Z doby kamenné se nám toho moc nezachovalo. Nejmarkantnějšími neolitickými památkami jsou dolmeny. Termín pochází z bretonských výrazů pro stůl a kámen (dol-men). Má se zato, že stavby z velkých nepravidelných kamenných bloků, rozeseté po celém světě, jsou většinou  tím, co zbylo po pohřebních mohylách doby neolitu a doby bronzové. Ne všechny jsou gigantické. Jedno mikro-provedení, dali pod hlavu člověku pohřbívanému ve Francii, nedaleko Saint-Germain deset tisíc let před Kristem. Lidské ostatky se tu a tam najdou nejen v samotných dolmenech, ale i v jejich okolí. Z toho se vyvozuje, že už v době kamenné se lidé nějak dohodli na lokalitách, kde se pak pohřbívalo. Dnes bychom řekli hřbitovech. Takové sdílení společných prostor je bráno jako znak charakterizující rovnostářský přístup megalitických společností a to k věcem posmrtným. Rádo se to zevšeobecňuje i na záležitosti „neposmrtné“.

 

 

Mladá výzkumnice se dobrala jiných představ o tehdejší společnosti. Dovedlo jí k tomu nejen to, že v pohřbívání už tehdy existovaly značné rozdíly, ale že kosterní pozůstatky vykazují známky jisté selekce. Spočinutí na důstojném místě se dostávalo jen někomu, nejspíš z jakési kasty. Takové představě jdou na ruku nálezy na sedmi místech. Dva v provincii Araba-Álava (Alto de la Huesera and San Martínbo, oblast Laguardia), pět v regionu La Rioja (La Cascaja v Pecina Collado del Mallo v Trevijano, Peña Guerra II v Nalda, Collado Palomero já v Viguera a Fuente Morena v Montalvo de Cameros). Pohřbení v prestižních lokalitách se dostalo jen 248 osobám. Ti nepodstatní, co měli hluboko do kapsy, nebo se jim nedostávalo hrdinných skutků, končili jinde. V tom lepším případě  v nějakých jámách, či pod kamenech, rozesetých všude možně. Jakoby pohřebnictví i tehdy vyžadovalo hodně úsilí, námahy, nákladů, a tak nebylo pro všechny. Plebs musel volit ekonomičtější varianty. Nálezy v lokalitách samotných dolmenů a jejich okolí, nás asi zřejmě přimějí udělat si v představách organizace tehdejší společnosti otočku „o sto osmdesát“ a nejspíš je začneme považovat za první důkaz hierarchické struktury asi dost nespravedlivě členěné společnosti.  Proč?  Tehdejší komunity nutně musely mít mnohem větší počet mužů, než kolik jich je na vyčleněných místech pohřbeno. Stejně tak musely umírat i ženy a děti. Ti všichni ale jakoby byli „nepodstatnými“ a tak jim nebylo dopřáno stejné úcty a možnost spočinout v místech k tomu vyčleněných.

 

Podobně nelichotivě vyznělo letošní bádání genetiků, když technikou zvanou „molekulární hodiny“ zjišťovali míry mutací u dnes žijících lidí. Tak vyšlo před několika dny najevo, že doba neolitu rovněž nebyla takovou, jak jsme si jí vysnili.  Muži v chromozomu „Y“ mají zapsáno, že se jich do reprodukce dostávalo jen velmi málo. Jakoby již tehdy si bohatí mohli dovolit něco jako harém a sex, zbytek utřel ústa. A to mluvíme o době, kdy se lidské populaci dařilo, což dokládá počet kosterních pozůstatků. Nárůst počtu žen a o době „baby boom“ dokládá záznam specificky ženské (mitochondriální) DNA. To, čemu se odborně říká pokles diverzity Y chromozomu, je také nejspíš odrazem společenské rozvrstvenosti. Jedno z pravděpodobných vysvětlení je právě ono zmíněné naprosté upření práva na sex většině. Nemnožili jsme se tedy „jako králíci“, ale hierarchicky s nějakou formou důsledně uplatňované moci. Ostatně ještě nedávno si šlechta uzurpovala právo první noci. Abychom si udělali představu jak si asi počínali, jinak zbožní, kolonizátoři a otrokáři, na to také nemusíme být nijak zvlášť dobří v genetice. Podrobněji jsme se genetickým poznatkům z pravěku věnovali zde.

 

Ze Španělska nyní zaznělo, že nám dolmeny až do teď, tak trochu jakoby maskovaly pravý stav věcí a že možná představovaly výsady hrstky vyvolených. Samozřejmě, že dost dobře nelze vyloučit ani jiné možné příčiny zjištěné selekce a známky výsad. To, čemu se dnes říká „být pohřben ve svaté půdě“, má nejspíš kořeny v době, kdy jsme se ještě oháněli sekyrkami z pazourku. Již tehdy jsme byli svázaní kulturními záležitostmi. Jak neolitické kultovní záležitosti probíhaly, zůstane už navždy zapomenuto. Možná něco víc poodhalí výsledky izotopové analýzy. Posbírané kosti ze severu Pyrenejského poloostrova si nyní vzal do parády anglický tým z Oxford University.

Španělsko nemá o dolmeny a megalitické stavby nouzi

Video1

 

Nákladné pohřby v místech, které bychom dnes mohli připodobnit k místům s „půdou posvěcenou“, mají kořeny už v pravěku.  Video2

 

Literatura
"Demographic evidence of selective burial in megalithic graves of northern Spain," Journal of Archaeological Science (Volume 53, January 2015, Pages 604–617). DOI: 10.1016/j.jas.2014.11.015

University of the Basque Country