Dnešní Mars není zrovna pohostinným světem. Odborníci se ale domnívají, že tomu tak nebylo vždy. Úplně na počátku měl zřejmě Mars magnetické pole, podobně jako ho dnes má Země. A magnetické pole chránilo atmosféru Marsu i jeho povrch před devastujícím vlivem kosmického záření. Asi před 4,2 miliardami let ale magnetické pole Marsu zřejmě náhle zmizelo. V tu chvíli byly dny pořádné atmosféry Marsu sečteny. Během příštích asi 500 milionů let se z relativně teplého a vlhkého Marsu stal chladný, nevlídný svět, tak jako ho známe dnes.
Tuto představu o nešťastné historii Marsu v posledních letech potvrdila pozorování meziplanetárních sond, jako je evropský Mars Express a americký MAVEN (Mars Atmosphere and Volatile EvolutioN Mission), které mimo jiné studovaly i atmosféru Rudé planety. Sondy zjistili, že sluneční vítr s kosmickým zářením rozdrásal atmosféru Marsu, a že se to děje doposud. Bez atmosféry, která by stála za řeč, se Mars bude i v budoucnu měnit na stále nehostinnější svět. Nepříjemné kosmické záření a nehostinné prostředí bude ohrožovat i pilotované mise k Marsu, které se tam snad jednou vydají. Co s tím?
Chce to kreativní nápad. S jedním takovým se nedávno ozval šéf divize planetárních věd NASA Jim Green a jeho spolupracovníci. Je to dost ambiciózní nápad, ale prý by to mohlo fungovat. Vymysleli, že když do libračního (Lagrangeova) bodu Marsu L1 umístíme generátor magnetického dipólového štítu, tak by mohla vzniknout umělá magnetosféra, která pojme celý Mars. Rudá planeta by pak byla opět chráněná před slunečním větrem a kosmickým zářením.
Green s kolegy připouštějí, že to je poněkud fantastická myšlenka. Zatím. Přitom už ale probíhá výzkum miniaturních umělých magnetosfér, které by měly chránit kosmické lodi s lidskou posádkou. A tenhle výzkum se svými experimenty naznačuje, že by něco podobného doopravdy bylo reálné. Podle Greena je docela dobře možné, že u Marsu postavíme nafukovací struktury, které budou generovat magnetické pole o úrovni 1 až 2 Tesla. Takové magnetické pole by pak fungovalo jako aktivní štít proti slunečnímu větru.
Vhodným nastavením umělého planetárního štítu bychom mohli cílit ochranu na oblasti Rudé planety, kde dochází k největšímu úbytku atmosféry. Badatelé vystopovali dvě takové zóny – jednu nad severní polární čepičkou a druhou nad oblastí rovníku Marsu. Green a jeho spolupracovníci uskutečnili v centru Coordinated Community Modeling Center (CCMC), které se specializuje na výzkum kosmického počasí, sérii simulací, aby si vyzkoušeli, jak by jejich navrhovaný umělý magnetický štít fungoval. Podle výsledků simulací by generátor štítu umístěný v librační bodu Marsu L1 mohl planetu významně ochránit před slunečním větrem.
Pokud by se takový smělý počin povedl, tak by atmosféra Marsu mohla získat dávno ztracenou rovnováhu. Atmosféra by zhutněla a průměrná teplota na Marsu by stoupla o několik stupňů. To by mohlo stačit k tomu, aby roztál led z oxidu uhličitého v polární čepičce severního pólu planety. Oxid uhličitý by významně zesílil skleníkový efekt, který by byl na Marsu velmi žádoucí. Teplota by stoupla ještě víc. Po času by mohl roztát i vodní led z pólu a na Marsu by opět byla nějaká kapalná voda. Green s kolegy odhadují, že bychom tímto způsobem mohli obnovit asi tak jednu sedminu původních oceánů Marsu. Přínos pro kolonizaci Rudé planety by byl ohromující a třeba by to netrvalo ani moc dlouho. Green a spol. na tom každopádně pracují dál. Mít druhou obyvatelnou planetu ve Sluneční soustavě by vůbec nebylo špatné.
Video: James Green, NASA: Acting Director, Mars Exploration Program; Director, Planetary Science Division
Video: Jim Green - NASA - 18th Annual International Mars Society Convention
Literatura
Universe Today 2. 3. 2017.