Strážci brány znalostí
Bereme jako samozřejmost, že fungování moderního světa včetně člověka samotného je natolik složité, že se to pravidelně bez rady a pomoci odborníka neobejde. Jednotlivec nemá dostatek znalostí, aby zvládl všechno sám. Profesionálové zachraňují naše životy, chrání naše zdraví, učí děti, radí nám v různých záležitostech a duchovně nás povznášejí, asistují firmám, pomáhají s daněmi, projektují domy a dělají spoustu dalších věcí. Stát se takovým profesionálem stojí čas a peníze, je nutné vystudovat obor, získat diplom a titul, vstoupit do profesních svazů, komor a spolků. Dnešní profesionálové se moc neliší od kněží v primitivních společnostech, používají speciální jazyk a terminologii, které laik nerozumí, vytvářejí kolem své instituce mystérium a chrání ji tak před ohrožením a změnou zvenčí. Jde o to vyloučit příjemce a chránit poskytovatele. Rada a pomoc profesionála není zadarmo. Richard a Daniel Susskind, autoři knihy o transformaci vyšších profesí „The Future of the Professions“, profesionály moderní společnosti nazývají strážci brány znalostí. Profesionál má znalost, kterou laik nemá. Legislativa dává profesním uskupením moc a monopol na vykonávání určité činnosti ve svém oboru. Jen lékař smí předepisovat léky.
Zrození instituce vyšších profesí
Člověk si vytváří představu o světě na základě zkušenosti, jak věci fungují. Podléháme přitom snadno iluzi o neměnnosti uspořádání, které je jakoby dané odněkud z vnějšku. Jenže tvůrcem byl a je vždycky pouze člověk. I vyšší profese jako instituce a jejich organizace jsou ve skutečnosti pouze lidským konstruktem, který nemá zas tak dlouhou historii. Profesionálové byli ve společnosti sice už od starověku, ale ke skutečné institucionalizaci došlo až v 19. století v industriálních zemích. Někdy se uvádí, že předskokanem institučního ukotvení moderních profesí byly středověké gildy, tedy sdružení, která hájila stavovské zájmy obchodníků a řemeslníků. Důsledná profesionalizace ukotvená v zákonech byla logickým důsledkem narůstající složitosti světa v době první průmyslové revoluce. Je patrná i souvislost s vynálezem tisku a tak zjednodušením distribuce znalostí uložených v knihách. Exploze kvantity a složitosti zaznamenané informace si vynutila potřebu pomoci prostředníků používat znalosti, potřebu specialisty. Na scénu dějin vstoupily vyšší profese.
Dává to ještě v 21. století smysl?
Otázka může znít i jinak, jsou vyšší profese ve společnosti založené na internetu tou nejlepší odpovědí na potřeby lidí? Nejsou už jenom artefaktem, který jsme si vytvořili, abychom vyhověli určité sadě potřeb v průmyslové společnosti založené na tisku? Znalost, která se nachází jen v hlavě odborníka nebo v jeho knihovně, to je dnes už přece out. V době technologické společnosti založené na sdílení informací po internetu není na znalosti profesionálů nic tak výjimečného, aby to nešlo dát online. Navíc jsou služby profesionálů ve své tradiční podobě nerovnoměrně distribuované a přispívají k nerovnosti ve společnosti. Toho nejlepšího odborníka si může dovolit jen hrstka vyvolených, která na to má. Interakce tváří v tvář je drahá, neefektivní, nedostane se ke každému, kdo by ji potřeboval. Ale jde o peníze, proto profesionál záměrně vytváří pocit, že příjemce by si sám nebyl schopen pomoct a vyšší profese jsou jednou z nejdůležitějších funkcí společnosti. Věříme ale až tak profesionálům, že bychom si nedokázali představit jinou alternativu? Máme přece technologické nástroje, s nimiž lze rozšířit novým způsobem a mnohem levněji profesní znalost ve společnosti.
Trendy
V současnosti jsou 3 miliardy lidí připojené v jedné síti, komunikují spolu a hledají informace zcela jiným způsobem, než tomu bylo ve světě před internetem. A nejen to, také se socializují novým způsobem, sdílejí, vytvářejí komunity, konkurují si, ale zároveň spolu obchodují v měřítku, které nemá obdoby. Dalo by se také říct, že přichází nová dělba práce. Konec éry vyšších profesí v 21. století charakterizuje několik současných trendů: on-line dostupnost, digitalizace vědomostí, velká data, on-line platformy lidí sdílejících zkušenosti, umělé inteligence a robotika, technologické systémy nahrazující práci lidského odborníka, stále všudypřítomnější zařízení a senzorika.
Když jsem před lety studoval na elektrotechnické fakultě, tak naše programy byly vyděrované na štítcích a zpracovával je velký sálový počítač. Dnes máme nesrovnatelně výkonnější počítače, co se vejdou do ruky. Na světě je 6 miliard mobilních telefonů a 2 miliardy lidí používají smartphony s internetem. V roce 2020 to bude dvojnásobek. Lidé a technologie postupně splývají. Můžeme si to představit třeba jako budík, který si online kontroluje jízdní řád vlaku a nechá případně člověka déle spát, ale také jako senzory na chytrém náramku, v oblečení nebo přímo v našem těla, které nepřetržitě sledují naše zdraví, řídí dávkování léků a posílají data na cloud.
