Klasické podání objevu prvního známého ptakopánvého dinosaura patří k nejčastěji uváděným příběhům v dějinách paleontologie. Půvabný, leč již před delší dobou vyvrácený příběh vypráví o talentovaném lékaři a sběrateli fosilií z jihoanglického městečka Lewes Gideonu Algernonu Mantellovi, který popsal „svého“ iguanodona v únoru roku 1825, přičemž o tři nebo čtyři roky dříve objevila první zub tohoto raně křídového ornitopoda jeho manželka Mary Ann Mantellová. Pohledná mladá žena měla podle často se opakujícího podání objevit zub dinosaura v hromadě hrubého štěrku, připraveného k opravě jedné místní cesty v oblasti zvané Tilgate Forest (Západní Sussex). Dojít k tomu mělo v průběhu Mantellovy lékařské návštěvy u pacienta, zatímco na něho manželka čekala a procházela se místním parkem. Takto celou událost popsal sám Mantell a u této interpretace zůstal i po letech, kdy od něho manželka s jejich šesti dětmi po vzájemných neshodách odešla. Již v 90. letech minulého století ale historici vědy, zejména pak Dennis R. Dean, zcela bezpečně prokázali, že tak k objevu prvního známého ornitopoda (a zároveň druhého vědecky popsaného neptačího dinosaura vůbec) dojít nemohlo. Vzájemná korespondence Mantella, jeho vědeckých kolegů a také předáků okolních lomů totiž ukázala, že venkovský lékař a nadšený sběratel fosilií dobře věděl o zkamenělinách velkého druhohorního plaza již minimálně od roku 1819, možná dokonce ještě o několik let dříve. Proč Mantell celý život přiznával tuto nemalou zásluhu své manželce, a to i v době, kdy již spolu nežili a nebyli snad ani v přímém kontaktu, není zcela vysvětleno dodnes. Jak uvádí Jaroslav Mareš ve své výborné knize Záhada dinosaurů, možná chtěl Mantell své manželce přece jenom zachovat nesmrtelnost v análech dějin vědy i po jejich vzájemném rozchodu. Příběh zde ale nekončí, k okolnostem objevu iguanodona, jenž se odehrál již před téměř dvěma stoletími, totiž přibylo další zajímavé svědectví.
Britský nezávislý paleontolog a badatel Martin Simpson z ostrova Wight nově publikoval článek v periodiku Deposits Magazine, ve kterém ukazuje, že jméno dinosaura bylo v nesprávném tvaru „Iguanadon“ publikováno ještě na konci roku 1824, tedy ve stejném roce, ve kterém byl vědecky představen vůbec první popsaný neptačí dinosaurus Megalosaurus. Zatímco ale rodové jméno prvního známého jurského teropoda platí od února onoho roku dodnes, v případě geologicky mladšího ornitopoda můžeme za oficiální zrod jména Iguanodon považovat až únor roku 1825. Ale hezky popořádku. Simpson sám v článku zmiňuje údajný objev iguanodoního zubu Mary Ann Mantellovou v oblasti obce Cuckfieldu i fakt, že Mantell o něm poprvé referoval ve svém monumentálním díle Fossils of the South Downs, vydaném v květnu roku 1822. Nálezů postupně přibývalo a některé z těchto fosilních zubů zkoumal tehdy velmi slavný francouzský přírodovědec a zakladatel srovnávací anatomie Georges Cuvier. Francouz po jistém váhání nakonec v červnu 1824 správně usoudil, že se jedná o zkameněliny dosud neznámého vyhynulého plaza obřích rozměrů. Právě to vlilo novou energii do žil Mantellovi, který byl předtím poněkud zchlazen kritikou ze strany svého rivala Williama Bucklanda (autora popisu megalosaura) i samotného Cuviera. Šlo o jakousi skromnou předehru pozdější americké Války o kosti. Mantell si na podzim roku 1824 domluvil schůzku v Hunterian Museum of the Royal College of Surgeons, královské vědecké instituci s velkými sbírkami obratlovců, a doufal v možnost, že by snad fragmenty fosilií mohl úspěšně porovnat s exponáty současných plazů, a tak odhalit jejich pravou podstatu. Zdá se, že v tomto případě skutečně sehrála roli nefalšovaná šťastná náhoda, když si zuby neznámého dávno vyhynulého plaza prohlédl tehdy právě přítomný odborník na současné plazy, William Stutchbury. Ten si povšiml, že tvarem se zuby značně podobají zubům dnešních leguánů. V této souvislosti je nepodstatné, že podobnost to byla pouze povrchní a vůbec neznamenala blízké příbuzenství těchto dvou plazích typů, jak nyní již dobře víme. Mantell už měl nicméně vše, co potřeboval – a nyní se konečně dostáváme k nové části příběhu.
