Revitalizace evakuované zóny

Jak už bylo zmíněno, zrušila se 12. července 2016 veškerá omezení u oblastí ležících v méně kontaminovaných územích I. a II. kategorie města Minamisoma. Z celkově více než 13 000 obyvatel, kteří na všech evakuovaných územích tohoto města žili před havárií, se může v principu vrátit okolo 10 800. Zbývající mají obydlí v místech, kde to kontaminace ještě neumožňuje. Řada obyvatel se však musela evakuovat již při cunami a jejich domovy byly zničeny. Ještě před zrušením všech omezení se tak v polovině března dokončil v evakuované zóně města Minamisoma již šestý nový veřejný obytný komplex. Dne 18. března 2016 byly budoucím obyvatelům slavnostně předány klíče, aby si ještě před zrušením všech omezení mohli své nové domky připravit k trvalému bydlení. Komplex dvaceti domků je v části Odaga nedaleko nádraží Odaga na Džóbanské železnici, obchodního centra, veřejné nemocnice a městského úřadu. Celkově se v Minamisoma do konce března postavilo jedenáct takových komplexů celkově pro 350 rodin.

Již 12. června 2016 byla zrušena veškerá omezení u téměř celé vesnice Kacurao. Evakuace tak zůstává pouze u malé části, která spadá do silně kontaminované III. kategorie. Zde bydlelo před havárií zhruba 1400 obyvatel a přibližně polovina z nich předpokládá, že se postupně vrátí. Ve stejný den se otevřel poslední kousek vesnice Kawauči, u kterého zatím zůstávala omezení. Jestliže celkově má vesnici Kawauči téměř 2800 obyvatel, na evakuovaném území jich je celkově okolo 330. Většina obyvatel Kawauči už se mohla vracet od 1. října 2014. Jen zbývajících 51 bydlí v 19 domech na území, kde se veškerá omezení zrušila až nyní.

 

Město Naraha bylo otevřeno v září 2015. Začátkem roku 2016 bylo navrátilců 8 %, ale v březnovém průzkumu se ukázalo, že se vrátilo nebo návrat v nejbližší době plánuje 51 % obyvatel z necelých 8000 původních obyvatel. Velmi důležitá je zde obnova tradičních oborů. Proto je potěšující zprávou, že se začíná opět rozjíždět místní dobytkářství. Před havárií se chovem dobytka na maso zabývalo zhruba 40 farmářů. První farmář Šuko Watanabe obnovil pokusný chov dobytka právě v současné době. Do konce roku by se mělo ověřit, zda je vše v pořádku a předpokládá se, že od ledna příštího roku začnou s dobytkářstvím i další farmáři. Všichni mohou spoléhat na finanční podporu města, protože odchov jatečných kusů trvá nejméně dva roky a v té době tyto farmy nebudou mít příjem.

Stejně tak se v Naraze obnovuje produkce rýže. V letošním roce by se měla pěstovat na třetině rozlohy oproti situaci před havárií. Hlavním problémem je nedostatek pracovníků. Zatím se totiž vrátila pouze omezená část obyvatel.

Farmáři se také snaží o obnovu produkce mléka. Pět farmářů, kteří jsou s doposud evakuovaných oblastí Iitate Namie a Minamisoma, vybudovali farmu ve městě Fukušima. Provozují ji od září 2015 a v současné době mají okolo 500 dojnic a dodávají 10 tun mléka denně, což je nejvíce ze všech farem v prefektuře. Farmáři chtějí po odvolání omezení postupně obnovit mléčný průmysl v celé oblasti.

U Narahy, Kawauči a Tamury jsou tak v současné době zrušena veškerá omezení na celém území. U Minamisoma a Kacuraa zůstává v evakuované zóně jen velmi malá část území. Celkově se tak už může vrátit téměř 21 000 obyvatel, kteří původně bydleli na zmíněných územích. Připomeňme, že celkově před havárií bydlelo na evakuovaných územích zhruba 88 000 obyvatel.

