První ruku přišili chirurgové ve Francii Novozélanďanovi Clintovi Hallamaovi v roce 1998. Ten se o pravačku připravil kutilstvím na cirkulárce. S novou končetinou od motocyklisty se ale moc nespřátelil. Neměl v ní žádný cit a vadilo mu, že kvůli ní musí brát imunosupresiva s rizikem, že dostane rakovinu. A tak si jí raději nechal znovu uříznout.
Od té doby se o transplantaci končetiny s lepším či horším výsledkem pokusila celá řada týmů. Spolu s transplantacemi obličejů se už počet zákroků začíná blížit stovce. Ten nejnovější z pokusu o zlepšení kvality života, se týká teprve osmiletého caparta.
To, čím si už Američan Zion Harvey z Baltimore musel projít, se na sociálních sítích popisuje jako očistec na zemi. Vhodnější by asi bylo, říkat tomu po pravdě, peklo. Nejprve ho zlá infekce připravila o ruce a chodidla. Jakoby ale ani to nestačilo, postupně ho připravila i o obě ledviny. Skončil na dialýze. Matka mu sice darovala ledvinu, ale ani to nemá jen tak. Je celoživotně odkázán na léky zvané imunusupresiva. Spíš než léky to jsou jedy, které tak trochu vyhánějí čerta ďáblem. Zabrání odhojování cizí transplantované tkáně, bohužel ale za cenu potlačení přirozené funkce imunitního systému. Oslabují buňky obranného systému, které mají za úkol organismus chránit před infekcemi a zlovolnými buňkami. Těmi, které v každém z nás mutacemi denně náhodně vznikají a u nichž je nanejvýš důležité, aby s nimi bílé krvinky udělaly krátký proces. A to co dříve, než se namnoží a začnou diseminovat.
šéf operačního týmu.
(Kredit: Penn Medicine)
Přes veškerou nepřízeň osudu se malý Zion ukázal být velkým bojovníkem. Ustál transplantaci ledviny i se naučil chodit na protézách. Před několika dny se stal nejmladším pacientem na světě s oběma transplantovanýma rukama. Zákrok provedli v Dětské nemocnici ve Filadelfii. Operace trvala deset hodin a zaměstnala 40 lékařů, odborníků na plastickou chirurgii, ortopedii, anesteziologii, radiologii a také sester a nespočet pomocného personálu. Souběžně totiž musely pracovat čtyři týmy. Dva zaměstnal odběrem končetin na dárci. Druhé dva týmy nejprve odoperovaly pahýly příjemce aby místo nich mohli připojit končetiny nové.
Ze všeho nejdříve, po měsících nácviku, při vlastní operaci přišlo na řadu spojování kostí. Sešroubovali je s pomocí kovových destiček. Pak přišli na řadu cévní chirurgové, kteří sešily žíly a tepny. Jakmile se obnovil krevní oběh, ujali se práce specialisté na svalové úpony a spojování šlach. Až jako jedni z posledních se ke slovu dostali neurochirurgové. Vše pak zakončovali chirurgové plastičtí.
Držme malému pacientovi palce aby v jeho případě byla alespoň jednou štěstěna na jeho straně. Ne vždy transplantace končetin dopadne tak dobře, jako se to povedlo svatým třetího století Damiánovi a Kosmasovi. Tehdy oba světci amputovali spícímu nemocnému nohu a nahradili ji nohou mouřenína, který krátce předtím zemřel. Nemocný se probudil a mohl chodit a byl bez bolestí. O možných komplikacích ví své i náš Bohdan Pomahač. Jeho tým před čtyřmi roky transplantoval ruce Američance Carle Nashové, kterou napadl a zohyzdil rozzuřený šimpanz. Nakonec jí ale musely transplantované paže zase odejmout. Její tělo, navzdory vysokým dávkám imunosupresiv, je nepřijalo.
Pokud ale u Ziona vše půjde podle předpokladů, mohl by se za několik týdnů vrátit domů. Ani pak nebude mít vyhráno. Čeká ho dlouhá rehabilitace a učení se s novýma rukama zacházet.
Video pořízené v Dětské nemocnici ve Filadelfii