Vypouštění poslů míru je v Římě tradicí a přicházejí se jí poklonit tisíce. (Kredit: Radio Vaticana)

Holubi jsou mírumilovná stvoření a tak není náhodou, že holubička se zelenou ratolestí v zobáčku byla tradičním symbolem lásky a soužití bez násilí. V židovské a křesťanské kultuře má připomínat záchranu lidstva z biblické potopy a Noemovu smlouvu s Hospodinem.

I u nás je symbolika holubice živá: „Povstávám skrze lásku cherubínů, poslušnost andělů, podrobenost archandělů, skrze naději na odplatu při zmrtvýchvstání. Skrze modlitby patriarchů, skrze výroky proroků, skrze víru vyznavačů, skrze nevinnost svatých panen, skrze skutky spravedlivých.“ Kredit: římskokatolická farnost Ostrava.

Jak ale čas plyne, holub jako symbol, poněkud vyčpěl a začíná na tom být jako srp a kladivo. Ve smyslu „milujte se a neválčete“ (Make love, not war), ho začíná válcovat kruhové logo britského umělce Geralda Holtoma, které původně mělo sloužit jen pro kampaň za jaderné odzbrojení.

Tam, kde se holubům stále daří držet pozice, jsou stoly labužníků v pětihvězdičkových hotelech, na náměstí Sv. Marka v Benátkách a v laboratořích ornitologů po celém světě. U výzkumníků jsou v kurzu hlavně pro svou schopnost držet kurz. 

Modernějšímu pojetí symboliky mírového hnutí stála modelem kombinace vlajkových signálů pro písmena „N“ a „D“ anglického výrazu nuclear disarmament (jaderné odzbrojení).

Holuby si ke svým hrátkám vybrali i etologové v Oxfordu. Nejprve je naučili vracet se do holubníku z nedaleké vesnice. Když už trasu létali téměř nazpaměť,  zneužili vědci na na holubech toho, že k navigaci využívají vnitřní hodiny. Právě ty jim uměle rozštelovali. Zavřeli je do místnosti, kde jim řízeným denním svitem přivodili "hodinový posun". Protože čas spolu s postavením Slunce je pro holuby k určování směru klíčovým parametrem, změnili jim tím nastavení jejich kompasu a s tím i jejich přesvědčení, kterým směrem je potřeba letět, aby se ve zdraví dostali domů.

Isobel Watts, první autorka publikace: „Holubi pochopili principy demokracie mnohem dříve než staří Řekové. A dokonce jim fungují i kontrolními mechanismy na slepou loajalitu. Ta totiž funguje jen když vůdce ví, co dělá, ale tak tomu vždy není“. Kredit: Oxford Univ.

Výzkumníci si na své svěřence vymysleli celou řadu nepředložeností. Jednou přenastavili hodinky celému hejnu a pouze jejich vůdci nechali zdravý úsudek. Jindy zase udělali pitomce jen z šéfa. Pak vždy ptákům nasadili baťůžky s GPS a odvezli do sousedství. Na monitoru v kanceláři se pak kochali, jak se jejich svěřenci na cestě zpět  motají.

Dora Biro, zooložka na Oxford University: „Datech z GPS jasně dokládají, že špatně informovaný vedoucí v hejnu o svou vedoucí pozici rychle přijde“. Kredit: Oxford Univ.

Při těchto kratochvílích se výzkumníkům podařilo zjistit řadu zajímavých věcí. Například, že v případech, kdy pomýlili většinu ptáků, nedopadalo to pro hejno dobře. Jakoby pak ani osvícený monarcha se svou suitou deprivantů, toho moc nesvedl.  Když ale byla komunita „normální“, potom do té doby jejich uznávaný šéf, snažící se kvůli své vnucené představě, všechny navést na scestí, začal rychle ztrácet své přívržence a následovníky. Zkrátka a dobře, pošahanému vedoucímu se na cestu zmaru své soukmenovce přesvědčit nepodařilo.

Zajímavé na tom je, že společenství ptáků během letu, tedy prakticky okamžitě, bylo schopno reorganizovat svou hierarchickou strukturu a tím hrozící nebezpečí špatného vůdcovství eliminovat včas.

Flexiibilní hierarchie v hejnu umožňuje holubům správnou navigaci, neschopným šéfům navzdory. Foto: Zsuzsa Ákos

Zatím není jasné, jakým mechanismem se ptákům ze šlamastik, kdy vedení podlehne  sebeklamu, daří vybruslit. Může to být tím, že ptáci neznají patolízalství a tak jejich představitelé ani po uvedení do funkce, nespadnou do osidel přehnaného sebevědomí a své neomylnosti. Možná je pak snadnější je přesvědčit. Stejně tak ale holubí inteligence může nějak zvládat odhalovat pomatené vůdce a rozpoznávat, kdy netřeba se podřizovat jejich přikázáním.

Pokud nadutost vyvolených zvládají korigovat i tvorečkové s „IQ tykve“, je tu šance, že by to mohl zvládnout i Homo sapiens. Foto: Zsuzsa Ákos

Ať tak, či tak, nemají to špatně vymyšleno a hlavně jim to funguje už hezkých pár let. Podle nové nomenklatury se ptáci totiž řadí do teropodních dinosaurů. Zatímco my jsme tady od paleolitu, což představuje ani ne tři miliony let, ptákům už táhne na 150. Zvládli i velké vymírání na konci křídy. Našinec, vlastním přičiněním, málem nepřežil ani kubánskou krizi.

Když se nad tím zamyslíme, tak z Oxfordu nyní zaznělo, že pernatci vážné krize řeší taktikou občanské neposlušnosti. Tady ale myšlenku, vzít si z dinosauří strategie poučení, opustíme. Dinosauři státního establishmentu by ornitology mohli hravě připsat na svůj blacklist.

Literatura

The Oxford Times 16.9.2016

The Royal Society journal Biology Letters, September 2016. DOI: 10.1098/rsbl.2016.0544