Nedávno jsme informovali o tom, že se dědičná informace jednotlivých lidí liší počtem kopií poměrně velkých úseků DNA (jsou dlouhé až milion písmen genetického kódu). V těchto úsecích se nacházejí i geny, a tak  někomu určitý gen chybí, jiný ho vlastní třeba ve 12 kopiích. Teď se ukazuje, že se vzájemně lišíme i v míře exprese jednotlivých genů (tedy v tom, jak intenzivně tyto geny pracují). K tomu nás opět předurčují dědičné vlohy. Informoval o tom v posledním čísle časopisu Nature tým genetiků z Pensylvánské university vedený Vivian Cheungovou.

 S „provozováním“ genů je to podobně jako s vlastnictvím automobilu. Někdo nechává vůz celé roky v garáži, jen ho obletuje a leští, ale na silnici jej skoro neuvidíte. Jiný jezdí autem dnes a denně a další je pirátem silnic, který nedbá na omezení rychlosti ani světla na křižovatkách. Stejně se chováme  ke svým genům. Někdo nechává některé geny jen tak ležet, jiné nutí k práci a další pohání k činnosti za hranicí rizika. Další člověk ale zapřahá své geny v úplně jiné sestavě a vystavuje je jiné zátěži.

Tým Vivian Cheungové prověřil míru exprese 3 554 genů u příslušníků 14 početných rodin. Mezi jejich příslušníky odhalil asi 1000 různých kombinací exprese. Některé geny přitom spolu „drží basu“  - mají buď všechny sníženou nebo naopak všechny zvýšenou expresi.

Je zajímavé, že o tom rozhodují úseky dědičné informace, které se často nacházejí velmi daleko od svých genetických „podřízených“. Dispozice pro zapřahání nebo vypřahání jednotlivých genů tedy dědíme.

Nějak se nám ta „jednolitá“ dědičná informace lidstva mění ve stylu „každý pes, jiná ves“.

Vivian Cheungová se svým týmem zase jednou pořádně „zakalila“ genetické vody. Páni, jak byl ten lidský genom jednoduchý, když se 26. června 2000 s velkou slávou oznamovalo jeho „hrubé přečtení“.

Expresi genů se hodnotí pomocí tzv. DNA čipů. Bez ní by se podobné studie buď vůbec nedaly provést nebo by je realizovaly generace badatelů.