Velkým problémem v nově otevřených oblastech je, že se většinou vrací starší lidé a mladí si už našli nové jiné místo pro život nebo s návratem váhají. Klíčová je z tohoto hlediska obnova infrastruktury a atraktivní pracovní příležitosti. O otevření Džóbanské dálnice jsme psali. Nyní se pracuje na jejím rozšíření z dvouproudové na čtyřproudovou v několika úsecích, které jsou zatím provizorně s nižším počtem pruhů. Zároveň se obnovují další silnice propojující místa v evakuované zóně. Právě v Naraze se dokončuje klíčová křižovatka a sjezdy s Džóbanské dálnice i příjezdy k novému technologickému parku (Naraha-Minami Industrial Park). Jeho součástí bude i speciální ústav (Naraha Remote Technology Development Centre) vyvíjející nové na dálku řízené technologie pro likvidaci aktivních zón zničených reaktorů.

 

Jeho součástí budou dvě hlavní budovy. Čtyřpodlažní budova výzkumného centra a dvoupodlažní experimentální budova. V první budově budou kanceláře, seminární místnosti a konferenční sály. Dále pak výpočetní centrum, ve kterém se bude zkoušet řízení a ovládání robotů a automatů na dálku. Zde se budou vyvíjet nejmodernější postupy při vytváření virtuální reality a bude zde probíhat i trénink operátorů robotů a automatů s využitím virtuálního 3D prostředí. V druhé budově bude funkční model kontejnmentu fukušimských reaktorů a haly s polygony pro testování na dálku řízených záchranných mechanismů. Zde budou vodní nádrže, různé překážky a kopie instalací určené pro testování robotů v různých podmínkách. Budování centra začalo v září 2014. První budova byla dokončena v minulém roce a její inaugurace proběhla v říjnu 2015. Experimentální budova s trenažerem kontejnmentu varného reaktoru byla otevřena 30. března 2016. Výzkumný ústav by se měl stát srdcem špičkového mezinárodní vědeckého centra pro robotiku, které by intenzivně spolupracovalo s univerzitami i průmyslovými firmami. Malé inovační firmy i řada studentů a výzkumníků z univerzit by pracovala přímo v areálu a špičkové technologie by měly být magnetem pro celý svět. Tím by se centrum stalo i důležitou součástí revitalizace samotného města Naraha i jeho okolí, kam by nalákalo velký počet vzdělaných mladých lidí.

 

Otevření dalších oblastí se připravuje

Podobné výzkumné centrum se začalo budovat v sousedním městě Tomioka, které je ještě blíže elektrárně a zrušení veškerých omezení se tam teprve připravuje. Jedná se o součást projektu „Innovation coast“, ve kterém se vybuduje na cunami zničeném pobřeží Fukušimy celá řada špičkových výzkumných technologických center. Budované centrum má být dokončeno v březnu 2017 a zhruba 150 vědců a techniků nejen z Japonska zde bude hledat nejefektivnější dekontaminační metody. Zařízení má přispět ke zrychlení dekontaminace a likvidace zničené elektrárny, ale také k revitalizaci oblasti.

Dne 1. července se kompletně přestěhovala kancelář obecního úřadu Iitate do samotné vesnice. Už od dubna 2014 zde pracovala v omezené míře, aby umožnila zvýšit efektivitu rekonstrukčních prací. Přechodná úřadovna obecního úřadu této vesnice byla během období evakuace v Iino-mači. Ta zatím také zůstane otevřená, aby pomáhala evakuovaným, dokud se nebudou moci vrátit. V tento den mohli také registrovaní obyvatelé začít využívat možnosti dlouhodobého pobytu ve svých domovech v Iitate v rámci přípravy na zrušení všech omezení, ke kterému by mělo dojít 31. března 2017. Týká se to všech území I. a II. kategorie, tedy 5917 obyvatel. Z nich se pro možnost dlouhodobého pobytu do konce června zaregistrovalo pouze 193. Malá část území, která spadá do III. kategorie zůstane uzavřena i po příštím březnu.

