I když to podle jmen tak nevypadá, Hui Hu a Anupam Sharma jsou američtí výzkumníci ze střední části Spojených států. Profesně jsou letečtí inženýři, ale ve městě Ames na Iowa State University se zajímají větrnými turbínami a ziskovostí větrných farem, kterým rovinatý terén mezi Wisconsinem a Kansasem, přeje.
Větrníky mají tendenci být stále větší a větší. S tím roste délka jejich vrtulí. Jenže čím blíže středu tak obrovské vrtule jsou, přestávají být listem a jejich průřez je kulatější. Takový tvar není pro využití proudícího vzduchu optimální a svým velkým odporem je spíš ku škodě. Tato „pasivní část“ listů snižuje výkon elektrárny přibližně o 5 procent. Hui se svým kolegou Sharmou možná přišli na způsob, jak tento hendikep obejít a vyždímat větší zisk i z plochy, kde to obrovské vrtule nedovedou.
Na zkoumání obou problémů získali zlepšovatelé od Iowa Energy Center roční grant ve výši 116 000 dolarů. Další tříletou podporu podepřenou 330 000 dolary k tomu přihodila nadace National Science Foundation. Peněz na dořešení detailů budou mít výzkumníci nejspíš dost a tak by mělo být brzo zřejmé, jaký aerodynamický design bude pro druhý rotor ten nejlepší a také jak velké vrtulky se k těm stávajícím velkým třem listům, začnou přidávat. A ještě něco. Budou-li se točit ve stejném směru, jako hlavní rotor, nebo v opačném.
Zda se tím u větrníků vylepší také parametry, laickou veřejností přezdívané "kafemlejnek migrujícího ptactva", pramen neuvádí.
Commitment to Innovation in Renewable Energy from Iowa Energy Center on Vimeo.
Pramen