Velcí roboti, jako třeba Atlas, nebo darpovské muly, v nás budí respekt už dlouho. I malí roboti toho ale dovedou čím dál tím více a začínají se prosazovat jako šikovní pomocníci v případech, kdy ty velké jsou nemotorné a k daným potřebám drahé.
Laboratoř biomimetiky a obratné manipulace (Stanford univ.) pustila tento měsíc do světa video v němž předvádí proměny své platformy. Té, za níž už nějakou dobu získává vavříny na závodech zdolávání kolmých stěn. Svému nejmenšímu svěřenci nyní dopřáli razantní redukční dietu až zhubl natolik, že mu přestalo činit problém létání. Z lezce se tak stal hybrid, který si z obého vzal to lepší. Robot nezapře svou inspiraci u hmyzu. Rozdíl je jen v tom, že nožky nemá z chitinu, ale ze světlovodů. Ne však kvůli světlu, ale ohebnosti a lehkosti.
Co všechno nový produkt zvládá, ukazuje video:
Všechny drony trpí bateriovou nedostatečností. Je to proto, že let stylem vrtulník, patří energeticky k velice neúspornému způsobu přemísťování. Stanfordský SCAMP má tu výhodu, že část cesty může vykonat podstatně úspornějším a tišším způsobem. Pro případy špehování je to vlastnost k nezaplacení. Navíc může dlouhodobě setrvat v jakési hřadovací pozici a vyčkávat...
Lezodron řeší i další hendikep klasických dronů. Pro ty je nahlížení do míst, kde je větrno, životu nebezpečné. Létající lezec může přistát na místě závětrném a k místům, z nichž třeba pukliny udělaly větrné tunely, může dokráčet. A i když by ho někde během cesty ofouklo, může se přišpendlit ke stěně silou svých roztočených vrtulek. Tuto schopnost nového udělátka by zase mohli ocenit záchranáři, protože by s jejich pomocí mohli nahlížet i do vymlácených oken. Jako na potvoru jim totiž k použití klasických dronů, počasí nejde na ruku. Nemuselo by jít ale jen o pátrání v polosesutých domech. V katastrofou postižených oblastech by mohla smečka SCAMPů zajistit rychlou instalaci dočasné komunikační sítě.
Výhodou je, že zařízení by nemuselo být drahé. Předvedený dronolezec má čtyři klasické elektromotory, které slouží k pohonu vrtulí. Zajišťují let až do doby bezpečného přichycení nožek do spár ve zdi. Na rámovém skeletu utkaném z uhlíkatých vláken má SCAMP navíc ještě dva servomotorky. Jeden s větším kroutícím momentem, pro pohyb nohami a druhý, slabší, slouží k odrážení od zdi při přechodu do letové fáze. Vybavení, které z dronu udělá lezce se výzkumníkům podařilo „vměstnat“ do pouhých devíti gramů. Autoři již plánují další vylepšení své platformy. Mělo by jí to brzo přestat klouzat na hladkých plochách. Vzhledem k tomu, že hodně budov je dnes ze skla, to není špatná myšlenka. Držíme palce.
Literatura