Běžně se dále uvádí, že Gideon Mantell představil 10. února roku 1825 svého iguanodona veřejnosti, a tím se stal po uplynutí téměř přesně jednoho rokudruhým mužem v pořadí, který popsal druhohorního dinosaura. Co se dosud nevědělo (nebo alespoň nebylo běžně uváděno) je skutečnost, že Mantell natolik spěchal, že stihl dinosaura „protlačit“ do tisku ještě před koncem roku 1824. Již 13. listopadu toho roku poslal dopis svému kolegovi, přírodovědci a duchovnímu Williamu Conybearovi, ve kterém navrhuje pro svého praplaza název „Iguanasaurus“. Conybeare mu pak 24. listopadu odpovídá v takovém duchu, že je znát, jak málo jej navrhované jméno nadchlo. Sám tedy navrhuje dvě alternativy: „Iguanoides“ (v překladu „podobný leguánovi“) a konečně naše staré dobré Iguanodon („leguání zub“). Z historických pramenů již dobře víme, že Mantell se rozhodl pro druhé navrhované jméno. Dosud se však mělo za jisté, že první oficiální zmínka o tomto dinosaurovi měla podobu Mantellova dopisu, přečteného při zasedání Královské londýnské společnosti dne 10. února 1825. Ve skutečnosti ale objevitel zaslal popis dinosaura i s ještě špatným navrhovaným jménem „Iguanadon“ také jiné učené společnosti, a to Porthsmouthské filozofické společnosti v průběhu prosince 1824. V pátek dne 17. 12. pak byl dopis přečten při její schůzi a o tři dny později se zápis z ní objevil v periodiku The Hampshire Telegraph. Nesprávné jméno „Iguanadon“ tak v tisku předstihlo iguanodona o víc než sedm týdnů. V podstatě tedy můžeme říci, že v roce 1824 byli světu představeni oba první známí dinosauři, po megalosaurovi v únoru tohoto roku to byl ještě na samotném jeho konci i „Iguanadon“, budoucí Iguanodon. Simpson se v článku také zmiňuje o další zajímavé okolnosti těchto pionýrských počátků dinosauří paleontologie. Mantell podle něj rozhodně nebyl prvním člověkem, který o fosiliích iguanodona věděl. Dnes víme, že fragmenty zkamenělin těchto 125 milionů let starých tvorů objevovali náhodně již sběratelé kuriozit v 18. století. Každopádně větší jistotu máme nejpozději k roku 1813, kdy v atmosféře vrcholících Napoleonských válek publikuje jistý reverend James Douglas článek o „kostech a zubech aligátora“ v lomech v oblasti Cuckfieldu. 5. dubna toho roku vychází krátký text v novinách Sussex Advertiser, přičemž je pravděpodobné, že v té době třiadvacetiletý Mantell byl s jeho zněním obeznámen. Nejpozději o čtyři roky později již zřejmě aktivně vyhledával tyto domnělé „aligátoří“ pozůstatky v jihoanglických lomech sám (Mantell posléze objevil i několik dalších dinosaurů). Jak ukazuje i tento případ, ani dějiny takto specifického vědního odvětví nejsou ve 21. století definitivně uzavřeny pro překvapivá nová zjištění.
Odkazy:
https://en.wikipedia.org/wiki/Gideon_Mantell
https://en.wikipedia.org/wiki/Iguanodon
https://www.strangescience.net/mantell.htm
https://www.dinohunters.com/Mantell/index.htm
https://darrennaish.files.wordpress.com/2015/11/simpson-2015-iguanodon0was-published-in-1824.pdf
Psáno pro Dinosaurusblog a osel.cz