V nadpisech článků se jen málokdy uvádí celé dvouslovné jméno dinosaura, o němž má být pojednáno, v případě aliorama ale uděláme výjimku. Ostatně tento binomen má tak zajímavou etymologii, že určitě stojí za takové uvedení. V doslovném překladu znamená tento název „vzdálená cizí větev“, což odkazuje k systematické příslušnosti dinosaura i k místu jeho objevu. Alioramus, který je dnes jako jediný tyranosaurid známý hned ze dvou druhů (původní A. remotus a „novější“ A. altai, popsaný v roce 2009), patřil ke středně velkým a lehce stavěným dravcům, obývajícím v nejpozdnější křídě oblasti současné mongolské pouště Gobi. Stejně jako Tarbosaurus bataar, Zhuchengtyrannus magnus nebo Qianzhousaurus sinensis byl zástupcem východoasijské větve tyranosauridů, představující pomyslnou protiváhu severoamerickým tyranosauridním druhům.[1] O nověji popsaném druhu A. altai jsem na blogu psal po zveřejnění jeho objevu v roce 2009, o A. remotus jsem se ale dosud blíže nezmínil. Tímto článkem proto zmíněný nedostatek napravuji. Alioramus byl vědecky popsán roku 1976 ruským (resp. sovětským) paleontologem Sergejem Kurzanovem.[2] Fosilie holotypu (kat. ozn. PIN 3141/1) sestávají z částečně zachované lebky a tří metatarzálů (kostí dolní končetiny), objevených počátkem 70. let společnou sovětsko-mongolskou expedicí do pouště Gobi. Nález byl učiněn v lokalitě známé jako Nogon-Tsav v mongolské provincii Bajanchongor. Vědecké jméno zvolil Kurzanov s poukazem na podivně prodlouženou a štíhlou lebku vybavenou nízkým hřebínkem v podobě pěti výrazných růžků, která podle jeho názoru činila aliorama pouze velmi vzdáleným příbuzným ostatních tyranosauridů (odtud jeho rodové jméno).

 

 

Paleontologové od začátku řadili druh A. remotus do nadčeledi Tyrannosauroidea, protože ale nebyl k dispozici dostatečně kompletní a diagnostický materiál, nebylo zcela jasné, zda je možné tento druh řadit přímo mezi tyranosauridy.[3] Teprve s objevem lépe zachovaného druhu A. altai v roce 2009 se definitivně potvrdilo, že alioramové patří dokonce mezi tyranosauriny.[4] Vzhledem k vzájemné podobnosti s čínským rodem Qianzhousaurus jsou někdy oba druhy aliorama a tento taxon řazeni do samostatného kladu Alioramini. V roce 2013 však vyšla studie, která zpochybňuje příslušnost alioramů k podčeledi Tyrannosaurinae a řadí je dokonce mimo čeleď Tyrannosauridae.[5] Na tomto místě už však nebudeme dále zacházet do větších systematických detailů. Alioramové byli každopádně kurzoriálně stavění tvorové, kteří zřejmě dokázali velmi rychle běhat. To dokazují jejich dlouhé metatarzální kosti, které kdysi patřily k silným nohám schopným vyvinout vysokou rychlost v běhu. Délka těla alioramů dosahovala asi 6 metrů, je ale možné, že objevené exempláře patří nedospělým a dosud plně nedorostlým jedincům. Samotná lebka měřila na délku kolem 45 cm a jednotlivé „růžky“ nad čenichem dinosaura byly vysoké zhruba 15 mm.[6] Zajímavé také je, že tito teropodi měli vůbec největší počet zubů ze všech tyranosauridů, ten totiž činil asi 76 až 78.[7] Za pomoci moderních technologií (například počítačové tomografie) byla zkoumána i mozkovna aliorama, přičemž se ukázalo, že samotný mozek se nacházel v jakési přechodné vývojové fázi mezi stavem známým u bazálních teropodů na jedné a u moderních ptáků na druhé straně.[8] Dá se tedy s trochou opatrnosti říci, že na poměry druhohorních dinosaurů byli alioramové relativně inteligentní živočichové. Nápadná je také výrazná pneumatizace kostry tohoto druhu, projevující se pozoruhodně velkým množstvím dutin v některých kostech.

 

 

