Podle hlášení americké agentury Centers for Disease Control and Prevention (CDC) se v Západní Africe stále ještě objevují nové případy eboly, jistě samy o sobě děsivé, globální strach už ale nevyvolávají. Za minulý týden byly totiž jenom dva, jeden v Guineji a jeden Sierra Leone. Ještě není konec, ale jestliže se situace v západní Africe zásadním způsobem nezhorší, největší epidemie eboly v dosavadní historii se brzy stane minulostí.
Nejhorší scénáře, vykreslované odborníky zejména na sklonku roku 2014, se nakonec nenaplnily, ani zdaleka. V některých chvílích to bylo docela napínavé, třeba když se v červenci 2014 jeden Liberijec nakažený ebolou dostal do nigerijské metropole Lagosu. Ebola v té době řádila jako pominutá, zabíjela polovinu nakažených a přístav Lagos, to je největší megapole dnešní Afriky, kde se tísní 21 milionů obyvatel, mnoho z nich ve slumech. Experti prý omdlévali z představy, že ebola začne kosit lidi v Lagosu a protože Lagos je i mezinárodní dopravní uzel – tak že se ebola dostane do všech koutů světa. Americký generální konzul v Nigérii Jeffrey Hawkins se tehdy zapřísahal, že by slova „Lagos“ a „ebola“ neměla být nikdy spolu v jedné větě.
Nakonec to ale dopadlo úplně jinak. Ukázalo se totiž, že Nigérie bojuje nejen s radikálními negramoty Boko Haram, přelidněním, devastací životního prostředí brutální těžbou ropy, všeprostupující korupcí a tíživou chudobou, ale také s dětskou obrnou. Je to možná překvapující, ale díky idealistickým snahám vymýtit obrnu má Nigérie velmi slušnou síť virologických laboratoří a epidemiologů a také solidní kapacity pro spouštění velkých kampaní oslovujících širokou veřejnost. Byla to pořádná klika, ale fungovalo to. Nigérijská administrativa je možná neschopná a zkorumpovaná, když jim ale všem šlo o život, tak zareagovali pohotově a správně. Ebola v Nigérii skončila stejně rychle jako začala, s pouhými 20 nakaženými.
Jak se z eboly v Západní Africe poučit? V nedávném speciálu webu časopisu Nature převládá pocit, že nebezpečí trvá a že se musíme pořádně připravit na příští velkou krizi, ať už to bude ebola nebo jiný zlovolný patogen. Odborníci naléhavě doporučují přepracovat náš přístup k podobným globálním rizikům. Očividně prý potřebujeme lépe monitorovat výskyt rizikových patogenů a také pracovat na zlepšení zdravotních systémů celé řady chudých zemí, protože právě tam vznikají rizikové epidemie. Ve vlastním zájmu. Ozývá se volání po odvážných a motivovaných zdravotnických silách rychlé reakce, které by bylo možné v podobných případech okamžitě nasadit do terénu, a také po zřízení multimiliardového fondu, který by umožnil rychle vyvinout potřebné léky a vakcíny.
Mnozí lidé jsou v úžasu, jak rychle teď postupuje vývoj hned několika vakcín proti ebole. Mnohým přitom také dochází, že kvůli krizi bylo nutné slevit z jinak běžných požadavků na převelice důkladné, úředně komplikované, časově náročné a finančně nesmírně nákladné testování podobných přípravků, a že to fungovalo. Možná je čas hluboce se zamyslet nad těmito postupy, které jsou stále častěji kritizovány. Zdá se, že rigidní předpisy a legislativa stále více brání medicínským přípravkům v tom, co je jejich posláním – totiž léčit a zachraňovat životy.
Podle Adriana Hilla, ředitele britského Jennerova institutu v Oxfordu, nám historie ukazuje, že se nové patogeny, které vyvolávají masivní a rychle postupující epidemie se spoustou mrtvých, ve skutečnosti objevují jen velice zřídka. Kdyby se to ale stalo, tak hrozí panika, chaos a rozvrácení celých společností, které by postupující nákazu ještě posílilo. Největším nebezpečím jsou nové patogeny, které se snadno šíří, tedy nejspíš vzduchem a vůči nimž lidé nejsou dostatečně imunní. Posledním takovým patogenem byl SARS, který se objevil roku 2002 v Číně a rychle se rozšířil do 29 zemí, přičemž nakazil 8 098 a 774 zabil.
Případ SARS ukazuje, že bychom měli být neustále ve střehu, naše Země je divokým světem nespočtu bakterií a virů, které se občas utrhnou z řetězu. Zároveň ale také ukazuje, že poslední dobou podobné epidemie, přes všechny nedůslednosti, omyly a přehmaty, vlastně docela zvládáme. SARS vystrašil miliardy, ale zabil necelých osm set. A ebola, ta patří k těm nejhorším virům, jaké vůbec známe. Stovky a tisíce mrtvých jsou sice samozřejmě hrozné a nezaslouží si příliš velké zlehčování. Ve srovnání s každodenním množstvím umrtí z víceméně přirozených příčin je to ale jenom kapička v ohromném oceánu.
To neznamená, že bychom nad patogeny měli mávnout rukou a odklonit vzácné finanční prostředky někam jinam. Naše momentální odolnost vůči patogenům je kriticky závislá na úrovni a fungování zdravotnictví a výzkumu. Nemusíme ale žít v umrtvujícím strachu, že existence moderní civilizaci neustále visí na vlásku kvůli děsivým nemocem. Postupně se ukazuje, že tak úplně nevisí.
Literatura
CDC 2014 Ebola Outbreak in West Africa, Nature News 5. 8. 2015, Wikipedia (Ebola virus epidemic in West Africa).