Čert vem volby v USA, válku v Sýrii, bláznivé islamisty, roztahovačné Rusy nebo zemětřesení v Itálii. To jsou, při vší úctě k veškerým obětem, jenom takové pozemské strkanice. Astronomové a s nimi vlastně celé lidstvo dlouho hleděli k obloze a ptali se, jestli je někde svět podobný tomu našemu. A pokud nějaký takový existuje, tak jak mnoho světelných let je asi vzdálený a co se nám asi o něm kdy podaří zjistit. No a máme sklonek srpna 2016 a v novém čísle Nature se můžeme dočíst, že máme planetu velikostí blízkou Zemi u Proximy Centauri, čili u nejbližší hvězdy vůbec. Tím pochopitelně veškeré diskuze končí a zůstává jediná otázka: kdy vyrazíme?
Je to fantazie. Splněný sen astronomů, tvůrců science-fiction a všech těch, kteří hledí raději na hvězdy než do země. Pokud je to pravda, samozřejmě. Už jsme zažili pár pěkných planet, které nakonec vyšuměly do ztracena. A každopádně, čím větší objev je, tím přísnější musí být jeho ověřování. Je ale stále léto, a tak si ho teď, s jistou dávkou zdravé skepse, můžeme s týmem objevitelů pořádně užít. Astronom Guillem Anglada-Escudé z Queen Mary University of London a jeho početným tým si naše přípitky zaslouží.
Takže, Proxima Centauri je červený trpaslík spektrální třídy M ze souhvězdí Kentaura. Momentálně je tahle hvězda nebo spíše hvězdička, která ani náhodou není viditelná pouhým okem, od nás vzdálená asi 4,25 světelných let. To dělá co Proximy Centauri nejbližší hvězdu ke Slunečné soustavě – alespoň z těch hvězd, o nichž víme. Zároveň všechno nasvědčuje tomu, že jde o dočasný titul. Proxima je k nám nejbližší hvězdou asi 32 tisíc let a vydrží jí to asi ještě dalších 25 tisíc let. Momentálně se k nám stále přibližuje a podle propočtů by se mohla dostat až do blízkosti pouhých 3 světelných let.
Že je u Proximy Centauri něco zajímavého, se vědělo už od roku 2000, kdy spektrograf Evropské jižní observatoře (ESO) v Chile objevil náznaky existence planety. Pak se dlouho nedělo nic moc, až v lednu letošního roku (2016) Anglada-Escudé a spol. rozpoutali hon na planetu v systému Proximy Centauri. Díky sérii pozorování radiálních rychlostí hvězdy spektrografem HARPS na 3,6 metrovém teleskopu chilské observatoře ESO na hoře La Silla a dalšími teleskopy nakonec objevili jasné důkazy existence planety Proxima Centauri b, která už za pár hodin stihla zdomácnět na sociálních sítích jako Proximab. Bylo to prý velmi náročné a napínavé, čemuž není žádný důvod nevěřit.
Jak už to u exoplanet bývá, zatím nemáme k dispozici úplně přesné údaje. Minimální hmotnost Proximy b by měla být 1,27 Země a s 90 procentní pravděpodobností je méně hmotná než 3 Země. Nejspíš je to kamenná planeta. Planeta oběhne Proximu Centauri přibližně jednou za 11,2 dne, ve vzdáleností 0,05 AU. Vzdálenost Merkuru od Slunce je přitom 0,38 AU. Proxima Centauri je ale červený trpaslík o velikosti i hmotnosti zhruba jedné desetiny Slunce a jeho zářivý výkon utáhne pouhých 0,155% toho, co předvádí Slunce. Proxima b se tudíž pohybuje v obyvatelné zóně Proximy Centauri, kde by teoreticky mohla být kapalná voda. Jak je to ale s obyvatelností Proximy b?
Podle toho, co zatím víme, bychom si neměli dělat příliš velké iluze. Vulkánci tam na nás nečekají. Proxima Centauri je ve skutečnosti malý vztekloun a funguje jako eruptivní proměnná hvězda typu UV Ceti. Této hvězdě je sice už asi 4,85 miliardy let a na červeného trpaslíka je poměrně klidná, přesto ale odpaluje velké erupce o teplotě až 2 milionů Kelvinů. Může mít větší aktivní povrch, než když je Slunce rozjeté na plný plyn. Planeta Proxima b zřejmě schytává oproti Zemi 400 krát intenzivnější proud rentgenového záření. Vzhledem k malé vzdálenosti mezi Proximou b a hvězdou je planeta také zřejmě ve vázané rotaci – tj. obíhá Proximu Centauri natočená stále stejnou stranou, jako Měsíc Zemi. To hrozí velkými extrémy na povrchu planety. Pokud má Proxima b dostatečně hustou atmosféru, tak by to nemuselo tolik vadit a na planetě by mohla být velká obyvatelná oblast. Je ale otázkou, jestli se na takové planetě v těsné blízkosti červeného trpaslíka vůbec udrží atmosféra.
Ať je ale Proxima b totálně mrtvý svět anebo není – už teď nás fascinuje. Objev této planety přichází v době rostoucího zájmu o planety v obyvatelných zónách červených trpaslíků. Těch je totiž podle všeho plná Mléčná dráha a je velice důležité, jestli mohou být skutečně obyvatelné. Zatím to ještě nevíme, ale teď, když máme jednu takovou planetu hned za dveřmi, tak se do toho můžeme pořádně opřít a leccos zjistit. A když na to přijde, tak tam můžeme i doletět. Není to tak dávno, co jsme na OSLU psali o sympaticky šíleném programu Breakthrough Starshot, v němž chtějí Milner s Hawkingem pomocí mocného pozemního laseru vyslat k nejbližším hvězdám miniaturní wafersaty. Teď už vědí, kam mají mířit.
Video: ESOcast 87: Pale Red Dot Results
Press Conference at ESO HQ
Literatura
ESO 24. 8. 2016, Nature News 24. 8. 2016, Nature 536: 437–440, Wikipedia (Proxima Centauri b)