Z dokumentu, který je výsledkem výzkumu financovaného Britskou akademií a zveřejněn pod hlavičkou University of East Anglia vyplynulo, jak kde jsme k sobě upřímní. Výzkum probíhal od Brazílie po Čínu a je v něm zahrnuto patnáct států. Podle ohlasů, který článek vyvolal, je na výsledcích nejzajímavější zjištění, že ekonomická situace země na poctivosti svých občanů, prakticky nezávisí. Jinak řečeno, k ekonomickému vzestupu krajiny už není, tak tomu bylo dříve, potřeba, aby aktéři byli čestní.
Jak se taková čestnost nám občanům zkoumá?
Nenápadně. Tentokrát to proběhlo s více než 1500 účastníky v patnácti zemích. Výběr ovčanů nebyl náhodný. Snahou bylo získat zástupce všech regionů, sociálních skupin a respektovalo se rozvrstvení obyvatel. To aby vzorek danou zemi charakterizoval co možná nejvěrohodněji. Pak všechny „náhodné“ podrobili motivovaným experimentům. V jednom je nechali házet mincí. Pak měli říci, zda padla "hlava" nebo "orel". Předem ale věděli, že když jim padne „hlava“, dostanou 3 dolary a když orel, odejdou s pěti dolary. Nikdo ale nekontroloval, co komu padlo, výzkumníky jen zajímalo, jak se celkově vyplacená částka lišila od předpokladu padesát na padesát. Jak moc se rozcházela od statistického „padni komu padni“. To pak pro danou zemi použili jako jedno z měřítek čestného jednání.
Druhý test byl kvízem. Týkal se hudby. Pokud respondent odpověděl na všechny otázky správně, také dostal zajímavou finanční odměnu. Po každé odpovědi, před přechodem na další otázku, se mělo, zaškrtnout políčko, zda k získání správné odpovědi potřebovali internet. Byla to formalita, na které nezáviselo hodnocení výsledku testu, ani výše odměny. Fígl byl v tom, že tři otázky v testu byly záměrně tak obtížné, že bylo prakticky nemožné, aby účastníci správnou odpověď znali. Počet nezaškrtnutých políček, kdy se účastníci snažili zatajit pravdu, také posloužil, jako kriterium čestnosti.
A jak to vše nakonec dopadlo?
Nepoctivce testy odhalily všude. Nejméně doma :) V „hodu mincí“ se jich u Britů našlo 3,4 procenta a v Číňanů 70 procent. V testu upřímnosti si nejlépe vedli Japonci. Turkům se nedařilo. Podle výsledků, kterých dosáhli, jim nelze věřit ani nos mezi ušima.
Zlí jazykové říkají, že Dr. Hugh-Jones, aby nebyl ke svým asijským spolupracovníkům, kteří mu pomáhali, tak neuctivý, okomentoval nelichotivý výsledek: "Nemusí to zcela přesně odrážet poctivost jako takovou, ale že částečně může odrážet postoj k hazardu".
University of East Anglia
Na závěr, kdy už výsledky testu nemohlo nic změnit, byli účastníci s tím, jak byli „zneužiti“, seznámeni a požádáni, aby se pokusili odhadnout, jak si podle nich v testech poctivosti vedly jiné země. Jak se ukázalo, tyto odhady se skutečností zcela rozešly. To znamená, že představy jedněch o poctivosti těch druhých, jsou od reality na hony daleko. Mínění o „vlastních lidech“ jsou pesimističtější, než jaká je pravda. Nejspíš prý za to může masáž, kterou nám media denně uštědřují a informují více o nepoctivostech doma, než u sousedů.
Není to poprvé, co se testy čestnosti národů prováděly. I nyní se ale potvrdilo, že chudé země jsou na tom s upřímností hůř, než ty bohaté. Na rozdíl od let padesátých ale vztah upřímnosti k ekonomice, vychází stále slabší. Vědci na tuto změnu mají vysvětlení. Dokud prý jsou instituce a technologie v dané zemi nerozvinuté, je poctivost důležitým faktorem při dodržování smluvních závazků. Proto země, které se vyvíjejí, z poctivosti občanů ekonomicky profitují. Později, když už na tom hospodářsky začnou být lépe, zlepšuje se i chod jejich institucí, technologie usnadňují kontrolovat dodržování smluv,... Proto „kultura poctivosti“ již v růstu HDP, takovou roli nehraje.
Ochotu říkat pravdu výzkumníci zjišťovali v Brazílii, Číně, Řecku, Japonsku, Rusku, Švýcarsku, Turecku, USA, Argentině, Dánsku, Spojeném království, Indii, Portugalsku, Jižní Africe a Jižní Koreji. Podrobnosti, jak v čem si která země stála, lze získat zde.
K čemu je takový výzkum dobrý?
Prý k tomu, že dává do pořádku naše mylné představy o poctivosti spoluobčanů jiných zemí. Výsledky nejspíš budou mít dohru v ochotě jedněch, sanovat dluhy jiných. I když vědci tentokrát zrcadlo zemím Švejka a Jánošíka nenastavili, mohli bychom si i tak z toho vzít ponaučení. Až se na nás obrátí, budeme vědět, jak mincí házet.
Literatura
'Honesty and beliefs about honesty in 15 countries' www.uea.ac.uk/documents/3154295/7054672/Honesty+paper/41fecf09-235e-45c1-afc2-b872ea0ac882,
University of East Anglia