O značné aktivitě a potenciálu druhohorních sopek nemůže být žádných pochyb, ostatně velmi známý je příklad indických dekkánských trapů. Také o 60 milionů let dříve na území současné Číny však vulkány zuřily velmi intenzivně a dá se dokonce říci, že pro světovou paleontologii se to ukázalo být pravým požehnáním (méně už potom pro samotné organismy žijící v této době na zmíněném místě). Ostatně Čína je spjata s dinosauřími fosiliemi odedávna. Když ale byly v polovině 90. let minulého století objeveny nesmírně bohaté lokality s úžasně zachovalými organismy, počínaje bezobratlými parazity a konče opeřenými dinosaury, praptáky a pravěkými savci, paleontologové se nestačili divit. Organismy tzv. Jeholské bioty byly často natolik dobře zachované, že nemohlo jít o případ běžného způsobu fosilizace a „dochování se“ do geologické současnosti. Byly vysloveny různé názory na způsob, jakým se tyto pradávné východoasijské ekosystémy mohly zachovat v takové míře kvality, že si díky nim provincie Liao-ning vysloužila pověst oblasti s vůbec nejlepšími lagerstätte (lokalitami se skvělými podmínkami zachování) na světě. Teprve v roce 2014 ale vystoupil s komplexně pojatým vysvětlením čínský paleontolog Baoyu Jiang z Univerzity v Nankingu, který tvrdí, že dinosaury a jejich současníky v období rané křídy před 120 až 133 miliony let jednoduše usmažila a pohřbila pyroklastická vlna, následovaná spadem sopečného materiálu. V tom případě by nebylo přílišnou nadsázkou říci, že dinosauři jako Sinosauropteryx vlastně sdílejí osud s nebohými obyvateli mnohem pozdějšího římského města Pompeje, které bylo roku 79 našeho letopočtu spolu s městy Herculaneum a Stabie pohřbeno podobným způsobem při proslulé erupci Vesuvu. Byl ale dávný čínský svět opeřených neptačích dinosaurů skutečně zničen a zároveň zachován na geologickou věčnost právě při takovýchto katastrofických událostech? Jaké máme pro podobný scénář důkazy a existují i doklady, které této verzi naopak odporují? Opravdu se tu obyvatelé dávných lesů a jezerních pobřeží zaživa uškvařili v proudech horkého sopečného plynu, ženoucího se rychlostí až 80 km/h? Anebo je ve skutečnosti všechno jinak, jak naznačuje jedna novější vědecká studie?
Vědci podrobili výzkumu celkem čtrnáct fosilií pravěkých teropodů, zubatých praptáků i neptačích maniraptorů z pěti různých lokalit. Společným znakem byly údajné stopy po extrémním žáru, který na zvířata před smrtí i krátce po ní působil. Podle Jianga bylo možné na zkamenělinách objevit stopy spálené tkáně a „rekrystalizované“ části fosilizovaných kostí (o pravěké DNA se ale nikdy nemluvilo). Dalším podobným znakem bylo údajné ztmavnutí zkamenělých kostí, způsobené zřejmě zuhelnatěním někdejší kůže a svaloviny v jejich okolí, a to z důvodu obklopení těla žhavým sopečným popelem. Jemnozrnný vulkanický popel pak dokonale konzervoval kostry a někdy i části měkkých tkání živočichů, podobně jako tomu bylo před necelými dvěma tisíciletími v Pompejích. Jak už to ale bývá, složitost reálného světa obvykle překonává jednoduché a ladně vypadající teorie. I v tomto případě na sebe nenechala dlouho čekat studie, která přichází s jiným vysvětlením skvělého „trojrozměrného“ zachování fosilií. Podle ní se minimálně v případě vrstev zvaných Lujiatun nejedná o biotu pohřbenou pyroklastickým proudem, ale mnohem spíše jde o organismy utopené v kašovité vodní břečce, tvořené říčním vodstvem kontaminovaným sopečným popelem.
Odkazy: