člověka. Zatím není známo, jak a kde krávy k těmto virům přišly, ani to zda a jak si je mezi sebou mohou předávat.

Každoročně se vyskytne nový převládající kmen virus chřipky s přestavěným proteinovým obalem. Tato kamufláž brání imunitnímu aparátu využít „zkušenosti“ z minulých virových ochoření – protilátky jsou neúčinné a imunokompetentní buňky  nerozpoznávají nebezpečí včas. Neblahou zkušenost s virovými chřipkovými zabijáky jsme si plně uvědomili až  před pěti lety, kdy šest z osmnácti lidí, kteří se infikovali ptačím virem na trhu s drůbeží v Hong Kongu. Naštěstí se ukázalo, že infekce nebyla přenosná z člověka na člověka a že tedy viry zhynuly s jejich oběťmi. Brovn a jeho spolupracovníci jsou přesvědčeni, že k obdobnému rošíření infekce hrozí i ze strany styku se skotem a že k němu může dojít dříve, než se podaří připravit účinné protilátky. Největší nebezpečí vzniká tam, kde je přímý kontakt lidí se zvířaty, tedy na trzích a farmách. Nové poznatky mění i postoj Světové zdravotnické organizace. Síť pracovišť sledujících výskyt virů chřipky, se mnohem více začíná věnovat zvířecím chřipkovým virům schopným napadnout člověka a vyvolat pandemie.