Tým vědců z Harvardovy university vedený Christosem Mantzorosem publikoval v prestižním lékařském časopise New England Journal of Medicine výsledky studie, při které byl ženám s vážnými poruchami plodnosti podáván hormon leptin. Tento hormon je vyráběn v tukové tkáni. Platí tu jakási přímá úměra - čím více tuku v těle máme, tím více leptinu vyrábíme. Leptin se podílí na řízení příjmu potravy. Když se obalíme tukem, utlumí jeho zvýšené hladiny centra hladu v mozku a my se už nepřejídáme. Zhubneme, snížíme si hladiny leptinu v těle a znovu dostaneme větší hlad. Extrémní výskyt obezity v lidské populaci ale usvědčuje tento regulační mechanismus ze značné liknavosti. Zdá se, že leptin řídí tělesnou hmotnost mnohem lépe u zvířat (myší) než u lidí. V čem však u lidí neselhává, to je řízení reprodukce. Pohlavní cyklus a návazné procesy v těle žen běží bez zádrhelů jen v případě, že jejich tělem kolotá dostatečné množství leptinu. To znamená, že bezproblémová reprodukce závisí na určitém množství tuku v těle. To je celkem logické – ve vychrtlém těle bez energetických rezerv by vyvíjející se plod nenašel příhodné podmínky a příroda se za této situace brání početí. To je důvod, proč je reprodukce narušena například u žen trpících mentální anorexií nebo u žen, které z nějakého důvodu drží svou tělesnou hmotnost na extrémně nízkých hodnotách (sportovkyně, modelky atd.).
Harvardský tým si vybral pro svou studii právě ženy, které byly lidově řečeno „nezdravě hubené“ a měly z tohoto titulu problémy s reprodukcí. Pravidelné dávky leptinu u nich vedly k obnovení pohlavního cyklu, k růstu folikulů na vaječníku a k ovulaci zralých vajíček. Leptin prochází na rozdíl od mnoha dalších látek z mozkových cév do mozkové tkáně a působí na tamější řídící centra umístěná především v hypothalamu. Díky tomu došlo k celkové „normalizaci“ fyziologického stavu postižených žen. Na obvyklé hodnoty se vrátily i hladiny některých dalších hormonů a růstových faktorů. Normalizovalo se i hospodaření vápníku v kostech, což je dobré znamení vzhledem k tomu, že extrémně hubené ženy často trpí „řídnutím kostí“ (osteoporózou).
Zatím je ale brzy na to, abychom leptin prohlásili za vytoužený lék. Není jisté, jak dlouho zlepšení vyvolané „tukovým hormonem“ vydrží. A také není jisté, jestli konečný efekt nebude spíše negativní. Co když podaný leptin přeci jen zabere na centra hladu postižených žen a ty díky tomu budou ještě méně jíst a ještě více zhubnou? Právě tato rizika se dostanou do středu zájmu dalších ověřovacích studií Mantzorosova týmu.
Mantzoros a jeho spolupracovnice Jean Chanová poprvé využili s úspěchem hormonu leptinu k léčbě lidské neplodnosti.
Leptin – model molekuly
… a v krystalické formě.