Metaanalýzou se snažili výzkumníci na University of Delaware získat odpověď na otázku, zda dnes běžné solení škodí nám všem. Tři roky dávali dohromady co, kdo, kdy a kde o soli napsal. Neopomenuli ani práce doktorandů, kteří své poznatky sepsali jen v národních jazycích a jejichž data se v žádném časopise neobjevila. Když pak v druhém nejmenším státě USA dali fyziologové, kardiologové a nefrologové hlavy a počítače dohromady, vypadlo z nich, že se dělíme na dvě skupiny. Jedněm, když začnou víc solit, se tlak zvyšuje a když se solením přibrzdí, tak zase klesne. Ty pojmenovali jako „sůl senzitivní“. Nám, co po vysazení soli zůstává krevní tlak na stále stejných hodnotách, říkají „sůl tolerantní“.
Kromě toho metaanalýza vypověděla ještě o něčem. Že i nám, co tolik „netlačíme“, se přesolování mstí. Nadbytek sodíku nepříznivě ovlivňuje cévy, srdce, ledviny i mozek. Podrobnosti přináší březnové číslo časopisu Journal of American College of Cardiology.
Vyšší hladina soli nás ohrožuje zhoršením funkce endotelu - vnitřní výstelky cév, jejíž buňky mají na starosti srážení krevních destiček a přilnavost bílých krvinek. Zvýšený obsah iontů sodíku také snižuje pružnost krevních kapilár a vede ke zbytnění srdeční svalové tkáně a hypertrofii, především levé komory. To, že se nám zvětší srdce neznamená, že to řeší situaci. Opak je pravdou. Srdce se zmnoženou svalovinou se stává méně poddajné a úbytek pružnosti snižuje objem čerpané krve. Nárůst sodíkových iontů nevěští nic dobrého ani pro ledviny. I malý nárůst tlaku často výrazně naruší jejich činnost. Sůl ovlivňuje i funkce sympatiku, nervů majících pod palcem celou řadu důležitých věcí, včetně reakce přezdívané „bojuj nebo uteč!“
Odstraníme-li doma ze stolu slánku, bude to dobrý začátek k nápravě, ale stačit to nebude. Sůl nám totiž chutná a v této naší slabůstce nám rádi vycházejí výrobci potravin vstříc. Sůl je totiž levná. Tak levná, že je levnější i než mouka... A tak zhruba 70 procent sodíku v naší stravě pochází z běžných potravin, jakými jsou chléb, rohlíky, bagety, sýry,...
Naštěstí v přírodě není nic jen černobílé a tak i vyšší dávky soli mají svou lidskou tvář. Pomáhají nás chránit před atakem patogenů. Zmiňuje to Jonathan Jantsche, mikrobiolog na Universitätsklinikum Regensburg v letošním čísle časopisu Cell Metabolism. Přišel na to náhodou. Jak už to tak v životě chodí, tak ani zvířata si někdy nepadnou do noty a koušou se. Jantscheho parta si naštěstí všimla toho, že pokousané myšky měly nezvykle vysokou koncentraci sodíku v kůži, ve srovnání s jejich obratnějšími kolegyněmi. Myší rozepře tak daly vznikl objevu, který se dá popsat tak, že infikovaná místa si tělo „prosoluje“. Když vědci následně svým svěřenkyním nasadili dietu s vyššími dávkami soli a zjišťovali co to s nimi udělá, vyšlo najevo, že sůl podpořila aktivitu imunitních buněk zvaných makrofágy. A fungovalo to i v praxi. Tlapičky záměrně infikované ničivkou (Leishmania major) se čtyřnohým dobrovolnicím, drženým na přesolené stravě, hojily rychleji. Je to novinka a tak zatím není jasné, zda to, co funguje u tvorů čtyřnohých, bude stejně zabírat i u těch vzpřímených. Nejspíš ale neuděláme chybu, když v situacích, kdy nám nějaké ty ničivky na dovolené v teplých krajích budou hrozit, zařadíme do jídelníčku tu a tam slanečka.
Škarohlídi tvrdí, že výzkumníci z bavorského Řezna konečně přišli na to, proč naše prababičky nutily naše maminky při bolení v krku, kloktat slanou vodou...
Solná mozaika do sebe začíná zapadat i v případě kuriózních výzkumů, kterým jsme se nedávno smáli. Třeba když Julianne Holt-Lunstadová publikovala, že ženáči a paničky mají nižší tlak, než svobodní dospělí. Zjistila to když se jí podařilo přesvědčit partu dobrovolníků nosit tonometr 24 hodin denně. Senzory zaznamenávaly krevní tlak 72krát za den, i ve spánku a z toho pak vzešel bulvárem tolik přetřásaný výsledek: Šťastně ženatí a vdané mají nižší krevní tlak než svobodní. Rozdíl byl poměrně výrazný, čtyři mm rtuťového sloupce a to i tehdy, pokud za svobodnými stála silná podpora ze strany přátel. Dost možná, že domácí jídlo je domácí jídlo a na vině že je právě stravování po bistrech a hospodách, kde se na soli nešetří. Některé prameny totiž uvádějí, že dokonce až 77 % soli, kterou do sebe vpravujeme, je z hotových jídel a tzv. rychlého občerstvení.
Celosvětový průměr příjmu soli je u lidí okolo 10 gramů na den. Americký úřad kontrolující nezávadnost léků a potravin ( FDA), doporučuje 4 gramy. Některé práce svědčí dokonce o tom, že skutečná potřeba organismu by mohla být dokonce ani ne poloviční. To bychom si měli vzít k srdci i my, kterým se zdá, že nám solení neškodí. Neměli bychom se spoléhat na to, že vše za nás vyřeší bruselské paragrafy. A také bychom se neměli vymlouvat, že s tím nemůžeme nic dělat. Jak na výrobce potravin, tak i poskytovatele služeb, metr máme. Je jím naše peněženka.
Literatura
Journal of the American College of Cardiology
University of Delaware
Cell Metabolism, Jantsch et al.: "Cutaneous Na+ Storage Strengthens the Antimicrobial Barrier Function of the Skin and Boosts Macrophage-Driven Host Defense" www.cell.com/cell-metabolism/a… 1550-4131(15)00055-8
Morris, M.J.; Na, E.S.; Johnson, A.K. Salt craving: The psychobiology of pathogenic sodium intake. Physiology & Behavior, 94 (5), p.709-721, Aug 2008, 2008; 94 (5): 709-721 DOI: 10.1016/j.physbeh.2008.04.008