Ve chvílích, kdy se na webu zjevuje jedna nadšená a emotivní recenze na nové Hvězdné války za druhou, je jinak ostře sledovaná částicová fyzika poněkud v pozadí dějinných událostí. Fyzici si ale podle všeho mezi těšením na ultimátní zážitek v kině našli i trochu času na své mohutné urychlovače, které si nezadají s dech beroucími technologiemi předaleké Galaxie. A nebylo to marné. Jak se zdá, i na Velkém hadronovém urychlovači se rýsují úžasná dramata, která možná brzy rozbouří celý svět vědy.
Nejprve ta dobrá, vzrušující zpráva. Oba dva experimenty, které mají na svědomí objev Higgsova bosonu z roku 2012, tedy týmy detektorů CMS a ATLAS Velkého hadronového srážeče LHC v CERN, právě zveřejnily první významnou porci výsledků od letošního opětovného spuštění vylepšeného LHC. A v těchto výsledcích mají velice předběžné, jen prchavé, ale přesto nesmírně zajímavé stopy, které svědčí o existenci nové elementární částice.
Zveřejněné výsledky potvrzují zvěsti, které se v posledních dnech šíří po sociálních médiích a blozích. Týmy detektorů CMS a ATLAS objevily v popelu úžasných proton‑protonových srážek neočekávaný nadbytek párů fotonů, z nichž každý nese energii kolem 750 GeV. To by mohla být stopa existence nových částic – určitě bosonů, ale ne nutně podobných Higgsovým bosonům – jejichž hmotnost by se pohybovala kolem 1500 GeV, a které by se rozpadaly právě na zmíněné páry stejně energetických fotonů. Jestli taková částice skutečně existuje, tak by byla téměř devětkrát hmotnější, než doposud nejtěžší známá elementární částice, tedy horní (up) kvark. A také dvanáctkrát hmotnější než Higgsův boson.
Je to skvělé, ale na bujaré oslavy je ještě brzo. Statistika pozorování dotyčných fotonů je podle všeho velice slabá. Marumi Kado z Univerzity Paříž XI, který prezentoval výsledky detektoru ATLAS, mluvil o pozorování 40 párech fotonů nad rámec předpovězený Standardním modelem. Jim Olsen z Princetonu zase prohlásil, že na detektoru CMS jich viděli dokonce jen o 10 víc, než by jich mělo být. Ani jeden z nich by se o tom za normálních okolností nezmínil, když si to ale řekli navzájem, tak s tím šli ven. Je to rozhodně zvláštní, velice podezřelé, ale stále to prý může být pouhá náhoda.
Zatím není úplně jasné, o jakou částici by mělo jít. Podle teoretického fyzika Maxima Perelsteina z Cornellovy univerzity není mezi částicemi, po nichž fyzici momentálně nejvíce pátrají v datech LHC, žádný boson s energií 1500 GeV. Prý to ale nemusí být žádná extrémní exotika. Kdyby se například ukázalo, že jde o těžší variantu Higgsova bosonu, tak by to skoro nikoho nepřekvapilo.
Další, rovněž velmi emotivní drama, se rýsuje v hledání supersymetrie. Tentokrát je to ale mnohem méně radostná záležitost. Pátrání po supersymetrických partnerech známých částic totiž stále vyznívá na prázdno a podle zasvěcených odborníků už prý přestává veškerá legrace. Teoretický fyzik Michael Peskin ze SLAC National Accelerator Laboratory v kalifornském Menlo Parku potvrzuje, že se teď nejvíc mluví o neúspěchu snah nalézt gluino, předpokládaného supersymetrického partnera gluonu, v oblasti do 1600 GeV. Na první pohled to možná nevypadá až tak dramaticky, Peskin se ale domnívá, že neúspěšné pátrání po gluinu posunulo supersymetrii nebezpečně blízko k bodu, ve kterém se od ní odvrátí velká část fyziků.
Vše nasvědčuje tomu, že Velký hadronový urychlovač čeká pořádně horký rok 2016. Týmy detektorů LHC očekávají mnohem více dat, ve kterých budou i nadále pátrat po osudu celého vesmíru. Můžeme čekat jásot nad objevy nových částic, i nefalšovaný zármutek a krokodýlí slzy nad ztrátou oblíbených teorií. Síla se probouzí i na LHC!
Video: LHC Run 2: Why it Matters
Literatura
Nature News 15. 12. 2015.
Poznámka: Tématu se budeme věnovat ještě jedním, podrobnějším článkem.