Limacina helicina je drobný živočich, který je součástí zooplanktonu. Svými třemi milimetry se velikostně řadí do skupiny nazývané makroplankton. Každou noc jich miriády podstupují jedno z největších stěhování živých tvorů na planetě. Hlad je nutí vystoupat z hloubky oceánu k hladině, kde se živí menšími tvory – mikroplanktonem.

 

 

Aby se trnovky mohly nasytit, musí urazit trasu dlouhou stovky metrů, což je k velikosti jejich těla zhruba tolik, jako bychom si my museli na oběd skočit přes  sto kilometrů.

 

I když tomuto tvorečkovi nikdo neříká jinak, než mořský motýl, je to ve skutečnosti plž. Má dokonce i ulitu a v ní ukrývá dvě třetiny svého těla. Pokochat se jeho pohybem ale není dopřáno každému. Jen vlastníkům vysokorychlostní kamery, kteří si doma mohou záběr pustit zpomaleně. Teprve potom vynikne podobnost s létajícím hmyzem.

 

 

Rozdíl tu ale přece jen je. Náš plž létá "cik cak" a čas od času se zcela přetočí. Asi proto, že ve vodě se dost těžko určuje kde je nahoře a kde dole a tak není na škodu se občas ujistit, že směr je správný.

 

Pokud bychom uměli cestovat v čase, prý bychom se mohli přesvědčit, že dnešní suchozemští motýli, měli s tím mořským, společného předka. Někdy před asi 550 miliony let. A tak kdo ví, možná to není zase až taková náhoda, že oba létají pomocí svých „křídel“ opisováním osmičky.

 

 

A proč se o ně výzkumníci zajímali?

Prý s koncem své životní pouti deponují na mořské dno uhlík a zachraňují tím planetu před globálním oteplením.

 

A kdyby se to někomu zdálo málo, tak prý studiem jejich pohybu by se mohlo dospět ke konstrukci mikro-podvodních robotů.

 

Ale dost možná, že výzkumníci byli jen okouzleni ladností jejich pohybů.

Ostatně, posuďte sami:

 

 

Literatura

Journal of Experimental Biology