Online platforma jako bypass profesionála
V minulosti byl kontakt profesionála s příjemcem jeho odborné služby založený na osobním setkání, případně psané korespondenci. Internet všechno změnil. Pro lidi se stalo samozřejmostí vytvářet online komunity a sdílet myšlenky, nápady i zkušenosti. Pro zajímavost, každou minutu se na Youtube nahraje víc jak 500 hodin nového videa a na Twitteru je každou sekundu odesláno 6000 nových tweetů. Sdílení zkušeností v online platformách na internetu vytváří současně bypass službám vyšších profesí. Namísto aby člověk šel hned k lékaři, právníkovi, architektovi, daňovému poradci atd., vyhledá si diskuzní fóra nebo informační weby k danému tématu na internetu, viz např. https://www.borelioza.cz nebo https://www.denikalergika.cz, a pročítá zkušenosti ostatních, případně přidá svoji vlastní zkušenost. Online platformu lze založit během několika minut s minimálními náklady, rozdělením úkolů mezi více lidí se dá dosáhnout až neuvěřitelných výsledků.
Kdo dnes ještě sáhne při hledání nějaké informace po Encyklopedii Britannica? Zato Wikipedii používáme všichni. Wikipedia je také dobrým příkladem schopnosti lidí dobrovolné online spolupráce. Nabourává představu o sobeckém homo economicus, který chce maximalizovat především svůj osobní zisk. Yochai Benkler napsal ve své knize The Wealth of Networks (2006), že lidé přispívají zdarma svým časem a úsilím, protože si myslí, že to je správné, že přispívat je fér, protože tím posilují svou identitu a pocit, že někam patří, a taky protože je to prostě baví.
Paraprofesionálové a umělá inteligence
Vynořujícím se zdrojem profesionální služby, který dokáže nahradit lidské odborníky z vyšších profesí, jsou výkonné stroje. Ty fungují buď samy o sobě nebo v rukou tzv. paraprofesionálů. Paraprofesionála si můžeme představit jako člověka vytrénovaného na určité úkoly, jemuž asistuje technologie. Například vyškolený ošetřovatel s technologií Pocket Lab, můžeme si pod tím představit chytrý telefon se speciálním senzorickým rozhraním, dokáže provést u pacienta diagnostiku, na kterou byl dříve potřeba lékař, zdravotní sestra a nemocniční laboratoř. V Izraeli nedávno vyvinuli analyzátor dechu napojený na umělou inteligenci, který dokáže diagnostikovat až 17 typů onemocnění. Zároveň je pravděpodobné, že i paraprofesionály budou postupně nahrazovat stroje.
S nástupem digitalizace, pokročilých systémů umělé inteligence a robotiky, přestává platit poněkud antropocentrická představa, že pouze lidský expert vyřeší problém nejlépe. Je tu určitá analogie se zánikem mnoha tradičních řemesel v době nástupu první průmyslové revoluce v 19. století. Řada věcí se prostě bude dělat úplně jinak. Většina profesionálů si možná stále myslí, že stroje nahradí jen rutinu a lidský expert bude stále nezbytný pro kreativní, strategický a inovátorský vhled. Je v tom ale podle všeho silné přeceňování počtu situací, kde to je třeba.
Systémy budou zvládat stále více úkolů, které dnes nepokládáme za rutinní, budou schopné pomocí robustní a rychlé analýzy velkých dat identifikovat vzorce a korelace. Najdou i řešení, která jsou momentálně mimo naše kognitivní schopnosti. Brutální výpočetní síla spojená s exponenciální růstem výkonu je charakteristikou dnešních systémů, které porážejí člověka ve hrách jako je go. Stroje předstihnou svým výkonem lidské experty a bylo by nesmyslné je apriori odmítat. Možná není daleko den, kdy stroje budou psát i poezii, skládat hudbu, kreslit obrazy, zpívat a tančit. Např. konvoluční neurální sítě dávají umělé inteligenci schopnosti, které se velmi blíží lidské fantazii.
Roboti
Robotika není nic nového, ale v posledním desetiletí udělala dramatický pokrok. Roboti se posunuli z výroby aut do pozice jejich řidičů. Robotické systémy da Vinci asistují při práci chirurgům a autonomní robotický systém STAR v loňském roce dokonce v preciznosti operací překonal člověka. Je také blízko doba, kdy robotické komponenty stanou běžným rozšířením našich těl. Bionický člověk podle NY Magazínu prý už není budoucnost ale přítomnost. V souvislosti se stroji bývá tradičně přeceňovaným argumentem, že je v kontaktu s odborníkem důležitý osobní kontakt a empatie. Primárním účelem odborné pomoci ale není poskytnout osobní kontakt, ta je jen důsledkem. Zároveň mnozí profesionálové, ať je už to učitel, právník nebo doktor, empatii často úplně postrádají.
