Antarktický poloostrov (Antarctic Peninsula) je označován za hlavního viníka zvyšování hladiny osceánu. (Kredit NASA)

Z nejnovější analýzy satelitních dat Antarktický led vykazoval v letech 1992 až 2001 roční nárůst 112 miliard tun, zatímco celkový úbytek v letech   2003 a 2008 činil ročně jen 82 miliard tun. Toto zjištění zpochybňuje závěry celé řady studií, včetně těch uváděných Mezivládním panelem pro změnu klimatu (IPCC), jehož  zpráva z roku 2013 říká, že v Antarktidě pevninského ledu ubývá.

Ledovec Thwaites - „spoluviník“ zvyšováním mořské hladiny. (Kredit: Universit of Texas Austin)

Antarktický poloostrov (Antarctic Peninsula)  je nejsevernější část pevninské Antarktidy, vypínající se  severozápadním směrem  k jižnímu cípu Jižní Ameriky Teploty jsou zde v porovnání s kontinentální Antarktidou příznivější, v létě vystupují na +10 až +15 °C a v zimě klesají "jen" k -40 °C. V zimním období je poloostrov sevřen i několik metrů hrubým ledovým krunýřem Jižního oceánu a je nedostupný. Právě dění v této oblasti je často bráno jako důkaz globálního oteplování. Pravdou je, že ledu zde ubývá a záběry ze zdejších ledovců jsou v mediích presentovány, jako katastrofa. Pokud se ale Antarktida začne brát jako celek, vypadá to poněkud jinak.

Podle glaciologa Jay Zwally, hlavního autora studie NASA Goddard Space Flight Center, lze sice souhlasit s tím, jak uvádějí předchozí studie, že ledu na Antarktickém poloostrově a u ledovců Thwaites a Pine Island v západní části Antarktidy ubývá.

Pine Island - mediální hvězda katastrofálních nadcházejících změn. (západní Antarktida). Kredit: NSIDC

Pokud se do kalkulací zahrne východní Antarktida a centrální oblasti západní Antarktidy, ledu naopak přibývá.

Jay Zwally, glaciolog
NASA Goddard Space Flight Center

A nejen to

Nárůst ledu přesahuje jeho ztráty ve zmiňovaných oblastech. Tak to alespoň vyplývá ze zprávy, kterou včera pracovníci NASA pustili do světa (30. října 2015) prostřednictvím časopisu Journal of Glaciology. Svá kacířská slova mají podepřeny dlouhodobým satelitním měřením, které zdokumentovalo výšku ledu v rámci celé Antarktidy. Z výškových dat pak vypočítali, jak kde vrstva a množství ledu se zvětšuje, nebo zmenšuje. Sumarizace doložila, že  objem ledového příkrovu, který „teče“ směrem dolů a do oceánu, není větší než objem ledu, který v Antarktidě přirůstá.

Otázkou podle Zwaly je, pokud by se ztráty v západní Antarktidě zvyšovaly, mohlo by to „dožený“ zisk ledu a dlouhodobou stabilitu ve východní Antarktidě změnit. To se ale i on již dostává na pole spekulací. Asi tak, jako když klimatologové z řad alarmistů obecně ignoruji tzv. Polar Seesaw, tedy jev, že klima na jižním pólu se po miliony let často chová opačně než na severním pólu a pozorované neoteplovaní Antarktidy vysvětlují pomocí úbytku ozonu,...

Celková mapa změn, jak ji dokumentuje ICESat 2003-2008. Žádnou katastrofu nesignalizuje, naopak. Podrobnosti zde.

Pokud Zwallyho tým počítal dobře, tak hmotnostní přírůstek ledu ve východní Antarktidě od roku 1992 do roku 2008 zůstal stabilní a činil 200 miliard tun za rok. Úbytek ledu v pobřežních oblastech západní Antarktidy a Antarktického poloostrova vzrostl o 65 miliard tun ročně. Antarktida tedy nemohla přispívat k růstu hladiny oceánu. Naopak. Přičinila se o snížení jeho hladiny a to o 0,23 milimetrů za rok.

Houstone máme problém

Závěr studie je v rozporu se zprávou IPCC, která uvádí vzestup hladiny o  0,27 milimetrů ročně. Pokud by hladina oceánu stoupala tempem, jak tvrdí experti z IPCC, potom musí začít hledat jiného viníka, než za jakého označují tání antarktických ledovců. Antarktidě, jak to tak vypadá, se za pomoci radarových výškoměrů Evropské kosmické agentury a dálkového průzkumu Země (ERS), laserových výškoměrů z NASA (NASA Ice) a střediska ICESat, podařilo z nařčení  vyvléknout.

Literatura
Journal of Glaciology, NASA's Goddard Space Flight Center, IPCC