Úvod
Víme všichni. Bez světla rostliny zahynou. Pokud je ho málo, tak to taky není žádná sláva. Drobní zahrádkáři jistě potvrdí, že klíční rostliny rajčat musí umístit k oknu směřující na více osluněnou jižní stranu. Jinak hrozí přílišné “vytáhnutí” sazenice. Slabý hroutící se stonek poté nezachrání ani úprava podmínek a nevydařená sadba skončí v kompostu.
Hobby pěstitelé zeleniny si s přirozeným světlem vystačí. Jiné je to u pěstitelů komerčních. V naši zeměpisné šířce se zkrátka bez dosvětlení producenti neobejdou. Praktické lekce z této oblasti nevyžádaně obdrželi v minulém roce obyvatelé území sousedícího s Polskem. Tamější skleníky vysílaly obtěžující oranžovou záři vysokotlakých sodíkových výbojek do všech stran. Stížnosti z velké části vyřešila instalace clonění a tak v hořácích lamp naplněných atmosférou xenonu, sodíku a rtuti zatím plane neohroženě výboj dál. Nicméně jednou dominanci plynem naplněných trubic přeruší polovodičová součástka světlo emitující dioda (LED).
LED technologie prodělala rychlý vývoj. Ještě nedávno sloužila pouze k jednoduché kontrole funkce elektronických přístrojů. Dnes přebírá vedoucí pozicí v rozličných osvětlovacích aplikacích. Rozmach LEDek pohání snaha ulevit životnímu prostředí náhradou méně efektivních způsobů generování světla. Účinnost přeměny elektrické energie na světlo může dosáhnout 70 %, ale skutečná hodnota účinnosti je výrazně menší, protože se zatím nedaří extrahovat všechny vzniklé fotony z diody.
Plody kosmického výzkumu
Kultivačních svítidla z LEDek charakterizuje jedna zásadní vlastnost. Polovodičové součástky dovedou vydávat úzkopásmové monochromatické světlo. Při kombinaci diod různé barvy a regulace výkonu dovolují namíchat libovolné světelné spektrum a dynamicky ho měnit. Kvalitu světla lze pak přizpůsobit potřebám konkrétního druhu či vývojové fáze (vegetativní fáze, generativní fáze-indukce kvetení). Nejlepší soudobé automatické a patřičně drahé systémy určené do skleníků rozmazlují plodiny například napodobením barevného podání paprsků panujících při východu a západu Slunce.
Najednou význam jednotlivých barev spektra pro rostlinu přerostl rámec základního výzkumu. Vznikla věda zabývající se otázkou čím svítit na rostliny, aby dobře rostly. Stěžejní experimentální práci odvedla skupina z Kennedyho vesmírného střediska. NASA totiž v LEDkách viděla ideální součást zahrádek pro produkci potravin a kyslíku na vesmírných stanicích nebo případných měsíčních a jiných základnách. Tam všude vyniknou jejich pozitivní vlastnosti nejvíce (vysoká energetická účinnost, nízké provozní napětí, mechanická odolnost, nízká hmotnost, menší rozměry, absence sálání tepla na rostliny a dobrá směrovatelnost světla).
První komplexní pěstební zařízení pojmenované Veggie, funguje v testovacím modu na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) už několik let. Obsahuje diodové pole s jednoduchou trojkombinací vlnových délek 440, 540 a 640 nm o maximálním příkonu 115 W. Astronauti za dobu provozu systému zvládli opakovaně vypěstovat římský červený salát a dočkali se i květů ostálky.
Jaké je ideální kultivační osvětlení?
