Již několikrát jsem psal o nevědomém uctívání dinosauřích (ichno)fosílií, ať už šlo o portugalské sauropodí stopy v zálivu Lagosteiros, americké stopy teropodů na území Arizony, stopy ptakopánvých dinosaurů z Jižní Afriky nebo třeba čínské a tibetské stopy sauropodních a kachnozobých dinosaurů. Nově byla odhalena další legenda, jejíž pozadí není jen striktně mytologické, ale i paleontologické. Není divu, že právě Adrienne Mayorová ze Stanfordovy univerzity se opět podílí i na tomto pozoruhodném výzkumu. O co se tedy jedná? Začněme mírně zeširoka. První vědecky popsané otisky stop dinosaurů můžeme spojit s rokem 1836 a výzkumem amerického reverenda a geologa Edwarda Hitchcocka (který je mimochodem považoval za stopy velkých prehistorických ptáků). Ve skutečnosti byly ale dinosauří fosilní stopy známé již po staletí nebo dokonce tisíciletí,  a to na různých místech naší planety. Rozmanitá etnika tzv. přírodních národů v Africe, Austrálii, Asii i Severní Americe tyto fosilní objekty dobře znala a využívala je i jako inspiraci ke svým legendám, náboženským obřadům, výtvarnému umění v podobě krojů i petroglyfů a dokonce i k tancům a zpěvům (např. arizonští indiáni kmene Hopi se svým „hadím tancem“). S těmito reáliemi se setkáváme takřka po celém světě, od obyvatel dnešního Portugalska přes dávné Číňany až po africké Sany a australské Aborigince. Dokonce i starověcí Řekové zřejmě měli co do činění s fosíliemi neptačích dinosaurů (a nejenom pleistocénních a třetihorních savců), jak ukázala studie publikovaná v roce 2012. Zkrátka a dobře, dinosauří zkameněliny nikoliv nevýznamně ovlivnily lidskou mytologii již velmi dlouho před vznikem vědecké paleontologie. Nejvíce patrný je tento fakt právě v „říši středu“, tedy nejlidnatější zemi světa Číně. V posledních letech přibývá objevů dinosauřích fosílií spojených s mytologií tamních obyvatel velmi výrazně. Není jistě náhodou, že tento velký východoasijský stát je v současnosti také nejproduktivnější zemí, co se počtu popsaných dinosauřích rodů týká (je jich již přes 200 a Čína přibližně od roku 2008 vévodí pomyslnému žebříčku před Spojenými státy, Argentinou a Mongolskem). Nový objev mezinárodního týmu vědců je kuriózním a zároveň půvabným příběhem na pomezí paleontologie, lidové kultury a vztahu člověka a neživé přírody.

V září roku 1991 byl při ražbě dolu na měď v lokalitě Sanbiluoga* (kraj Zhaojue, provincie S-čchuan) odkryt pás dinosauřích fosilních stop. Kromě početných otisků sauropodů a ornitopodů zde byly také méně četné stopy teropodů a dokonce i ptakoještěrů. Místní obyvatelé Iové (anglicky „Yi people“) tyto nově odkryté otisky označili za pozůstatky skutků bájného hrdiny-zakladatele jménem Zhigealu. Kruhové sauropodí stopy jim totiž připomínaly stopy posvátného válečného oře (Simudydian), na němž tudy jejich božský předchůdce kdysi cválal. Shodou náhodných okolností totiž stopy sauropodů i ornitopodů opravdu připomínají otisky koňských kopyt. Když v roce 2004 čínský paleontolog Jiefang Ebi tuto lokalitu zkoumal, na ploše přibližně 1500 metrů čtverečních se nacházelo dvanáct jednotlivých sérií stop. Bohužel však mezi roky 2006 a 2009 došlo k postupnému zhroucení horninových bloků a přes 95 % těchto ichnofosílií bylo těžce poničeno. Příběh zde ale nekončí. Jak se totiž znovu ukázalo, i mytologie místních obyvatel může přivést paleontology na stopu vědeckého objevu. Ukázalo se totiž, že Iové si vyprávějí po mnoho generací ještě o dalších „otiscích kopyt Simudydiana“, tentokrát o nich ale vědci neměli nejmenší tušení. V červenci roku 2013 se paleontolog Lida Xing dozvěděl o podobné legendě, která se traduje v oblasti Alumuju nedaleko města Erjiede. Podle místní legendy zde jezdil Zhigealu na svém oři na pravidelnou návštěvu nebes a když se vracel, tak jeho kůň po seskoku z ohromné výšky zanechal hluboké stopy v zemi (resp. skále). Na základě těchto místních legend byla do Alumuju vypravena malá expedice, která měla pátrat právě po „dinosauřím“ původu oněch pověstí. A přesně dle očekávání byla úspěšná. Objeveny byly série stop středně velkých sauropodních dinosaurů, které se nachází ve výšce asi 50 metrů nad břehem řeky Laqing. Otisky nejsou příliš erodované, takže je pravděpodobné, že nebyly vystaveny působení živlů po relativně dlouhou dobu. Je možné, že periodické zvedání hladiny této řeky spolu s dalšími erozními činiteli zde odkrývá početné dinosauří ichnofosílie po celé věky a zakládá tak podnět k legendám a mýtům, jež jsou

