Nesmírně rádi bychom objevili cizí život a považujeme to za jednu z největších výzev pro lidstvo. Jenže vesmír je nezměrný a my moc nemáme představu, kde vlastně cizí život hledat. Nicméně, něco o vesmíru víme, a můžeme se pokusit odhadnout, kde by se životu, jako je ten náš, dařilo nejlépe.
Pustila se do toho kosmoložka Pratika Dayal z britské univerzity v Durhamu a její kolegové, kteří dali dohromady první kosmologické model blízkých galaxií ve vztahu k jejich obyvatelnosti životem našeho typu. Poněkud překvapivě vyšlo najevo, že naše stará dobrá Mléčná dráha vlastně není mezi těmi nejlepšími kandidáty.
Dayalová a spol. odhadli obyvatelnost celých galaxií podle tří relativně jednoduchých a hlavně reálně zjistitelných kritérií. Prvním z nich je počet hvězd, u nichž mohou existovat obyvatelné planety, přičemž tento počet přibližně odpovídá velikosti galaxie. Dalším z jejich kritérií bylo celkové množství základních prvků, z nichž se skládá život pozemského typu (jako je uhlík, kyslík a železo). Posledním z nich byl vliv, jaký mají na dotyčnou galaxii supernovy. Čím intenzivněji se v galaxiích odpalují, tím více je zamořují pronikavým zářením, které je neslučitelné s naším životem.
Velkorysý soubor astrofyzikálních dat Sloanova digitální prohlídka oblohy (SDSS) šťastnou shodou okolností zahrnuje přesně tyto tři klíčové parametry pro více než 150 tisíc galaxií v blízkém vesmíru. Když tým Dayalové vytvořil svůj model, tak vědci zjistili, že podle jejich kritérií by pro život pozemského typu měly být daleko nejpříhodnější obří eliptické galaxie, které visí ve vesmíru jako přízračná vejce plná hvězd. Obří eliptické galaxie jsou totiž skutečně hodně veliké a staré.
Podle Dayalové typická obří eliptická galaxie může v porovnání s Mléčnou dráhou teoreticky hostit desettisíckrát víc obyvatelných planet, obsahovat mnohem víc těžších prvků, jako jsou uhlík, kyslík a spol. a zároveň mají podle nedávné studie mnohem, asi desetinásobně nižší míru explozí supernov. Jejich model je prý první, který hodnotí obyvatelnost celého koutu vesmíru, nikoliv jenom uvnitř jediné galaxie, jako je Mléčná dráha. Vzhledem k použitým kritériím také vlastně zahrnuje celou historii sledovaných galaxií, která se promítá jak do velikosti galaxie, tak i do obsahu prvků a intenzity explozí supernov.
Pokud se tým Dayalové neplete, tak to vypadá, že spirální galaxie, jako je třeba Mléčná dráha, vlastně nejsou těmi pravými oázami pro život založený na uhlíku a vodě. To samozřejmě vede ke spoustě zajímavých otázek. Jsme statistickou hříčkou a spirální galaxie jsou jinak docela prázdné? Anebo když je život i v Mléčné dráze, znamená to, že eliptické galaxie ve skutečnosti přetékají životem a je to v nich jako ve Hvězdných válkách anebo ve Star Treku?
Dayalová je podle všeho také poněkud postižená fixací na vysílání a odposlouchávání rádiových vln a smutně podotýká, že úplně nejbližší obří eliptická galaxie, tedy Maffei 1 v souhvězdí Kasiopeji, je od nás vzdálená necelé 3 miliony světelných let. Vede nějaké divné řeči o SETI, že by rádiová komunikace se civilizací eliptické galaxie trvala dlouhé miliony let. To je sice pravda, když se ale oprostíme od závislosti na rádiových vlnách, tak Maffei 1 zůstává skvělým cílem pro výzkum.
Video: Pratika Dayal o obyvatelnosti galaxií. Kredit: Durham University
Literatura
Conversation 1. 9. 2015, Astrophysical Journal Letters 810: L2, Wikipedia (Maffei 1)