Betelgeuse, druhá nejjasnější hvězda Orionu, sice není Betlémskou hvězdou, ale rozhodně by se na ni hodil. Je to úžasný červený veleobr, veliký, nesmírně jasný, a také velmi těžký. S hmotností 15 až 20 Sluncí svůj život nejspíš zakončí v ohňostroji supernovy, a podle bouřlivého chování hvězdy to už nebude dlouho trvat. Betelgeuse je od nás vzdálený asi 640 světelných let, což z něj činí nejbližšího červeného veleobra. Až exploduje, tak to bude luxusní podívaná. Podle J. Craiga Wheelera z Texaské univerzity v Austinu může Betelgeuse vybuchnout za tisíce let. Anebo také zítra. Závěrečné fáze života velkých hvězd bývají hodně rychlé. Do té doby můžeme pozoruhodného veleobra studovat, s nadšením i s respektem.
Právě to dělá i Wheeler se svými studenty. Nedávno přišli na to, že Betelgeuse zřejmě měl hvězdného společníka. Teď už ho nemá, protože ho nejspíš před 100 tisíci lety spolkl. Wheeler a spol. zkoumali rotaci Betelgeuse, která je dost zvláštní. Vědci mají obvykle za to, že když se hvězda nafoukne do podoby veleobra, tak dojde ke zpomalení její rotace. Je to stejné, jako u krasobruslařů. Když bruslař rozpaží ruce, tak to přibrzdí jeho rotaci. Takže i Betelgeuse by měl po nafouknutí poslušně zpomalit. Jenže, jak se zdá, červený veleobr na to má jiný názor.
Podle Wheelera Betelgeuse rotuje mnohokrát rychleji, než by měl. Něco takového je obtížné vysvětlit. S kolegy proto použili program pro modelování podobných jevů MESA a s jeho pomocí modelovali neobvyklou rotaci veleobra. Wheelera napadlo, že by Betelgeuse vlastně mohl původně být vícenásobným hvězdným systémem. Takové názory se už ostatně objevovaly i dřív. Wheeler uvažoval, že by Betelgeuse mohl být těsnou dvojhvězdou. A když se stal veleobrem, tak svého hvězdného partnera prostě spolkl.
Pokud to tak bylo, a Betelgeuse je doopravdy hvězdným kanibalem, tak se při pohlcení hvězdného partnera mohl přenést moment hybnosti této druhé hvězdy na vnější vrstvy červeného veleobra. A to by pak zrychlilo rotaci Betelgeuse. Červený veleobr v současné době rotuje rychlostí asi 15 kilometrů za sekundu. Podle Wheelera by to vysvětlilo spolknutí hvězdného společníka, jehož hmota by zhruba odpovídala našemu Slunci.
Infračervené snímky Betelgeuse z roku 2012, které získala Leen Decin z belgické Univerzity v Lovani s pomocí Herschelova vesmírného teleskopu, ukazují dvě slupky interagující hmoty na jedné straně veleobra. Existují různá vysvětlení tohoto jevu, například průchod atmosféry Betelgeuse mezihvězdným materiálem. Zatím to ale vůbec není jisté. Wheeler upozorňuje na to, že pokud by Betelgeuse před 100 tisíci let, kdy se nafoukl do rozměrů veleobra, skutečně pozřel hvězdného partnera, tak to vysvětlí jak jeho rotaci, tak i infračervené snímky teleskopu Herschel. Wheeler a jeho tým na tom budou dělat dál. Příště by rádi prozkoumali Betelgeuse pomocí asteroseismologie, čili hvězdné seismologie, která studuje vnitřek hvězd pomocí detailní analýzy jejich záření.
Literatura: McDonald Observatory 19. 12. 2016, arXiv:1611.08031, MNRAS 465: 2654-2661.