tradovány po staletí nebo dokonce tisíciletí. 

Zajímavá je také etymologie slova Alumuju, tedy názvu tohoto kraje. Doslova se dá totiž přeložit jako „stopy zanechané koněm Zhigealu“. Tento fakt ještě více podtrhuje pravděpodobnost, že mytologie Iů je silně provázána právě s objevy zkamenělin druhohorních dinosaurů. Ačkoliv je toto sepětí starší než počátek antické kultury v Evropě, dozvídáme se o něm teprve počátkem 21. století. Nabízí se také kuriózní možnost mapovat a objevovat nové lokality s dinosauřími ichnofosíliemi na základě shromažďování informací o mytologii obyvatel, žijících v blízkosti sedimentů vhodného druhu a geologického stáří. A kteří dinosauři vlastně byli oněmi „oři krále Zhigealu“? Nepochybně šlo o sauropody střední velikosti, kteří zde žili v období rané křídy (před více než 100 miliony let). Nově objevená lokalita zahrnuje 16 stop o průměrné délce 73 cm a šířce 53 cm. Paleontologové je přiřadili pod ichnotaxon Brontopodus, kam patří většina otisků stop čínských sauropodů. Zajímavé je, že na rozdíl od většiny křídových sauropodích ichnofosílií nevykazují znaky typické „širokorozchodné“ stavby (běžné u pokročilých titanosaurů). Naopak jsou relativně blízko u sebe a nepříliš vzdálené od pomyslné mediánní roviny těla procházejícího zvířete. To by mohlo nasvědčovat novému druhu sauropoda, nepatřícího mezi v této době již běžné druhy titanosaurů (kam patří i kandidáti na titul největšího suchozemského tvora všech dob). Ještě zajímavější však je, že celkový tvar otisků se titanosauřím naopak velmi podobá, takže by snad mohlo jít o dosud neznámý typ „úzkorozchodného“ titanosaurního sauropoda. Buď jak buď, „válečný oř“ legendárního krále představuje objekt zájmu i pro paleontology. Soudobá paleontologie tedy ve vhodných oblastech těží i z archeologických věd a folkloristiky. Pečlivou analýzou starých textů a soudobých legend, tradovaných místními etniky či dávnými kmeny může objevit dosud neznámé lokality s cennými fosíliemi. Podmínkou ovšem je, aby přítomnosti zkamenělin nasvědčovaly také další nezávislé doklady – přítomnost sedimentů vhodného druhu a stáří či povědomí o již dříve vědecky ověřených nálezech ze stejné oblasti. Nový čínský objev opět ukazuje, jak úzce byla a stále na mnoha místech je propojena lidská mytologie a zkameněliny dávných druhohorních vládců naší planety.


* U méně známých čínských názvů je v příspěvku dodržována anglická transkripce.


Odkazy:
Xing, L. D., Lockley, M. G., Yang G, Mayor, A., Klein, H., Persons, W. S IV., Chen, Y, Peng, G. Z, Ye, Y, and Ebi, J. F. In review. Tracking a legend: An Early Cretaceous sauropod trackway from Zhaojue County, Sichuan Province, southwestern China. Ichnos. (Odkaz)
https://en.wikipedia.org/wiki/Yi_people
https://en.wikipedia.org/wiki/Titanosaur

Psáno pro Dinosaurusblog a osel.cz