Konečně máme ucelený obraz anatomie tohoto zajímavého suchozemského obratlovce českého mezozoika. Cretornis hlavaci (původně „Hlaváči“, dle nálezce části fosilního materiálu) byl popsán v roce 1881 významným českým palentologem Antonínem Fričem, který se ovšem domníval, že se jedná o pozůstatky ptáka (odtud také samotné jméno Cretornis, které doslova znamená „křídový pták“). Netrvalo ovšem dlouho a Fričova interpretace byla zamítnuta. Prvním, kdo zmínil pterosauří původ kretornise, byl podle autorů nového výzkumu patrně proslulý britský přírodovědec Richard Lydekker, který tak učinil v roce 1888 (Averianov s Ekrtem uvádějí rok 1988, nicméně tady se autorům do textu jednoduše dostala drobná chyba). Lydekker, jenž považoval kretornise za druh ornitocheira, také nešťastně pozměnil druhové jméno na „hlavatschi“. Diakritika totiž není ve vědeckých jménech dovolena, takže se Lydekker rozhodl původní výslovnost zachytit v podobě pozměněné transkripce. V přibližném duchu tím sice výslovnost skutečně zachoval, zároveň nicméně způsobil zmatky, které se v literatuře, především té populárně naučné, táhnou až dodnes. Jak Averianov s Ekrtem připomínají, Mezinárodní pravidla zoologické nomenklatury (konkrétně Čl. 32.5.2.1) v případech, jakým je jméno „Hlaváči“, sice vyžadují, aby byla diakritika odstraněna, to by mělo být ale provedeno jednoduchým vynecháním speciálních znaků. Původní jméno „Hlaváči“ tedy mělo být jednoduše změněno na „hlavaci“ (psáno standardně malým písmenem). Změny, jako je ta Lydekkerova, zmíněná Pravidla považují za „neodůvodněnou opravu“ a zamítají (Čl. 33.2.3).
Vraťme se však k tomu podstatnému, a tedy samotnému ptakoještěrovi. Fosilní materiál druhu Cretornis hlavaci se skládá z nekompletního levého křídla a zahrnuje celou pažní kost, část kosti loketní a nekompletní kost záprstí s prvním a druhým prstním článkem čtvrtého, prodlouženého prstu, k němuž byla za života zvířete připevněna letová membrána. Zkameněliny byly objeveny u Zářecké Lhoty nedaleko Chocně, v svrchnokřídových (turonských), přibližně 92 milionů let starých vrstvách jizerského souvrství. Jedinec, kterému materiál patřil, byl poměrně malý. Jeho rozpětí křídel dosahovalo 1,5–1,6 m. Jak už bylo naznačeno v samotném úvodu, analýza příbuzenských vztahů, kterou autoři studie provedli, naznačuje, že se jedná o zástupce rozsáhlého kladu Azhdarchoidea. V rámci této skupiny je pak dle autorů součástí kladu Neoazhdarchia, který zahrnuje několik významných linií, jež se charakterizují především zvláštními tvary lebek (zejména Dsungaripteridae a Thalassodromidae) či nadprůměrnými rozměry (zejména Arambourgiania, Hatzegopteryx a Quetzalcoatlus v rámci Azhdarchidae). Ač analýza sugeruje, že Cretornis může být blízce spřízněn s kladem Azhdarchidae, Averianov s Ekrtem zůstali vůči jejím výsledkům zcela logicky a správně skeptičtí. Materiál je totiž jednak velmi nekompletní a jednak součástí analýzy nebyla celá řada potenciálně důležitých pterosaurů. Na druhou stranu je poněkud škoda, že si autoři výzkumu nedali tu práci a nepřidali do datového souboru pro fylogenetickou analýzu větší množství druhů, díky nimž by mohli otestovat, zda jsou některé další závěry, odvozené z následného srovnávání, správné. Jako příklad lze zmínit severoamerický druh Montanazhdarcho minor, se kterým Averianov a Ekrt kretornise poměrně detailně srovnávají. Jak je navíc uvedeno v článku, Averianov materiál montanaždarcha viděl osobně, takže by byl schopný jeho znaky bez problémů do analýzy začlenit. Tento nedostatek ovšem nikterak významně nesnižuje kvalitu článku. Mnohem důležitější je skutečnost, že nyní máme k dispozici dobré snímky a důkladné anatomické zpracování kretornise. Díky tomu bude možné data získaná z materiálu našeho pterosaura studovat z dalších úhlů pohledu (třeba právě toho fylogenetického).
Jak výsledky nového výzkumu hezky ukazují, i z poměrně nekompletního fosilního materiálu je možné získat zajímavé a důležité informace. Česká paleontologie druhohorních obratlovců je tedy opět o něco bohatší a nezbývá než doufat, že podobné výzkumy povzbudí chuť k objevování dalších druhohorních obratlovců z pradávných dějin našeho území.
Psáno pro Wild Prehistory a osel.cz