V 90. letech v začátcích růstových studiích LED technologie potřebovala ještě dospět. Dioda modré barvy, jejíž objev se datuje do roku 1993 a za který byla udělena Nobelova cena v roce 2014, neexistovala. Výzkum proto z nouze probíhal pouze s diodami červenými 660 nm, které uspokojily fotosyntetické nikoli regulační potřeby. Z toho důvodu by zařízení tehdejší doby sneslo srovnání s ekvivalentem mučících nástrojů než s hodnotnou náhradou Slunce. Až se tomu skoro nedá uvěřit. Pšenice dokázala dokončit svůj vegetativně-generativní cyklus jakž takž pouze pod samotným červeným světlem. Údiv nad její schopností je oprávněný. Pohyb ke světlu zprostředkovaný modrým světlem o žití a nežití nerozhoduje. Ovšem na modrých fotonech závisí rovněž otevírání průduchů zajišujících výměnu plynů s okolím, což je docela důležitá reakce. Přesto nejviditelnějším problémem pěstování pouze s červenými LEDkami se ukázala nedostatečná tvorba chlorofylu, která byla překonána až po doplnění o modré diody. S podílem 10 % fotonů modrého světla v záření již výhonky vypadaly anatomicky normálně a s tvorbou biomasy na tom byly také dobře.
Výsledky dále vylepšilo, když do diodové palety přibyla blízká infračervená oblast (NIR) s vlnovou délkou kolem 735 nm. NIR umožňuje vhodně manipulovat s morfologií rostlin k zisku většího výnosu. Právě nadbytek NIR je zodpovědný za ono nechtěné vytahování při nedostatku světla zmíněném v úvodu. Rostlina tuto situaci vyhodnotí jako překážku (konkurenta) mezi ní a Sluncem a snaží ze ji ze všech sil přerůst. Na druhou stranu v důsledku nedostatku dlouhovlnného záření může být rostlina příliš kompaktní a to taky není žádoucí. Při absenci NIR lze rovněž očekávat potíže s indukcí kvetení u krátkodenních druhů tedy těch u kterých kvetení navozuje zkrácení dne. Z kulturních plodin sem náleží kukuřice, konopí, rýže a sója.
V roce 2004 odborníci v Kenedyho vesmírném středisku zamíchali do světelného guláše i diody zelené barvy. První pokus s příměsí 5 % zelených fotonů neukázal žádný rozdíl. V dalším kroku výzkumu rozhodli zvýšit podíl cílového světla, ale narazili na výkonnostní limity tehdejších diod. Problém obešli pomocí zeleně fluoreskujících zářivek a dočkali se výsledku zlepšení tvorby biomasy při 24 % zastoupení fotonů vydávaných zářivkami. Vysvětlení pozorování spočívá v lepším pronikání zeleného světla pletivy rostlin. Fotosyntetizovat začnou i místa kam modré a červené světlo nemá šanci penetrovat.
Poslední inovace v přidávání vlnových délek cílila na oblast nacházející se mezi ultrafialovou a modrou částí spektra. Její přítomnost podpořila tvorbu sekundárních metabolitů. Tento poznatek zřejmě najde uplatnění v reklamě na zdravější potraviny, neboť výpěstky získávají vyšší dnes tolik vyzdvihovanou antioxidační kapacitu.
Závěr: Bílá je dobrá
Ukázalo se, že rozšiřování spektra vede k zvýšení produktivity či jiným výhodám. Věda tak svým úsilím postupně vylepšovat LED kultivační zařízení dospěla k znovuobjevení významu bílého světla. Ostatně předpokládat se to dalo. Kdo by očekával něco jiného, když spolu tu rostliny a bílé světlo už nějaký ten pátek koexistují? Přesto se objevila snaha věci zjednodušovat. Zejména pohled na absorpční spektrum chlorofylu svádí využívat diody s vlnovou délkou shodnou s absorpčními maximy chlorofylu a tvrdit, že ostatní části spektra do fotosyntézy nepřispívají, tudíž jsou zbytečné. O tom proč je taková úvaha nepřesná se už na Oslovy psalo v článku „Je zelené světlo pro rostliny neužitečné?„.
Literatura
HortScience December 2008 vol. 43 no. 7 1947-1950
HortScience December 2008 vol. 43 no. 7 1951-1956https://dx.doi.org/10.1016/j.scienta.2015.11.014https://www.spacestationresearch.com/