Ještě na počátku triasové periody byli zcela běžní obří obojživelníci, kteří nezřídka dosahovali délky přes 5 metrů a podobali se tak velikostí i způsobem života současným krokodýlům. Na přelomu triasu a jury před 200 miliony let ale drtivá většina těchto obratlovců vyhynula a v dinosaury ovládaných ekosystémech jury a křídy už se s nimi prakticky nesetkáváme. Jednou z mála výjimek je australský druh Koolasuchus cleelandi, poslední známý zástupce takzvaných stereospondylních temnospondylů, který přežil až do období rané (spodní) křídy před asi 120 až 110 miliony let.[1] Koolasuchus dostal své vědecké jméno na počest paleontologa Lesleyho Koola (doslova „Koolův krokodýl“). Zároveň jde o odkaz k anglickému slovu cool, nikoliv ale ve smyslu „zábavný, skvělý“, nýbrž „studený, chladný“.[2] Koolasuchové totiž obývali oblasti jižní Austrálie v době, kdy ještě ležely za jižním polárním kruhem. Druhové jméno cleelandi zase odkazuje k dalšímu vědci, geologovi Mikeu Cleelandovi.[3] Tento brachyopoidní temnospondyl z čeledi Chigutisauridae (abychom přesně uvedli jeho systematické zařazení) byl objeven v sedimentech Strzelecki Group v rámci souvrství Wonthaggi na území státu Victoria. Zmíněné vrstvy byly uloženy v období geologického stupně apt, mají tedy stáří kolem 120 milionů let. Celkově se mnoho fosilií z koolasucha nedochovalo, popsány byly zatím pouze čtyři fragmenty spodní čelisti a některé části postkraniální kostry, včetně žeber, obratlů, kosti lýtkové a části ramenního pletence. Fragment čelistní kosti byl objeven již roku 1978 v lokalitě zvané Punch Bowl nedaleko malého města San Remo. V roce 1989 pak byly objeveny další fosilie koolasucha na nedaleké lokalitě Rowell’s Beach. Jedna dobře dochovaná lebka dokonce ještě nebyla vypreparována a teprve čeká na své zpracování.
A jakým tvorem tedy koolasuchus byl? Téměř s jistotou představoval sladkovodního predátora, který se živil rybami a jinými menšími obratlovci. Při své velikosti si přitom mohl teoreticky troufnout například i na mláďata menších dinosaurů. Jeho výrazně okrouhlá hlava, tvarem charakteristická pro čeleď chigutisauridů[4], byla dlouhá asi 65 centimetrů.[5] Celková délka těla činila podle odhadů 4 až 5 metrů a hmotnost se mohla vyšplhat až k hodnotě přibližně 500 kilogramů.[6] Koolasuchové tedy dosahovali velikosti středně velkých krokodýlů a mohli představovat poměrně obávané predátory vodních toků. Tak jsou ostatně zobrazeni i v pátém díle filmové série BBC Putování s dinosaury, kde počítačem vytvoření černě zbarvení koolasuchové dokonce číhají u napajedla pod hladinou vody a jeden z nich uloví neopatrného ornitopoda rodu Leaellynasaura.[7] To je ale pouze smyšlená ekologická scéna, ve skutečnosti nevíme, zda by takového loveckého výkonu byl tento velký obojživelník schopen. Koolasuchové obývali oblasti riftových údolí současné jižní Austrálie v období spodní křídy, kdy zde nežili krokodýli, kteří by jim mohli konkurovat. Na jiných místech tehdejšího světa už naopak krokodýlovití plazi zcela vytlačili všechny koolasuchovy příbuzné. Tento osud se ale nakonec nevyhnul ani australským temnospondylům, protože před přibližně 110 miliony let se zde opět oteplilo a krokodýli se do těchto míst vrátili. Koolasuchové jim nejspíš nebyli schopni potravně konkurovat a brzy vyhynuli. O změnách v podnebí na těchto lokalitách nám podávají informace sedimenty z proslulé lokality Dinosaur Cove, objevené náhodně roku 1903.[8] Návrat aktivnějších a přizpůsobivějších plazů znamenal nejspíš definitivní konec celé jedné vývojové linie obratlovců, která prožívala svůj největší rozkvět již o mnoho desítek milionů let dříve.
Psáno pro Dinosaurusblog a osel.cz
Short English Summary: Koolasuchus was a large amphibian, living in what is now southern Australia during the Early Cretaceous. It was one of the last members of its group, a true „living fossil“ in the age of dinosaurs.
Odkazy:
https://en.wikipedia.org/wiki/Koolasuchus
https://fossilworks.org/bridge.pl?a=taxonInfo&taxon_no=251483
https://www.prehistoric-wildlife.com/species/k/koolasuchus.html
[1] Warren, A. A.; Rich, P. V.; Rich, T. H. (1997). „The last, last labyrinthodonts?“. Palaeontographica A. 247: 1–24.
[2] Rich, T. H. V.; Rich, P. V. (2000). Dinosaurs of Darkness. Bloomington: Indiana University Press. p. 222. ISBN 978-0-253-33773-3.
[3]https://web.archive.org/web/20080220004845/https://www.geocities.com/dannsdinosaurs/non-rept.html
[4] Warren, A.; Marsicano, C. (2000). „A phylogeny of the Brachyopoidea (Temnospondyli, Stereospondyli)“. Journal of Vertebrate Paleontology. 20 (3): 462–483. doi:10.1671/0272-4634(2000)020[0462:APOTBT]2.0.CO;2
[5] Steyer, J. S.; Damiani, R. (2005). „A giant brachyopoid temnospondyl from the Upper Triassic or Lower Jurassic of Lesotho“. Bulletin de la Societe Geologique de France. 176 (3): 243–248. doi:10.2113/176.3.243
[6] Martin, A.J. (2009). „Dinosaur burrows in the Otway Group (Albian) of Victoria, Australia, and their relation to Cretaceous polar environments“. Cretaceous Research. 30 (2009): 1223–1237. doi:10.1016/j.cretres.2009.06.003