Za nejstarší pozůstatky Evropanů se považují kosterní nálezy z Atapuerca - komplexu krasových jeskyň na severu Španělska. Tým domácích výzkumníků za pomoci britských a australských kolegů, pod vedením Španělky Karen Hardy, vyjmul z pozůstatků spodní čelisti hominina s odhadovaným stářím 1,2 milionů let, stoličku.
Rozřízl ji a podrobili mnoha testům včetně rozboru povlaku, který ulpěl v prohlubních, kde zub přehází v kořeny a časem zkameněl.
Zubní kámen vydal svědectví o vyvážené stravě z masa a škrobnatých potravin. Obojí tehdejší obyvatelé jeskyní jedli syrové. Zbytky dřevnatého vlákna vědci vysvětlují tím, že už tehdy se dřívka používala jako párátka. Takovému závěru nasvědčuje už dřívější nález něčeho podobného na lebce neandrtálce. Ten byl ale ve srovnání s nynějším aktérem, mladíček, zoubky si dřívkem pulíroval, tak jako my dnes kartáčkem, až před 49 tisíci lety.
Mikroskopová analýza v povlaku zubu zkamenělých škrobových zrn naznačuje, že už tehdy, před více než milionem let, byla travní semena běžnou součástí tehdejší stravy. Kromě toho se v zubním kameni uchovala i pylová zrna jehličnanu. Z toho lze usoudit, že náš hominin žil v blízkosti lesa.
Z toho, že škrobová zrna jsou celá a že málo degradovaná jsou i vlákna dalších zbytků potravy, svědčí o tom, že naši vzdálení příbuzní v té době ještě nevěděli, jak používat oheň k vaření.
Škrobová zrna z vícero rostlin ale dokládají, že i když neznali hrnce, stravu měli pestrou. Na zubech jim proces fosilizace zakonzervoval i křídlo jakéhosi hmyzu, nejspíš motýla.
Literatura
Karen Hardy et al.:
Diet and environment 1.2 million years ago revealed through analysis of dental calculus from Europe's oldest hominin at Sima del Elefante, Spain.
The Science of Nature (2016).
DOI: 10.1007/s00114-016-1420-x