Když nám berou krev tak po vytažení jehly nám na ranku dají čtvereček gázy. Na ten si máme přitlačit, dokud to nepřestane téct. Pokud máme cukrovku, nebo nám sudičky přiřkly hemofilii, případně si alternativní medicínou bylinkami zlikvidujeme K-dependentní koagulační faktory, tak nám to téct nepřestane a z prkotiny je rázem vážná komplikace.
Pravdou je, že pro aplikaci léků byla vymyšlena řada způsobů. Prosazují se i rozpustné mikrojehly, ale pokud jde o odběr krve, jsme stále odkázáni na „klasiku“. Korejští výzkumníci, tak jako již mnoho jiných před nimi, pojali úmysl ranku po jehle nějak ucpat. Ve skutečnosti to představuje dva problémy: Čím? A jak? V časopise Nature Materials nyní vyšel článek, v němž parta teoretiků z ústavů a universit spolu s praktiky z nemocnic a výrobní sféry popisuje, jak se jim to zdařilo. Stříkačce přidali elektromotor a jehlu potáhli něčím, co odkoukali od mušlí. Látku zvanou chitosan ještě vylepšili katecholem, aby v částečně zpolymerizovaném stavu to vše v tenké vrstvě na povrchu jehly dobře drželo. Ne ale příliš, aby toho při vytahování zůstalo co nejvíce v ráně.
Vynález chitosanem obalovaných jehel prověřovali na myších a králících. Pochopitelně, že vyšlechtěných tak, aby z nich byli těžcí hemofilici. Jako důkaz, že jejich vynález funguje, autoři uvádějí, že myši, kterým upravené jehly píchali do hrdelní žíly (nejdůležitější žíly v oblasti hlavy a krku) zákrok s těmi upravenými jehlami přežily všechny, zatímco ty v kontrole takové štěstí neměly.
K dobrým zprávám patří i to, že materiál chitosan není chirurgům neznámý. Delší dobu se používá při transplantacích a v cévní chirurgii ve formě polštářků a bandáží, kterými se „zalepují“ místa z nichž krev z rány i po jejím zašití, stále mírně prosakuje. Takže se už ví, že nezpůsobuje alergické reakce a tudíž se ani pacienti při odběru krve nemusejí ničeho obávat. Gel také nemění krevní obraz a poměrně rychle se vstřebává. Navrhovaná úprava jehel by zákrok neměla zdražit. Chitosan je polysacharid složený z deacetylovaných a acetylovaných jednotek D-glukosaminu a vyrobit ho lze z odpadu - chitinových koster krevet a jiných korýšů. Stačí k tomu hydroxid sodný.
Horší zprávou je, že nejlepších výsledků zacelování vpichu se dosáhne až když je materiál na jehly inkubován s třídenním předstihem. To pak v povlaku část katecholu zoxiduje na chinon a při vpichu se nanesená vrstva tolik neodlamuje a při kontaktu s krví také vzniká pevnější gelovitá ucpávka. Ale ani to by nemělo být velkou komplikací protože většina odběrů krve se stejně plánuje předem.
Literatura
Mikyung Shin et al. Complete prevention of blood loss with self-sealing haemostatic needles, Nature Materials (2016). DOI: 10.1038/nmat4758