Zní to jako pohádka, podrobný rozbor ukázal že na kameni se skutečně zachovaly porušení, ale dokonce i celé červené a bílé krvinky, dále tukové buňky z kostní dřeně, kolagen z vazů a šlach, svalová tkáň a zbytky rozpadlých chlupů. Loy našel i zbytky keratinu, který je zachovaným dokladem že nástrojem někdo opracovával rohy. A konečně na kameni ulpěly i nepatrné zbytky dřeva a škrobu. Škrob pochází z rostlin, které v této oblasti rostou dosud.
Zbytky na kamenném nástroji tedy jasně prokázaly, že pravěcí hominidé se živili masem a hlízami. A nejen to, vypověděly i „příběh“ o tom, jak si opracováním dřeva a rohů vyráběli nástroje. To vše jsou vodítka, že činnost hominidů byla mnohostranná a promyšlená.
Tento kamenný nástroj nese stopy toho, jak naši předci žili a čím se živili před dvěma miliony let. Někteří odborníci ale poukazují na to, že bude třeba další výzkum, který by potvrdil, že zbytky krve a tkání nejsou novějšího data. Foto: Tom Loy.
Specifické nástroje pro specifické potřeby.
I když nástroje té doby byly dost primitivní, ostřené na jednu stranu a jen nepatrně esteticky zkrášlované, byly specializované na zpracovávání jednotlivých materiálů, jako například kostí. Zbytky takto opracovaných kostí se v nalezišti Sterkfontein rovněž našly. Většinou si představujeme si, že to co vedlo ke vzniku lidí byla jejich odlišnost od ostatních organismů, že dovedli myslet „tři kroky dopředu“. Nový poznatek ukazuje na to, že myslet „tři kroky dopředu“ uměli již afričtí hominidé před dvěma miliony let. Nejprve si tito pralidé museli najít kámen. Poté z něj vyrobit nástroje k různým účelům. Je to důkaz o myšlení těch, kteří byli velcí jen pět stop a měli jen třetinový mozek našeho dnešního mozku. Zbytky tkání, které na nástroji objevil Loy svědčí o výrobě nástrojů z kostí k lovu a tedy o aktivním lovu. Loy k tomu dodává: „Obecná představa o životě hominidů byla taková, že tvořili malé rodinné jednotky, potulující se po krajině, náhodně přespávající v jeskyních a na stromech, aby unikli predátorům. Že základ jejich obživy byl sběr plodů, hmyzu a že byli příležitostní pojídači zdechlin. Podle nového poznatku, který dokládá, že krev na nástroji pochází z čerstvě zabitých zvířat potvrzuje, že hominidé byli lovci a tak tento nový nález pohřbívá představu, která z hominidů dělala jen příležitostné pojídače nalezených zdechlin.
Čtení minulosti
Než se Loy odhodlal ke studiu reziduí na kameni nalezeném v Sterkfontein, pečlivě studoval chování organických zbytků na zhotovené replice nástroje. Replikou křemenného klínu opracovával různé materiály a pak sledoval jak se proteiny a jiné molekuly na něm chovají. Zjistil určité vzory jejich chování, které umožnily, že organické zbytky zůstávají v relativně neporušeném stavu po miliony let. Jeden z faktorů, který to umožňuje je komponenta z krve zvaná sérum albumin. Jeho molekula, která je zpočátku „rozmotaná“, při styku s kamenem vytvoří složitou pevnou síť. Nástroje z křemene obsahují oxid křemičitý, takový povrch skýtá ideální vazebná místa pro proteiny a vznikající síť albuminových vláken se tak pevně ukotví k povrchu kamene a v prohlubeninách dokonce stabilizuje i další organické zbytky. Takto ukotvená síť vláken ale nevzniká z krve uhynulých zvířat. U těch jsou krevní proteiny již vysráženy a jejich vlákna se na kámen neukotví. Čerstvá krev zato takovou síť vytváří a je schopna ke křemenu pevně „přilepit“ jakýkoli materiál. Ten tam pak za příznivých podmínek může zůstat i miliony let. Loy vysvětluje pojem „příznivé podmínky“ tak, že v dané lokalitě nálezu nástroje vytvořilo příznivé podmínky složení půdy. Půda zde obsahuje jíl a ten obalil kámen, zřejmě hned poté, co zkrvavený spadl na zem. Jíl, který utvořil na kameni ochrannou vrstvu, zabránil degradaci krevních proteinů tím, že zamezil přístupu vzduchu a nedovolil jejich oxidaci. Díky jílu se k proteinům nedostala ani voda a ani mikroby. Příroda zde dosáhla podobných výsledků jako když se dnes snažíme biologické vzorky uchovat v neporušeném stavu a kdy k tomu používáme proces „vymrzání“, při němž se biologické preparáty zbavují vody při zmrzlém stavu.
Výhrady
Někteří z biochemiků, jako například Dr Matthew Collins z University of York jsou k novým poznatkům rezervovaní a předpokládají možnou „trvanlivost“ biologických vzorků jen něco kolem 100 000 let. Nicméně i hlavní skeptik Collins přiznává, že se s materiálem na zmíněném kameni neměl možnost seznámit, ani jej prozkoumat.
Pokud jsou vzorky v tak zachovalém stavu, jak tvrdí Loy, je jen otázkou času, kdy další pracoviště jeho výsledky potvrdí, nebo je vyvrátí. Molekulární archeologie jako věda se rychle vyvíjí a rozhodně nám ještě neřekla poslední slovo.
Jíl přítomný v půdě nástroj dokonale obalil a utěsnil a zabránil oxidativní a mikrobiologické degradaci biologických zbytků, které na nástroji ulpěly. Foto: Tom Loy.
Tom Loy, základy geologie studoval na University of Redlands v Kalifornii. Antropologii a archeologii studoval na University of British Columbia.. V současné době je vědeckým pracovníkem vyučujícím prehistorii a molekulární archeologii na Australian National University.
Jižní Afrika, lokalita Sterkfontein.
Pohled na vykopávky Sterkfontein. Fosilie zde nalezených hominidů jsou odhadovány na 3,6 milionu let. Foto: IHO/Kimbel.