V roce 1971 zaujal celý paleontologický svět objev úžasného exempláře „bojujících dinosaurů“, konkrétně druhů Velociraptor mongoliensis a Protoceratops andrewsi, z Mongolské Gobi. Asi 75 milionů let stará fosilie zachovala momentku z pradávné doby, v podobě smrtelného zápasu dravce a jeho aktivně se bránící kořisti. Tento unikátní exponát byl již několikrát vystaven v nejprestižnějších expozicích a stále je považován za jeden z nejkrásnějších a nejpůsobivějších dokladů predátorského chování neptačích dinosaurů. Není proto divu, že značnou pozornost si v roce 2011 vysloužila zpráva o objevu podobně kvalitních fosilií velkého rohatého dinosaura a dravého tyranosaurida, ke kterému došlo již roku 2006 v Montaně. Tzv. „dinosauří duelanti z Montany“ jsou od té doby v hledáčku nejednoho paleontologa, ale i obchodníka nebo bohatého soukromníka se zálibou v kuriozitách. Zajímavý objev učinil rančer a amatérský sběratel fosilií Clayton Phipps, který se těší přezdívce „dinosauří kovboj“. Spolu se svým týmem narazili na vyčnívající drápy a prstní články na soukromém pozemku, v horninách náležejících do souvrství Hell Creek. Když obě kostry začali odkrývat, zjistili, že se nejspíš jedná o dvojici dinosaurů, která zahynula v průběhu vzájemného souboje.Tyranosaurid menší velikosti mohl být těžký asi jako závodní kůň, zatímco o trochu větší ceratopsid dosahoval přibližně velikosti nosorožce. Nešlo o velké zástupce těchto dvou skupin dinosaurů, vždyť největší tyranosauridi i ceratopsidi přesahovali hmotnost osmi tun. Zajímavý se zdá být zejména teropod, protože by mohl poskytovat první pádný důkaz o existenci druhu Nanotyrannus lancensis (více v tomto příspěvku). Kostra jeho končetin je totiž svojí stavbou a zejména proporcemi zcela odlišná od přední končetiny druhu Tyrannosaurus rex. Nejen, že je relativně delší, ale je dokonce i absolutně delší než například paže u proslulé Sue, dosahuje totiž délky asi 1,5 metru! Exemplář „duelanta“ má také podstatně více zubů v čelistech, i když to nemusí být ještě definitivní důkaz jeho systematické samostatnosti. Bez zajímavosti rozhodně není ani rohatý dinosaurus, který zřejmě představuje zcela nový druh a možná i rod ceratopsida. Jisté anatomické zvláštnosti ve stavbě a poloze nadočnicových rohů, celé lebky i pánevních kostí naznačují, že jsme se s tímto druhem nejspíš ještě nikdy dříve nesetkali. Může ale také jít o mladého zástupce rodu Triceratops. Proč toho nicméně i po deseti letech víme o zápasících dinosaurech z Montany tak málo?
Důvod je prostý, a má co dělat s okolnostmi objevu. Ačkoliv již o tomto nálezu vznikl celý trikový dokument, skutečnost je bohužel tristní – fosilie byly objeveny komerčními sběrateli, jejichž přednostním zájmem je vydělat na jejich prodeji co nejvíc peněz. Chybí bohužel přesné a detailní informace o místu nálezu, jeho stratigrafii, poloze fosilií a mnoho dalších potřebných údajů. Už z tohoto důvodu je zkamenělina dnes pro vědu v některých ohledech méně užitečná (byť ne rozhodně bezcenná). V současnosti exponát leží v dobře zamknutém skladě ve Spojených státech a čeká na další možnost být prodán za horentní sumu. K dražbě již jednou došlo, a sice v listopadu roku 2013. Tehdy byla v aukční síni Bonhams v New Yorku nabídnuta za ohromujících 9,8 milionů dolarů (kolem 250 milionů korun), čímž by překonala i rekord, stanovený v roce 1997 již zmiňovanou Sue (ta byla prodána za 8,3 milionu dolarů). Za tuto cenu však nikdo fosilii nekoupil a nabídka 5,5 milionu dolarů nakonec přijata nebyla. Přesto je možnost prodeje stále ve hře, protože další dražby jsou již plánovány. Je velmi smutné, že pozůstatek dávného života, který by ze své podstaty měl patřit všem a mělo by být umožněno zkoumat jej a vystavit v trvalé expozici, možná skončí v soukromém atriu nějaké luxusní vily. Je to o to větší škoda, že zmíněné exempláře mají přece jenom velmi vysokou vědeckou hodnotu – nejen, že se možná jedná o jedince zcela nových a neznámých druhů, navíc jsou kostry téměř zcela kompletní a unikátně zachované. Z jejich podrobného výzkumu by mohlo být publikováno hned několik odborných studií najednou, nikdo si ale netroufne jít do rizika, že mu bude v průběhu práce odepřen přístup k materiálu. Nezbývá tedy než si počkat. Možná se podaří exponát odkoupit některou z vědeckých institucí, podobně jako se to povedlo v případě Sue. Možná bude nový majitel dostatečně rozumný a umožní dostatečný přístup vědcům. Nezbývá než doufat. A jak se vlastně stalo, že se tito asi 68 – 66 milionů let staří dinosauři dochovali v tak neobvyklé kvalitě? Jedna z hypotéz pracuje s možností, že spolu bojovali na vlhkém písku a zastihlo je zemětřesení nebo jiná živelná pohroma. Mohli potom zapadnout do měkkého podkladu a být rychle zakryti pískem, takže jejich maso a spolu s ním i kosti nestačili roznést po okolí mrchožrouti. Možností je více a všechny jsou poměrně fascinující. Snad tedy o „dinosauřích duelantech z Montany“ ještě brzy uslyšíme.
Psáno pro Dinosaurusblog a osel.cz
Short English summary
The „dueling dinosaurs“ from Montana are astonishingly preserved individuals of an advanced chasmosaurine ceratopsian and tyrannosaurine theropod, locked in a battle. Unfortunately, they are currently in storage, probably waiting for another auction.
Odkazy
https://www.earthmagazine.org/article/dueling-dinosaurs-hit-auction-block
https://www.hcn.org/articles/montanas-dueling-dinosaurs-dont-sell-at-auction