Teorii Velkého třesku zná skoro každý. Ať už vznik našeho vesmíru v lůně nepochopitelné singularity nebo stejnojmenný seriál, který povstal v lůně Hollywoodu a astrofyzikální Velký třesk propaguje snad nejlépe v historii. Je to vlastně docela jednoduché – na počátku nebylo nic a to nic se rozpíná dodnes. Lawrence Mead a Harry Ringermacher z Univerzity Jižního Mississippi k tomu v časopisu Astronomical Journal dodávají, že vesmír nejen expanduje, ale také u toho osciluje – jako když drnčí sklo.
Ne že by to s rozpínáním vesmíru nebylo už dříve zajímavé. Když se v roce 1998 ukázalo, že se vesmír nejen rozpíná, ale že se jeho rozpínání navzdory všemu očekávání zrychluje, tak nešťastní astrofyzici museli vynalézt temnou energii, novou formu hmoty, která svým odpudivým působením nutí rozpínání vesmíru zrychlovat. Problém je bohužel v tom, že nikdo nemá moc tušení, co je temná energie zač a kde se vzala. Podle toho, co víme o historii našeho vesmíru se zdá, že působení temné energie začalo urychlovat rozpínání vesmíru zhruba před 7 nebo 6 miliardami let.
Mead a Ringermacher tvrdí, že náš vesmír během své historie nezrychloval jednou ale hned sedmkrát za posledních 13, 8 miliard let (a mezi zrychlováními zase zpomaloval). Badatelé to popisují tak, že vesmír sedmkrát zadrnčel. Jako když něco ťukne do skla a jeho zvuk pak dlouho vyznívá do nevyzpytatelného ticha. Vesmírem neprocházejí vlny, jako například gravitační vlny, ale drnčí celý vesmír. Nakolik to můžeme brát vážně? Jak před časem v rozhovoru pro OSLA prohlásil Pavel Bakala z Ústavu fyziky Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě, dokud věrohodně nespojíme obecnou relativitu a standardní model elementárních částic v dobře fungující celek, tak nemáme k dispozici úplnou teorii pro popis podmínek nejranějšího vesmíru.
Jak k jejich objevu došlo? Prý to bylo úplně náhodou, v rámci výzkumné skupiny pro modelování temné hmoty v galaxiích. Při analýze závislosti velikosti vesmíru na uplynulém času najednou zjistili, že vesmír osciluje, tedy drnčí, s frekvencí cca 7 cyklů během celé historie vesmíru. Mead s Ringermacherem zdůrazňují, že jejich výsledky bude bezpochyby nutné ověřit nezávislými analýzami, nejlépe založenými na nových datech ohledně standardních svíček, tedy supernov typu IA. Do té doby můžeme dál snít o podmanivém drnčení v hlubinách vesmíru.
Big Mysteries: Dark Energy
Literatura
University of Southern Mississippi 18. 6. 2015, Astronomical Journal 149: 137, arXiv:1502.06140.