K nám ledovce tímto způsobem přisunuly materiál z Polska, Německa, Skandinávie, Finska a pobřeží Baltského moře. Některé valouny přitom urazily až 2000 kilometrů.
Pro jižní hranici zásahu ledovce se podle německého jména pro pazourek vžil pojem „Feursteinlinie“. Na jih od takto vymezené hranice se pazourek přirozeně (tj. v důsledku činnosti ledovce) nenachází. Spolu s pazourky se na tuto hranici zalednění na Ostravsko dostaly souvky z hornin ze severního Německa, Polska, Baltského moře, Finska a z jihu Švédska. Pokud jde o horniny, které se vyskytují v oblasti kolem Osla, dosud se předpokládalo, že je k nám ledovec nedopravil a výskyt souvků z Norska se na nejzazší hranici rozšíření kontinentálního ledovce neočekával. Nikdo takovou možnost sice nevyloučil, ale už nález jednoho norského souvku by byl překvapením.
Pro okolí Osla a celý jih Norska jsou typické neobvyklé horniny a minerály, za jejichž vznikem stojí rozsáhlá vulkanická činnost, především v prvohorách. V souvkovém společenství lze norské horniny od nordických souvků pocházejících z jiných oblastí odlišit. Poznatky učiněné v posledních dvou letech sběrateli souvků z Ostravska náhled na možnosti výskytu norských souvků změnily. Jedním z těch, kteří se sběru souvků věnují, je pan Jiří Dudek z Hlučína. O jeho sběratelské činnosti a vzniku muzea pazourků v bolatickém skanzenu psal Osel 27. 6. 2014 v článku Pazourek – nejstarší kulturní nerost aneb kámen všech kamenů. Jiří Dudek našel v okolí Hlučína, a to především na polích, přibližně 120 souvků z jižního Norska (víc než 60 druhů hornin). Podobně další sběratel souvků, pan Rudolf Pelikán z Ostravy nasbíral v pískovnách v okolí Ostravy souvky 15 druhů hornin z jižního Norska.
|
ledový dopravníkový pás byl výkonnější, než se soudilo.
Autoři fotografií |
|