 

K otevření alespoň části území se připravuje také město Namie. Tam je problémem, že celé spadá do evakuované zóny a navíc byla jeho velká část kontaminovaná silně a patří do III. kategorie. Oblasti I. a II. kategorie jsou u pobřeží. Zde však byly pobřežní budovy částečně poškozeny nebo úplně zničeny cunami. Kromě dekontaminace je tak potřeba i rekonstrukce a také vybudování zábran proti cunami. Koncem června proběhlo setkání zhruba stovky obyvatel v Tokiu. Zde byly informováni, že na rozhraní srpna a září by mělo být povoleno přechodné dlouhodobější pobývání v oblasti v rámci přípravy ke zrušení evakuace. O přesném termínu zrušení všech omezení alespoň v části Namie se rozhodne koncem roku. Ovšem vše bude záviset na posouzení odborníků a dohodě s představiteli obyvatel i samotnými obyvateli. Je tak vidět, že i toto město se vydalo na cestu revitalizace.

V květnu tohoto roku bylo stále evakuováno z okolí elektrárny okolo 90 000 obyvatel. Je však třeba doplnit, že části těchto obyvatel zničila obydlí cunami. I v jiných oblastech Japonska bylo stále bez svých domovů zničených cunami dalších 84 000 obyvatel. Celkově tak bylo pět let po cunami pořád v provizorním obydlí okolo 174 000 obyvatel.

Důležitost nových pracovních příležitostí už byla zmíněna. Jednou z dalších oblastí, kterou chce Fukušima rozvíjet, jsou obnovitelné zdroje energie. Zde jsou jednou z možností geotermální elektrárny. Jako vulkanicky aktivní oblast má Japonsko v této oblasti značný potenciál. Pro takovou elektrárnu je potřeba dvoukilometrový vrt. Konsorcium jedenácti firem v čele s těžařskou společností Idemitsu Kosan zahájí průzkumné vrty v září 2016. Pozemní práce, které posloužily k výběru místa pro zmíněné průzkumné vrty, probíhaly už od roku 2013. Vrty probíhají v národním parku Banday Asahi. Umožnila je vládní podpora, ale také povolení výstavby geotermálních elektráren i v národních parcích, ve kterých se vyskytuje až 80 % z geotermálního potenciálu Japonska. Rozhodnutí o tom, zda se ve Fukušimě tato elektrárna postaví, padne v roce 2018 a první elektřina z ní by mohla být v roce 2020. Firma Idemitsu Kosan se zaměřuje i na další projekty obnovitelných zdrojů. Na místě bývalého terminálu pro přepracování ropy v přístavním městě Onahama postavila fotovoltaickou elektrárnu o ploše 24 tisíc metrů čtverečných (2,4 ha) a maximálním výkonu 1,32 MW. Výstavba obrovské fotovoltaické elektrárny začala v květnu 2016 ve městě Minamisoma. Půjde o dvě elektrárny. První bude mít výkon 60 MW (plocha 106 ha) a druhá 32 MW (46 ha).

 

Uložení radioaktivního odpadu z dekontaminace

Po dokončení hlavní části dekontaminace a rekonstrukce méně kontaminovaných území I. a II. kategorie se úsilí může z velké části přesunout na silně kontaminovaná území III. kategorie. Je to umožněno i tím, že se nedávno podařilo dokončit veškerý úklid všech trosek po cunami z pobřeží evakuované zóny. Ty byly shromážděny na prozatímních úložištích. Pomaleji postupuje demolice budov zničených v evakuované zóně zemětřesením a cunami. Těch se zatím podařilo z celkového počtu 8400 zlikvidovat pouze 3000.