Alioramové obývali ekosystémy současného jihovýchodního Mongolska v době před asi 70 miliony let, na začátku geologického stupně maastricht.[9] Žili tedy ve stejných ekosystémech, jako jejich mnohem větší tyranosauridní bratranci druhu Tarbosaurus bataar, kteří při dvojnásobné délce vážili asi patnáctinásobně víc. Je proto jasné, že alioramové nemohli dospělým tarbosaurům přímo potravně konkurovat, soutěžit ale mohli s jejich mláďaty a dosud plně nedospělými jedinci. Sedimenty v lokalitě Nogon-Tsav zřejmě odpovídají souvrství Nemegt o stáří asi 71 – 69 milionů let.[10] V této době již byla velká část současné Gobi prostředím s vlhčím podnebím a s množstvím řek a nízko položených zaplavených území, kde se dařilo rozmanité dinosauří megafauně. Alioramové tak měli poměrně širokou paletu možné kořisti, zejména pokud lovili ve smečkách (což zatím s jistotou nevíme). Jejich kořistí se mohli stávat ornitomimosauři a menší terizinosauři nebo jejich mláďata, stejně jako mladí titanosauridní sauropodi, kteří ale byli vzácnější. Další možnou potravou alioramů pak byli mladí či nemocní kachnozobí dinosauři, „tlustolebí“ pachycefalosauři nebo i menší deinonychosauři (srpodrápí teropodní dinosauři). Na obrněné ankylosaury si zřejmě alioramové netroufali, alespoň ne na dospělé a plně dorostlé jedince. Holotyp A. altai byl mimochodem ještě nedospělým jedincem, který zemřel asi v devíti letech věku, přičemž v té době mohl vážit přibližně 370 kilogramů.[11] Ačkoliv tak byl příliš malý na to, aby mohl útočit na velké býložravé dinosaury, dokázal zřejmě velmi rychle běhat a dohnat tak i rychlou kořist typu „pštrosích dinosaurů“ ornitomimosaurů nebo alvarezsauridů. Pokud byl tedy Tarbosaurus lvem svých ekosystémů, pak Alioramus v nich představoval pomyslného geparda. Více zajímavostí o tomto úžasném asijském tyranosauridovi nám snad prozradí až další objevy.

 

Psáno pro Dinosaurusblog a osel.cz

Short English Summary: Alioramus remotus was relatively small, gracile tyrannosaurid theropod, inhabiting what is now southern Mongolia about 70 million years ago. It lived alongside its larger and stronger relative Tarbosaurus bataar and was probably fast and agile runner.

 

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Alioramus

https://archosaurmusings.wordpress.com/2009/10/06/guest-post-a-new-tyrannosaur-alioramus-altai/

https://fossilworks.org/bridge.pl?a=taxonInfo&taxon_no=57259

https://www.dinochecker.com/dinosaurs/ALIORAMUS

https://www.prehistoric-wildlife.com/species/a/alioramus.html

 

---

 

[1] Junchang Lü; Laiping Yi; Stephen L. Brusatte; Ling Yang; Hua Li; Liu Chen (7 May 2014). „A new clade of Asian Late Cretaceous long-snouted tyrannosaurids“. Nature Communications. 5 (3788). doi:10.1038/ncomms4788

[2] Kurzanov, Sergei M. (1976). „A new carnosaur from the Late Cretaceous of Nogon-Tsav, Mongolia“. The Joint Soviet-Mongolian Paleontological Expedition Transactions. 3: 93–104.

[3] Currie, Philip J.; Hurum, Jørn H; Sabath, Karol (2003). „Skull structure and evolution in tyrannosaurid phylogeny“. Acta Palaeontologica Polonica. 48 (2): 227–234.

[4] Holtz, Thomas R. (2004). „Tyrannosauroidea“. In Weishampel, David B.; Dodson, Peter; Osmólska, Halszka. The Dinosauria (Second ed.). Berkeley: University of California Press. pp. 111–136. ISBN 0-520-24209-2.

[5] Loewen, M. A.; Irmis, R. B.; Sertich, J. J. W.; Currie, P. J.; Sampson, S. D. (2013). Evans, David C., ed. „Tyrant Dinosaur Evolution Tracks the Rise and Fall of Late Cretaceous Oceans“. PLoS ONE. 8 (11): e79420. doi:10.1371/journal.pone.0079420.

[6] Currie, Philip J. (2000). „Theropods from the Cretaceous of Mongolia“. The Age of Dinosaurs in Russia and Mongolia. Cambridge: Cambridge University Press. pp. 434–455. ISBN 978-0-521-54582-2.

[7] Currie, Philip J. (2003). „Cranial anatomy of tyrannosaurids from the Late Cretaceous of Alberta“. Acta Palaeontologica Polonica. 48 (2): 191–226.

[8] „Variation, Variability, and the Origin of the Avian Endocranium: Insights from the Anatomy of Alioramus altai (Theropoda: Tyrannosauroidea)“. PLOS Collections.

[9] Jerzykiewicz, Tomasz; Russell, Dale A. (1991). „Late Mesozoic stratigraphy and vertebrates of the Gobi Basin“. Cretaceous Research. 12 (4): 345–377. doi:10.1016/0195-6671(91)90015-5

[10] Osmólska, Halszka (1997). „Nemegt Formation“. In Currie, Philip J.; Kevin Padian. The Encyclopedia of Dinosaurs. San Diego: Academic Press. pp. 471–472. ISBN 0-12-226810-5.

[11] Brusatte, Stephen L.; Carr, Thomas D.; Erickson, Gregory M.; Bever, Gabe S.; Norell, Mark A. (2009). „A long-snouted, multihorned tyrannosaurid from the Late Cretaceous of Mongolia“. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America. 106 (41): 17261–6. doi:10.1073/pnas.0906911106.