Nám suchozemcům se mořští měkkýši nazývaní hučky zdají být podobní ústřicím či přílipkám, což jsou mlži. Zdání někdy klame a nejinak tomu je i tentokrát. Ve skutečnosti jsou jejich bližšími příbuznými hlemýždi, plzáci a slimáci, tudíž plži. Odborníci je řadí mezi jednopředsíňové a hezky česky jim vymysleli čeleď hučkovití. Vyskytují se hojně v přílivových oblastech Střední Ameriky, kde jsou prakticky pod každým kamenem. Živí se filtrováním vody ze které si berou plankton.

Když dva samečci hučky dělají totéž (osahávají se), není z toho totéž. Kredit: R. Collin, STRI

To, co našim zoologům připadá jako čepice bez štítku, neboli hučka, anglicky mluvící svět přirovnává k domácím pantoflím. A tak se ve většině světa o nich učí jako o „lipper shells“ a stejně tak je uvádějí i na jídelním lístku. Jen zvlášť velcí profíci, jakým je Američanka Rachel Collin ze  Smithsonian Tropical Research Institute, pro svou hučku alias domácí pantofel, používá latinské Crepidula marginalis. Se svým kolektivem studovala jejich kolonie dlouhodobě a zjistila, jakou roli u nich hrají vzájemné doteky.

Při vzájemném kontaktu se dva jedinci Crepidula marginalis domluví na tom, kdo z nich se změní v samičku a kdo se „obětuje“ a zůstane jako sameček déle. Kredit: mstarr, algunos derechos reservados

O těchto živočiších se již dříve vědělo, že svůj život začínají jako samci a pak dovedou své pohlaví změnit. Jen se mělo zato, že k proměně na samice u nich dochází když dorostou určitého věku, respektive velikosti. Nyní se ukázalo, že jejich rozhodování, čím která hučka a kdy bude, je poněkud složitější. Podle Collinové se chovají, jakoby v sobě měly přepínač pohlaví a o jeho „poloze“ (samec nebo samice) rozhodly jejich vzájemné doteky. Autorka se nám tím snaží polopaticky vysvětlit, že za změnu sexuální orientace nejsou odpovědny nějaké signální molekuly či hormonální látky, které by sousedi vylučovali do okolí, ale že výsledek je dán vzájemným tělesným kontaktem.

Rachel Collinová, vedoucí výzkumného kolektivu: „Měl by to být vzájemný kontakt a nikoli chemické signály uvolňované do okolí, co u Crepidula marginalis rozhoduje o změně pohlaví.“ Kredit: STRI

Na tom původním poznatku, že všechny hučky se rodí jako chlapečkové, se tedy nic nemění. Ale ohledně proměny v samice, což se mělo dít pod taktovkou dosažené velikosti, tak to už dnes platí jen z poloviny. Pouze v případech, kdy se vzájemně nedotýkají. Pokud mezi hučkami dojde k fyzickému kontaktu, jedna z nich se rozhodne zůstat samečkem mnohem déle. Ta druhá se zase promění v samičku mnohem dříve, než jak by k tomu došlo bez vzájemného tulení.

Nemělo by nás překvapovat, že po vzájemném „palpačním pohovoru“ se „dominou“ stává vždy ta větší z huček. Matriarchát je v tomto případě rozumným řešením. K produkci vajec je potřeba hodně energie a zásob a větší tělo jich vyprodukuje více. Malé spermie k oplodnění zvládne i prcek. Samci huček jsou možná o něco menší, ale rozhodně se to nevztahuje na penis. Jejich samčí ozdoba je vskutku hodna závisti a to jak co do mocnosti, tak délky rovnající se délce celého těla. Na náš vkus ho ale poněkud nemístně nevystrkují z pravé strany hlavy, inu, jiný kraj, jiný mrav.

Literatura
Allan Carrillo-Baltodano and Rachel Collin. Crepidula Slipper Limpets Alter Sex Change in Response to Physical Contact with Conspecifics.The Biological Bulletin, December 2015 Smithsonian Tropical Research Institute.
"The power of touch: Sex-changing snails switch sooner when together." ScienceDaily. 23 December 2015
Smithsonian Tropical Research Institute