 

Kritickou podmínkou pro zahájení intenzivní dekontaminace oblastí III. kategorie je úplné otevření dlouhodobého (30 let) přechodného úložiště odpadů, který se při dekontaminačních pracích nahromadí. To by mělo být ve městech Okuma a Futaba, které těsně přiléhají k elektrárně a jejich dekontaminace a nutnost evakuace bude trvat nejdéle. Celková plocha, na které se vybuduje komplex úložišť, by měla být okolo 16 km² a celkově by se tam mělo přemístit 22 milionů krychlových metrů odpadu. Předpokládá se, že se postupně během následujících pěti let získá 11,5 km² pozemků od soukromých i veřejných vlastníků v této oblasti. Koncem března však byla uzavřena dohoda pouze s 82 soukromými vlastníky z celkových 2300. Důležitým krokem tak bylo rozhodnutí představitelů měst Okuma a Futaba, že veřejné plochy ve vlastnictví měst na požadované účely poskytnou. I tak zatím stát získal jen okolo 2 % potřebných ploch. V té době tak zde bylo převezeno pouze 40 000 m³ odpadu. I když v červnu se začalo s převozem provizorně uskladněného radioaktivního odpadu z předchozí dekontaminace méně zasažených území.

Pokud měrná aktivita odpadu nepřesahuje 5 - 8 kBq/kg, je možné jej recyklovat a využít. Ovšem jen ve specifických případech a i hraniční hodnota závisí na způsobu využití. Například při stavbě silnic je důležité, jaká vrstva a jakého materiálu bude nad použitým odpadem. Předpokládá se, že tak bude možné postupně snižovat objem skladovaného odpadu jeho dekontaminací a recyklací. Další možností zmenšení objemu odpadu je jeho spálení ve speciální spalovně. Takto však vzniká značně koncentrovaný odpad s vysokou aktivitou, i když v řádově menším objemu. Ten se bude dávat do speciálních kontejnerů a ukládat ve speciálním úložišti pro odpad s aktivitou převyšující 100 kBq/kg ve městě Tomioka. Toto zařízení má kapacitu pro uložení 730 000 tun odpadu ze spalování nebo dalšího vysoce aktivního odpadu, který nelze uložit v úložišti v Okumě a Futabě. V případě potřeby bude radioaktivní odpad před uložením fixován ve speciálním betonu v zařízení, které se buduje ve městě Naraha. Uložení veškerého odpadu z dekontaminace s vysokou aktivitou by mělo být dokončeno v roce 2023.

 

Japonská jaderná energetika

Minulá část cyklu vyšla v době, kdy byly v Japonsku v provozu čtyři reaktory. Již delší dobu fungovaly dva bloky v elektrárně Sendai a pár dnů pak bloky 3 a 4 elektrárny Takahama. Už v diskuzi pod článkem se však psalo o tom, že 8. března 2016 místní soud v Ocu vydal na základě návrhu 29 občanů předběžné opatření, kterým provoz reaktorů elektrárny Takahama zakázal. Společnost Kansai Electric Power Company se proti rozsudku odvolala, ale ještě před posouzením musela reaktor odstavit. Odvolání společnosti odmítl soud v polovině června a 12. července místní soud v Ocu prodloužil zákaz provozu bloků s odůvodněním, že splnění podmínek daných japonským úřadem pro jadernou bezpečnost NRA nezaručuje bezpečnost provozu bloků. Provozovatel se 14. července odvolal k nadřízenému soudu v Osace. Vzhledem k tomu, že půjde s největší pravděpodobností o velmi dlouhé soudní spory, bude v srpnu z obou bloků vytaženo palivo a přemístěno do bazénů.

Na druhé straně byl provozovatel elektrárny Takahama úspěšný s žádostí o posouzení možnosti prodloužení provozování pro její první a druhý blok. Ty už dosáhly stáří čtyřiceti let. Úřad NRA prodloužil blokům licenci a bude posuzovat, jak splňují nové bezpečnostní parametry. Provozovatel prohlásil, že potřebné úpravy budou trvat nejméně tři roky. I proti tomuto prodloužení licence podala skupina aktivistů protest k soudu.

Stejné podání jako v případě elektrárny Takahama podalo dvanáct aktivistů i proti elektrárně Sendai. Tento návrh však místní soud, pod který elektrárna spadá, zamítl. Nedávno zvolený guvernér prefektury, ve které elektrárna Sendai je, slíbil voličům, že bloky uzavře. Je tak jasné, že spouštění jaderných bloků v Japonsku bude velmi složité a s nejistými výsledky.

