Jako by nestačilo, že tam bolševici zavraždili carskou rodinu. V sovětském městě Sverdlovsku, které bývalo a dnes opět je známé jako Jekatěrinburg, se už od konce 2. světové války vyráběly biologické zbraně. Zařízení označované jako „Compound 19“ bylo součástí velké sítě závodů státního podniku Biopreparat, což bylo krytí pro výzkum, vývoj a výrobu sovětských biologických zbraní. Ve Sverdlovsku se ve velkém pěstovaly spory antraxu, tedy bakterie Bacillus anthracis, která je původcem sněti slezinné, a plnily se tam jimi bojové hlavice.
V dubnu 1979 ve Sverdlovsku vypukla záhadná epidemie. Asi stovka lidí se nakazila antraxem, většinou jeho závažnější plicní formou, a 66 pacientů na nákazu zemřelo. Sovětské úřady se jako obvykle snažily celou záležitost naprosto ututlat a rozšiřovaly lži o překupnících s nakaženým masem. V roce 1992 ale západní badatelé odhalili pravou příčinu epidemie, která spočívala v zanedbání bezpečnostních postupů při výrobě biologických zbraní a následném úniku smrtících spor antraxu z ventilace továrny do okolí. Obyvatelé Sverdlovsku měli tehdy z pekla štěstí, že vítr foukal směrem od města. Kdyby vál směrem k městu, mrtvých tehdy mohlo být mnoho tisíc.
Sverdlovský incident obestřela hustá pavučina dezinformací. Sovětský svaz v roce 1975 přistoupil k Úmluvě o zákazu biologických zbraní (Biological Weapons Convention). Podle této úmluvy v roce 1979 Sověti rozhodně nesměli mít zařízení jako „Compound 19“, a v žádném případě neměli vyrábět bojový antrax. Už tehdy Západ Sověty podezříval, že Úmluva o zákazu biologických zbraní je pro ně cárem papíru, a z dostupných informací je jasné, že zcela oprávněně. Západní odborníci získali po rozpadu Sovětského svazu představu o rozsahu sovětského programu biologických zbraní, ale do samotných továren se nedostali. Ani dnes není zřejmé, jestli výroba biologických zbraní skončila, případně v jakém rozsahu pokračuje a co tam vlastně mají ve skladech. Stejně tak Sverdlovský incident dodnes obklopuje řada záhad.
Odborníci se především děsili toho, že bakterie antraxu, které zabíjely ve Sverdlovsku, Sověti nějakým hrozivým způsobem upravili. V Sovětském svazu se o takové věci dlouho pokoušeli. Mezi specialisty na biologické zbraně se říká, že tam vytvářeli kmeny patogenů, které se dovedou vyhnout imunitnímu systému, vakcínám, diagnostice nebo mnoha různým lékům. A nemělo jít jen o antrax, i když ten se vzhledem ke svému smrtícímu potenciálu vyloženě nabízí. Mluví se o morových bakteriích Yersinia pestis nezachytitelných diagnostickými testy, původcích tularémie Francisella tularensis uměle rezistentních vůči celé řadě léčiv anebo legionelách, které nevyvolávají téměř žádné příznaky onemocnění, kromě těch nejhorších.
Ruští vyšetřovatelé počátkem devadesátých let odebrali vzorky patogenů z obětí Sverdlovského incidentu a uložili je ve formaldehydu. Vědci je už několikrát chtěli prozkoumat, vzorky ale byly příliš poškozené, aby bylo možné detailně analyzovat DNA bakterií. Velkým úspěchem bylo už to, když na základě mizivých útržků přečtené DNA potvrdili, že šlo bakterie. Molekulární biologie ale jede na plné obrátky, a v dnešní době zvládáme věci, které byly ještě před pár lety nemožné.
Od Sverdlovského incidentu uplynulo 37 let a molekulární biologové díky sofistikovaným a velmi citlivým metodám čtení DNA ze sverdlovských vzorků vytáhli kompletní sekvenci genomu tehdejšího zabijáka. Nikoliv úplně stoprocentní, uskladnění ve formaldehydu si vybralo daň v podobě občasných děr. Ty ale nejsou nijak zásadní. Paul Keim z Univerzity Severní Arizony ve Flagstaffu a jeho spolupracovníci si s ní důkladně pohráli, přečetli ji a výsledky výzkumu publikovali v časopisu mBio, kde jsou volně dostupné online. A je to překvapení.
Keimův tým zjistil, že Sverdlovský zabiják vlastně není žádný speciální vyšlechtěný kmen. Naopak velmi pěkně zapadá mezi divoké kmeny antraxu, které se vyskytují v přírodě. Vědci neodhalili vůbec žádné stopy manipulace s rezistencí patogenu vůči antibiotikům ani žádného jiného genetického inženýrství. Sověti prostě našli přírodní kmen antraxu, namnožili ho, a plnili s ním své biologické zbraně. Na obávaný sovětský program biologických zbraní hromadného ničení to vrhá poněkud zvláštní světlo. Je možné, že sovětští vědci narazili na hranice dané evolučními mechanismy. Sice se snažili vyrobit antrax odolný vůči antibiotikům, ale mohlo se například stát, že tyto změny zároveň snížily nebezpečnost antraxu natolik, že už nebyl jako biologická zbraň zajímavý. Evoluce by v takovém případě měla vytříbený smysl pro ironii.
Literatura
Ars Technica 15. 11. 2016, mBio 7: e01501-16, Wikipedia (Sverdlovsk anthrax leak).