Umělé inteligence budou časem mnohem empatičtější. Rozpoznají stav a náladu člověka z kombinace výrazu obličeje člověka, jeho pohybů, gest, vodivosti pokožky, svalového napětí, tepu, elektrické aktivity mozku, rychlost dechu, analýzy hlasu a pohybu očí. Robotický asistent, ale i třeba smartphone pozná, jestli jsme ve stresu, cítíme se osamělí a v depresi, máme strach nebo se naopak radujeme a jsme uvolnění. Robotický specialista bude vždy citlivě reagovat na náš momentální stav. Důležitou roli v nástupu používání strojů sehraje i anonymita a soukromí, které mohou poskytnout.
Nový on-line byznys model tří alternativ
Asi namítnete, že všechny on-line služby nebudou zadarmo, diskusní fóra nevyřeší každý problém a bude se stejně platit jako dřív. Služba profesionála, kterou dnes mají v rukou vyšší profese, se pravděpodobně bude transformovat do tří vedle sebe existujících alternativ: služby online jako veřejný statek, služby zdarma a služby za poplatek. Placená služba ale nebude, jak jsme zvyklí u expertů, za hodinový paušál, ale za fixní poplatek. Co trvalo dříve právníkovi nebo poradci několik hodin, proběhne online na internetu během krátké chvíle, je to otázka jen několika kliknutí. Praxi právníků a soudců, která se moc nezměnila od doby Charlese Dickense, začínají ohrožovat systémy, které vygenerují kvalitní právní dokumenty během interaktivní konzultace. Vznikají online platformy veřejně dostupných sbírek smluv. Umělá inteligence brzy dost spolehlivě předpoví výsledky soudních rozhodnutí. Je už jisté, že tradiční právníci budou v blízké době z větší části nahrazeni pokročilými systémy nebo levnější pracovní silou, vybavenou moderními aplikacemi.
Nastává i zásadní zlom ve vzdělávacích metodách, které byly také po staletí neměnné. Online kurzy jsou prvním skutečně otevřeným, adaptivním a personalizovaným vzdělávacím systémem. Loni se třeba na Harvardu zapsalo do neplacených online kurzů MOOC víc studentů, než za 377 let jeho existence. Vzdělávání se přesouvá do aplikací na tabletech a chytrých telefonech. Ernst & Young přestal vyžadovat od uchazečů klasické VŠ diplomy a spokojí se s neakreditovaným vzděláním. Je smutné, že tato skutečnost zatím míjí české školství. Může se stát, že v blízké době budou čeští studenti studovat online na prestižních zahraničních univerzitách a z Karlovy univerzity se stane muzeum.
Konzultanti a žurnalisté
V minulosti měli profesionálové, kam patří i konzultanti nebo žurnalisté, přístup k informacím, ke kterým se laik nedostal. Od roku 1800 byly tištěné noviny pro mnoho lidí hlavním oknem do světa. V roce 1970 se daň počítala kompletně ručně, po dlouhých placených konzultacích. Nástupem internetu, digitalizace a sdílení informací skončil monopol obou skupin. Daňové přiznání si teoreticky udělá každý, relativně snadno a zdarma online na stránkách Ministerstva financí. Tradiční obchodní model novinářského byznysu končí a začínají dominovat online zprávy, kde je velký obsah zadarmo a není jednoduché přesvědčit čtenáře, aby si za něco platili. Lídry online zpráv jsou platformy sociálních sítí jako Facebook, Twitter, Youtube. Počty uživatelů u prvního z nich už překročil jednu miliardu. Někteří novináři mají na svých soukromých online účtech větší sledovanost než leckteré tištěné noviny. Objevili se i netradiční, výhradně online zpravodajské servery, jako např. Huffington Post, kam může přispívat vedle placených autorů každý.
Post-profesní společnost
Vstupujeme do post-profesní společnosti. Končí také doba jednoho zaměstnání na celý život. Měli bychom revidovat pohled na školství, protože vychováváme profesionály, které z velké části nahradí laici, paraprofesionálové a stroje. Na druhé straně dnes ještě vůbec nedokážeme kompletně předpovědět rozsah nových zaměstnání a úkolů. Dá se předpokládat, že vzniknou profese typu datových inženýrů, moderátorů online obsahu, inženýrů znalostí, návrhářů systémů. V přechodné době, než profesionální službu zcela nahradí stroje, vznikne třída paraprofesionálů, lidí trénovaných na práci s technologií v určitém oboru nebo projektu. Důsledkem dekompozice profesní práce bude sice ztráta starých zaměstnání, ale zároveň i vznik nových. Než přijde doba, kdy lidská práce už nebude důležitá a nezbytná.
Prestižní časopis Popular Mechanics v roce 1949 odvážně předpověděl, že v budoucnosti počítače možná nebudou vážit víc než 1,5 tuny. Stejně „trefné“ mohou být i naše předpovědi. Klíčové technologie, které ovlivní život lidí v příštích desetiletích, totiž ještě nejspíš nebyly vynalezeny.
Publikováno se svolením autora