Další reaktor, který se blíží spuštění je třetí blok elektrárny Ikata. Ten již dostal všechna povolení japonského úřadu pro jadernou bezpečnost NRA. Závěrečným testem je havarijní cvičení, které se 14. července 2016 uskutečnilo pod dohledem inspektorů z úřadu NRA. Ke spuštění reaktoru by mělo dojít právě v průběhu července. I zde však aktivisté podávají žalobu.

První a nejstarší blok této elektrárny o výkonu 538 MW už překročil 40 let. Jeho úpravy na současné bezpečnostní standardy už by se ekonomicky nevyplatily. Proto jeho provozovatel požádal o svolení přikročit k jeho likvidaci. Je to šestý japonský blok, který se kvůli stáří bude likvidovat.

Postupují i bezpečnostní úpravy u ostatních bloků tak, aby splnily nové bezpečnostní požadavky. U elektrárny Hamaoka se dokončil vlnolam, který je dlouhý dva a půl kilometru a jeho výška je 22 m. Měl by odolat i cunami po megazemětřesení. Dva bloky ze tří novějších bloků této elektrárny už jsou posuzovány úřadem NRA. Poslední se opravuje.

 

Novinky ze zničené elektrárny

Nakonec se podívejme, čeho se podařilo v posledních třech měsících dosáhnout v elektrárně. Nejdříve se zmíníme o zkoumání stavu kontejnmentů. U druhého bloku začalo v polovině března druhé přesnější měření průchodu kosmických mionů budovou a kontejnmentem. Miony, které vznikají v rozpadu pí mezonů produkovaných ve srážkách vysokoenergetických částic kosmického záření s jádry v atmosféře, se využívají k prosvěcování vnitřku kontejnmentu. Miony totiž interagují s hmotou velice slabě a při prosvěcování se stíny objevují jen v místech, kde je hmota velmi hustá složená z těžkých jader. Intenzivněji tak miony pohlcuje uran v palivu. „Mionovým rentgenem“ tak lze zjistit, do jaké míry je aktivní zóna narušena a kde v kontejnmentu se nachází palivo. Podrobněji jsme o této metodě a výsledcích získaných u prvního reaktoru psali v několika článcích (zde, zde a zde)

Už v průběhu června předběžné výsledky potvrdily předchozí měření druhého bloku s méně přesnou sestavou. Aktivní zóna se i u tohoto reaktoru během havárie roztavila a v místě, kde se nacházela, žádný stín není. Postupně se ukazuje, že většina roztaveného paliva a konstrukcí ztuhla ve spodní části reaktoru. Další statistika mionů umožní ještě zpřesnění, ale ukazuje se, že tavení a destrukce aktivní zóny byly velmi intenzivní a likvidace zničeného reaktoru bude značně náročná.

 

Při přípravě odvozu palivových souborů z bazénů se pozornost soustřeďuje na první a třetí blok. V případě prvního se pokračuje v dočišťování patra s bazénem od trosek horní části budovy zničené výbuchem vodíku. V minulé části cyklu se psalo o odstranění horní části provizorního krytu a zahájení prací. Nyní se zařízením v podobě vysavače upevněném na jeřábu vysává velké množství malých kousků železa a betonu ze zničených částí budovy, které na patře jsou. Tyto práce by měly být dokončeny právě v červenci a pak by se měly postupně odstraňovat větší kusy. Odstranění trosek a očištění patra se protáhne do příštího roku a přispěje ke snížení jeho kontaminace. Pak se začnou instalovat jeřáby pro manipulaci s palivovými soubory a nový kryt. Společnost TEPCO předpokládá, že by se bazén mělo podařit vyvézt do roku 2020. Ve stejné době by se měl vyprázdnit i druhý blok.

U třetího bloku se v dubnu zahájila instalace krytu nad patrem s bazénem, kde budou instalovány potřebné jeřáby. Kryt bude instalována modulárním způsobem, aby se mohlo co nejvíce prací dělat na dálku a snížila se dávka, které jsou vystaveni pracovníci. V rámci přípravy instalace proběhl test a nácvik v přístavu Onahama i jinde. Kovová konstrukce je 20 m vysoká a 60 m dlouhá. Je rozdělena na osm částí. Po dokončení instalace by se příští rok měl začít bazén s palivem vyvážet.

