Oblak Smithové (Smith's Cloud) je ohromný mrak mezihvězdného plynu, o velikosti 9800 krát 3300 světelných let, který pozorujeme v souhvězdí Orla. V roce 1963 ho objevila studentka astronomie Gail Bieger-Smithová z nizozemské Leidenské univerzity. Už dlouho víme, že pěkně svižně sviští vesmírem, především zásluhou pozorování radioteleskopů. Rychlostí kolem 70 kilometrů za sekundu se řítí přímo do naší Galaxie, Mléčné dráhy. Pokud se nestane něco zásadního, tak se s Mléčnou dráhou asi tak za 30 milionů let srazí. Až doposud jsme ale nevěděli, z čeho přesně se tenhle oblak skládá, a kde se vlastně vzal.
Oblak, o němž je řeč, vskutku není žádný drobeček. I když je od nás vzdálený v průměru kolem 40 tisíc světelných let, kdyby byl viditelný pouhým okem, tak by na naší obloze zabral prostor o délce zhruba 30 průměrů Měsíce v úplňku. Astronomové si dlouho mysleli, že by to mohlo být něco jako galaxie beze hvězd anebo mezigalaktický plyn, který si Mléčná dráha přitáhla gravitací jako zajímavé občerstvení. V takovém případě by se oblak skládal hlavně z vodíku a hélia a těžší chemické prvky by v něm prakticky neměly být k nalezení.
Astrofyzik Nicolas Lehner z Univerzity Notre Dame ve státu Indiana a jeho spolupracovníci použili spektrograf Cosmic Origins Spectrograph (COS), instalovaný na Hubbleově vesmírném dalekohledu, a s jeho pomocí pozorovali ultrafialové záření galaktických jader tří aktivních galaxií, které se nacházejí o miliardy světelných let dál ve vesmíru. Oblak část jejich ultrafialového záření absorbuje a z toho je možné s vynaložením jistého úsilí odvodit, co vlastně tento oblak plynu obsahuje.
Badatelé se soustředili hlavně na síru, jejíž přítomnost signalizuje výskyt mnoha dalších chemických prvků v kosmickém materiálu. Ukázalo se, že síra v oblaku vskutku je. Její množství odpovídá vnější oblasti Mléčné dráhy, místům které jsou od galaktického jádra Mléčné dráhy o 15 tisíc světelných let dál nežli Slunce. Vše tedy nasvědčuje tomu, že Oblak Smithové nepřilétá z hlubin mezigalaktického prostoru, ale že ho něco vyrvalo z okraje Mléčné dráhy. Stalo se to asi před 70 miliony let a oblak se za dalších 30 milionů let zase do Mléčné dráhy vrátí. Jakoby si Mléčná dráha hodila s pořádně velkým bumerangem.
V Oblaku Smithové je tolik vodíku, že by z něj bylo možné vytvořit 2 miliony Sluncí. Až se oblak srazí s Mléčnou dráhou, tak zřejmě vznikne spousta nových hvězd. Jak jsou takové události běžně? V blízkosti Mléčné dráhy se pohybuje několik dalších podobně masivních oblaků plynu a není vyloučeno, že srážky s nimi jsou vlastně docela normální součástí života galaxií, jako je Mléčná dráha. Otázkou pochopitelně zůstává, co Oblak Smithové vyrvalo z Mléčné dráhy, o tom ale bude lepší nepřemýšlet večer před spaním.
Literatura
University of Notre Dame 28. 1. 2016, Astrophysical Journal Letters 816: L11
Wikipedia (Smith's Cloud).