V případě letošních oslav čtvrtstoletí Hubbleova teleskopu by si možná takový rituál zasloužil ještě něco víc. Jenže je těžké hodnotit oslavence, který je vlastně „dědečkem“ v záplavě dnešních vědeckých přístrojů, a zasluhoval by si spokojený odpočinek. Přitom se těší plnému zdraví, a je stále ve vynikající kondici. Proč dědečka, když Hubble slaví „pouhé“ čtvrtstoletí činnosti? Inu ve vesmíru mimo ochranný štít atmosféry ubíhá čas jinak.

 

Ale i pokrok v technologiích a vědě se za tu dobu, co si tam senior Hubble poklidně obíhá, neuvěřitelně zrychlil. Budujeme obří pozemní observatoře, které mnohonásobně předčí jeho rozlišení, vyvíjíme kosmické detektory, které budou schopny přímo pozorovat atmosféry vzdálených exoplanet…

 

Přesto zůstane Hubbleův teleskop něčím vyjimečným. Ať už po něm přijde cokoli.

 

video1

Není jednoduché přemýšlet o roli něčeho současného v historickém kontextu. Daleko jednodušší je se do oné historie ohlédnout (minimálně je časem prověřená). To nám přeci jen umožní zachovat větší odstup. Tak třeba namátkou Pan hvězdář Galileo. Počátkem 17. století vylepšil dalekohled, a podíval se do vesmíru. Spustil tím vlastně revoluci v moderní astronomii. Historie je krutá, takže spousta dalších osobností té doby jsou zapomenuty. Ale u něj už bude v kolonce „historický přínos“ zapsán tučným písmem přívlastek: „nesmrtelný“.

Troufám si prohlásit, že studenti astronomie, astrofyziky i kosmologie za nějakých sto let budou historii těchto oborů rozdělovat podobně jako my s přelomovým italským renesančním géniem: na dobu před HST a po něm. Zdaleka nebyl prvním teleskopem vypuštěným do vesmíru. Ale jeho význam pro naše chápání vesmíru je zásadní. Co víc – stal se z něj symbol nejen vědní, ale i kulturní a společenský. Symbol lidské touhy dobývat nové mety a posouvat hranice našich vědomostí.

A jako každá mise má i ta Hubbleova svůj konec. Zatím se o něm jedná v souvislosti s jejím nástupcem – programem infračerveného kosmického teleskopu Jamese Webba (JWST). Teď se pouštíme na tenký led, protože oficiálně se ještě úřad NASA nevyjádřil, ale v tomto týdnu se na některých kosmoportálech objevily zprávy, že JWST dostal konečně zelenou ke startu v roce 2018. Další informace – opět nepotrvzená – spekuluje o tom, že by k HST měl být dopraven malý robotický modul, jenž by teleskop navedl do hustších vrstev atmosféry a urychlil tak konec tohoto zařízení. Snad se v následujících měsících dozvíme více podrobností.Současný provoz HST by mohl pokračovat až do roku 2020. Gravitace zvolna snižuje jeho oběžnou dráhu – ale malá sluneční aktivita udržuje naši atmosféru tenčí – takže teoreticky by se teleskop mohl udržet na oběžné dráze až do roku 2030. V rámci všeobecných úsporných opatření však nemůžeme čekat tak výrazné prodloužení mise.

Zatím si kosmický dědeček neužívá zaslouženého odpočinku. Naopak – probíhá jeho poslední velký program sledování vzdálených galaktických kup. Více informací o tomto projektu naleznetezde.

Než si přiblížíme některé přelomové snímky, pojďme se krátce podívat na Hubbleův teleskop v datech:

– teleskop osazený primárním zrcadlem o rozměrech 2,4 metru má na délku 13,3 metru a hmotnost něco málo přes 11 tun (tolik by vážil na zemském povrchu).

– HST obíhá naši planetu ve výšce 560 km rychlostí přes 27 000 km/h

– od doby vypuštění na oběžnou dráhu urazil vůči zemskému povrchu vzdálenost necelých 5 miliard km

– obletěl Zemi skoro 137 000x– už loni překročil počet jeho pozorování kosmických jevů a objektů počet 1,2 miliónu

– za svou aktivní historii se zaměřil na více než 38 000 vesmírných objektů

– nejvzdálenější z nich se od nás nachází 13 miliard světelných let

– takřka 400 milionů let po vzniku vesmíru

– množství dat nashromážděné v rámci pozorovacích programů překročilo 100 TB

– měsíční objem dat HST činí přibližně 830 GB

– 4 000 astronomů z celého světa se ve svých pracích a výzkumech opírají o pozorování HST– ti publikovali skoro 12 800 prací a článků na základě pozorování HST, což z něj činí nejproduktivnější vědecký přístroj v historii vědy.

