„Tyčinka Miito“ je nápad party mladých dizajnérů, který by se měl stát „udržitelnou alternativou“ varné konvice. Výrobek má kromě tyčinky ještě desku. Jeho velkou předností je, že ohřívá jen takové množství vody, které skutečně potřebujeme a neplýtvá energií na ohřev něčeho, co pak bez užitku vychladne. Ohřívá totiž vodu přímo v hrnku nebo sklenici. Stačí dát do hrnku s vodou tyčku. Dotykové snímače a elektromagnetické senzory zabudované v základně zaregistrují přítomnost topného tělesa a spustí proces ohřevu.
Tyčinku po dobu ohřevu netřeba držet, má na spodku disk na který se dá postavit a pak zůstává ve svislé poloze. Po dosažení teploty varu se základna automaticky přepne do pohotovostního režimu. Jakmile s tyčkou začneme manipulovat a vytáhneme jí z vody, základna se automaticky vypne. Proto tyčku můžeme odkládat bez obav kamkoliv, třeba i na základnu. Znovu „sálat“ už nezačne.
Tyč není složitá, je to jen kus nerezové oceli, má pouze silikonový povlak aby se na ní neusazoval vodní kámen a snadno se čistila a sendvičovým stojánkem s feromagnetickou mezivrstvou. Pochopitelně, že nádoba, v níž hodláme jejich vynálezem vodu ohřívat, by neměla být z kovu, ale ze skla, porcelánu, kameniny či teplu odolného plastu.
Doba ohřevu bude výrazně záviset od tloušťky dna nádoby na které bude topné těleso umístěno. Čím bude tenčí, tím rychleji se obsah ohřeje. V současné době se zařízení dopilovává v tom směru, aby šlo na tyčince nastavit požadovanou teplotu, na kterou chceme obsah v hrnku ohřát.
Zajímavý je sled podnětů a událostí, které mladé podnikatele k založení byznysu přivedly. Tím hlavním impulsem mělo být vystoupení ekologické provokatérky Leyly Acaroglu, která v roce 2014 měla v programu TED přednášku věnovanou sáčkům z umělé hmoty a papíru. Zmínila se také o výsledku dotazníkové akce v níž se 67 % Evropanů se přiznalo k tomu, že když používají varnou konvici, většinou ohřívají více vody, než kolik jí pak spotřebují. Na jejím vystoupení zazněla věta: "Jeden den neúčelně spotřebované energie ve varných konvicích odpovídá spotřebě všech pouličních lamp v Anglii po dobu celé noci.“ Právě té se chytila Jasmina Grase, dizajnérka studující v Nizozemsku, původem z Litvy a se svým německým kamarádem Nilsem Chudy založili Miito.
Část svého vynálezu poněkud tajemně halí do pojmu „základna“. Je to ale jen obyčejný indukční vařič. Elektrotechnické zařízení, jehož základem je cívka z měděného drátu napájená střídavým elektrickým proudem. Cívka vybudí magnetické pole a to v elektricky vodivých materiálech indukuje vířivé proudy. Jejich přičiněním (za přispění elektrického odporu materiálu jímž procházejí), pak vzniká teplo. Pro hnidopichy je potřeba dodat, že malá část tepla vzniká také procesem zvaným hystereze (magnetizací feromagnetického materiálu).
V každém případě je v „základně“ přístroje Mitto, cívka s mnoha závity generující indukční tok a podstavec tyčinky – kterým je kruhová placka, funguje zase jako jeden závit. I když je závit zkratovaný, celá soustava pracuje jako transformátor, přičemž v podstavci tyčinky se sníží napětí a enormně vzroste proud. Jeho průchod je to, co tyčku zahřívá.
Miito, firmička se sídlem v Berlíně, je takzvaný Kickstarter. Internetová platforma pro crowdfundingové financování projektů. K zahájení výroby u nich dojde až tehdy, když se na účtu sejde patřičná částka. V tomto případě 150 tisíc euro. Marketingoví experti předpověděli, že chtivých pochlubit se tyčovitou novinkou, se sejde dost a ti, co hodlají v tomto směru investovat sto dolarů, mohou počítat s tím, že zařízení dostanou v dubnu příštího roku. Krátký pohled na stav konta dnes ráno ukázal, že se prognostici nemýlili a že ti, co do projektu už investovali, se krachu firmy obávat nemusejí. Za 18 dnů se na kontě Kikstarteru MIITO, sešla již třikrát větší částka, než jaká k rozběhnutí výroby a pokrytí objednávek, byla potřeba.
Zveřejněné údaje o projektu Miito hovoří jen o vodě a čaji. Lze ale tušit, že se na varné tyčce budou napékat koagulované bílkoviny, pokud se rozhodneme si takto ohřát třeba kávu z pytlíku „Tři v jednom“, kakao, nebo polévku. V takových případech bude lepší vsadit na starou dobrou mikrovlnku. Zbavovat se konvice by také nebylo moudré. Třeba pro případ, že by nás někdy návštěvou poctila početnější tlupa. Kolovadlem, putujícím z hrnku do hrnku a pitím kávy na etapy by nemuseli být všichni zrovna moc nadšeni. Otázkou také je, zda stejnou úspornou funkci by nevykonala i výrobně mnohem jednodušší a levnější topná spirála. Ta by drahou základnu se spoustou mědi nepotřebovala a byla by i přenosnější. Kdysi se takové miniaturní ponorné spirálové vařiče, akorát do jednoho hrnku, vyráběly v NDR a v nejednom sklepě jistě leží ladem. Pokud var moku pomocí tyčinky přece jen budeme chtít vyzkoušet, a máme-li doma indukční vařič, nebo sporák, stačí si objednat jen tu nerezovou tyčku. Nejspíš jí ale v nabídce samostatně mít nebudou. Pak nám nezbude, než to řešit selským rozumem a do konvice si lít vždy jen vodu z toho hrnku, do kterého jsme zvyklí si čaj a kafe dělat. Odměnou by nám mohlo být, že se zbavíme rizika, že o soustavu s vřícím obsahem, z něhož poněkud labilně trčí tyčka, někdo nechtěně zavadí. Ušetříme zhruba 100 dolarů a ještě nám doma ubude o jeden krám navíc.
Pramen: www.miito.de