 

Jak už se v cyklu o Fukušimě psalo několikrát, pro řešení problému s radioaktivní vodou je klíčové dokončení ledové stěny, která zabrání pronikání spodní vody do silně kontaminovaných míst se čtyřmi zničenými reaktory. V této oblasti se pomalu ale jistě daří postupovat. Po dvou letech výstavby bylo 31. března 2016 zmrazování stěny zahájeno, i když nejdříve jen části, která je blíže k moři. Účinek se průběžně sledoval. V případě, že by dříve začala fungovat horní část stěny, mohla by klesnout hladina spodní vody okolo budov a radioaktivní voda z jejich suterénů by mohla pronikat do okolí a do moře. Teplota solanky, která se do trubek vhání, je -30˚C.

Zmrazování probíhá ve dvou etapách. V první se omezí vnikání podzemní vody o 50 %. Pokud nedojde k nepředvídaným efektům, tak se po testovací době v řádu pár měsíců zmrazí zbývajících 5 % délky stěny, která se do té doby bude nechávat volná.

 

Zmrazování dolní části stěny však postupovalo jen pozvolna, ještě koncem května zde byla řada míst, kde se teplota nedostala pod bod mrazu a v jednom místě byla teplota dokonce deset stupňů nad nulou. Tato místa jsou štěrková a obsahují hodně spodní vody, která ochlazování zpomaluje. Začátkem června se začalo uvažovat o tom, že v případě problémů v některých místech se v nich využije beton pro zadržení spodní vody a uzavření mezer v ledové stěně. Dne 6. června také začala druhá fáze zmíněné první etapy zmrazování, začala se chladit stěna nad reaktory. V této stěně bude prozatím ponecháno sedm několikametrových přerušení, které mají zajistit, aby hladina spodní vody nepoklesla příliš rychle. Je potřeba průběžně odčerpávat radioaktivní vodu ze suterénů budov, aby při příliš nízké hladině spodní vody nepronikala ven. Jak bylo zmíněno, tato místa se zmrazí až v druhé etapě.

 

Závěr

Z jedenácti samosprávných celků, které jsou úplně nebo částečně v evakuované zóně již u třech byla všechna omezení zrušena a u dvou dalších zůstala pouze u velice malé části jejich rozlohy. K trvalému návratu se připravují další. Je velmi pravděpodobné, že do konce příštího roku bude evakuace omezena pouze na nejsilněji kontaminovaná území III. kategorie. Velice důležité je, že dekontaminace jde společně s obnovou infrastruktury a vytvářením pracovních míst. A to v oblasti tradičních oborů i úplně nových technologicky špičkových oblastí.

 

Značného pokroku se daří dosahovat i při likvidaci zničené elektrárny. Již příští rok by se měl vyvézt další bazén a postupuje se při přípravě vyprázdnění dalších. Začíná fungovat ledová stěna a do konce roku se pozná, jestli splní očekávání, která se do ní vkládají.

Velmi problematická však zůstává cesta k obnově využívání jaderné energetiky. Zde se zvyšuje pravděpodobnost, že se vše utopí v právnických a politických soubojích. Japonsko má sice veliké štěstí, že v současné době jsou energetické suroviny levné, ale i tak znamená výpadek v produkci elektřiny z jádra vysoký schodek v mezinárodním obchodu vlivem intenzivního dovozu uhlí, ropy a plynu. Dalším dopadem je pak intenzivnější produkce oxidu uhličitého. Z tohoto hlediska bude zajímavé sledovat, jak se změna energetické koncepce projeví ve srovnání s Jižní Koreou, která jde v elektroenergetice původní cestou Japonska a má velmi podobné podmínky. A také, jak se bude vyvíjet srovnání s Čínou, která se také významně spoléhá na rozvoj jádra. Je velice otevřenou otázkou, jak Japonsko v souboji s těmito svými ekonomickými rivaly dopadne.