Některé z prací byly korunovány Nobelovou cenou (třeba výzkum supernov z roku 2011)

(zpracováno dle údajů Space Telescope Science Institute v Baltimoru)

 

Závěrem se pokochejme několika záběry, které se dostaly na čelní místa Hubbleových pozorování:	Zvětšit obrázek Tsíc světelných let od Země se pod pásem Orionu nachází hvězda Sigma Orionis. Vlastně jde o pětičlenný hvězdný systém o svitivosti 75 000 sluncí! Osvětluje rozlehlý oblak chladnějšího vodíkového plynu, který jsme díky jeho tvaru pojmenovali mlhovina Koňská hlava. Stejně jako Pilíře stvoření ani toto dechberoucí divadlo nepotrvá věčně. Zdroj: https://hubblesite.org/
Zvětšit obrázek Přehlídku ikonických snímků Hubbleovy historie nemůže začít jinak, než snímkem Pilířů stvoření (M16). Na něm se totiž v nekonečných webových debatách shodli jak fanoušci, tak i personál HST. Každý z nich o délce světelného roku, ten největší z nich takřka 10 světelných let (100 bilionů kilometrů) rozlehlý. V nich probíhá intenzivní hvězdotvorba. Zajímavé je, že první snímek pořídil HST v roce 1995 a poslední loni, poté co byl upgradován palubní kamerový systém. Při porovnání snímků můžeme pozorovat dramatický vývoj útvarů. Příští generace už budou o tento krásný útvar ochuzeny. Zdroj: https://www.spacetelescope.org/	Zvětšit obrázek Co se galaktického snímkování týče, i zde byl takřka jasný vítěz. Je jím spirální galaxie Sobrero (dle Hubbleovy klasifikace galaxií typu SAa), zhruba poloviční velikosti Mléčné dráhy, jejíž světlo k nám putuje třicet milionů let, a nám se na obloze projektuje směrem do souhvězdí Panny. Zdroj: https://www.spacetelescope.org/
Zvětšit obrázek Snímek Krabí mlhoviny (M1, NGC 1952 či Taurus A) se rovněž dostal do „Top 10. Emisní mlhovina v souhvězdí Býka je pozůstatkem supernovy SN 1054, kterou poprvé zaznamenali čínští astronomové v roce, který se otiskl i do jejího (posledně uvedeného) názvu. Leží přibližně 6 500 světelných let od nás, dosahuje velikosti 11 světelných let, a zvětšuje se rychlostí asi 1500 kilometrů za sekundu. Zdroj: https://hubblesite.org/	Zvětšit obrázek Když už jsme zmínili galaktické kupy, galaxie a mlhoviny, tak zakončeme naši krátkou přehlídku hvězdou. Ale zřejmě tou nejpodivnější a nejzajímavější, na kterou se HST ve své 25leté činnosti zaměřil. Je jí V838 Monocerotis – extrémně dynamický objekt, který zřejmě tvoří dvě hvězdy, jež pomalu spějí ke kolizi a tím se zrodí jedna hmotná a velmi nestabilní hvězda. Objekt je tak nestabilní, že při každém snímkování vidíme vývoj a pohyb v okolních oblastech, tento vývoj už byl několikkrát rozpohybován animátory. Zdroj: https://cdn.astrobin.com/

 

Zdroje nformací:

https://frontierfields.org/

https://www.stsci.edu/https://hubblesite.org/

https://www.foxnews.com/https://www.nasa.gov/

Zdroje obrázků:

https://www.nasa.gov/sites/default/files/hubble-telescope_0.jpghttps://frontierfields.files.wordpress.com/2015/04/ff_halfway_done.png

https://imgsrc.hubblesite.org/hu/db/images/hs-2015-12-a-web_print.jpg

https://imgsrc.hubblesite.org/hu/db/images/hs-2013-12-a-print.jpg

https://www.spacetelescope.org/static/archives/images/publicationjpg/heic1501a.jpg

https://www.spacetelescope.org/static/archives/images/publicationjpg/opo0328a.jpg

https://imgsrc.hubblesite.org/hu/db/images/hs-2005-37-a-full_jpg.jpg

https://imgsrc.hubblesite.org/hu/db/images/hs-2005-37-a-full_jpg.jpg
https://cdn.astrobin.com/images/thumbs/d1d70504f08a602b0be1f33e92ae655c.1824x0_q100_watermark.jpg
Psáno pro Osel.cz a Kosmona