V dnešním světě se filtrováním potravy z vody živí spousta různých živočichů. Tohle živobytí si oblíbili žahavci, živočišné houby, mnozí korýši, mlži, někteří kroužkovci, ramenonožci, mechovci, žebernatky, žaludovci, mechovnatci, sumýši, chapadlovky, sumýšovci nebo pláštěnci. A nejsou v tom jenom malá zvířata. Pokud jde o obratlovce, filtrováním prosluly velryby, pak mnohé ryby, samozřejmě paryby, čili manty, žraloci velicí, velkoústí a monumentální žraloci obrovští, kromě nich plameňáci a také třeba podivuhodní tuleni krabožraví, do kterých by to hádal asi jen málokdo.

Čerstvé vydání časopisu Nature přináší objev psychedelického stvoření z ranného ordoviku, které se rázem stalo nejstarším známým obřím filtrátorem historie. Není to ovšem obratlovec, ale starobylý členovec anomalokaridid, blízký příbuzný legendárního anomalokarise z Burgess Shale. Peter Van Roy z Yale a Univerzity v Gentu společně se dvěma kolegy představují dvoumetrového filtrátora, kterého libozvučně nazvali Aegirocassis benmoulae. V jeho jméně se objevuje severský bůh moře Aegir, latinský výraz pro přilbu cassis a marocký lovec fosilií Mohamed Ben Moula, který objevil pozůstatky aegirokasise.

Badatelé poskládali anatomii aegirokasise z nálezů v marocké formaci Fezouata, které jsou staré 480 milionů let. Fosilie této formace se nacházejí na ploše asi 500 čtverečních kilometrů údolí Draa v jihovýchodním Maroku, severně od Zagory. Našlo se tu více než 1 500 často slušně zachovalých nálezů, které představují zhruba padesátku různých druhů. Dohromady tvoří fascinující faunu, která se podobá společenstvům v Burgess Shale a na podobných lokalitách z kambria, jenže pochází ze spodního ordoviku. Nachází se tu spousta organismů, o nichž si paleontologové dlouho mysleli, že nepřežili střední kambrium.
Tělo aegirokasise, jednoho z největších dravců té doby a zároveň jednoho z největších členovců historie, po obou stranách lemovaly páry ploutvovitých přívěsků a zepředu na něj byla naražená pitoreskní protáhlá helma, která jako kdyby utekla z obrazu Hieronyma Bosche. Přízračný zjev aegirokasise dokresluje pár vystouplých očí na boku hlavy a pár článkovaných přívěsků u ústního otvoru, které pokrývaly soubory ostnů, podle všeho sloužících k filtrování ordovického planktonu.

Je pozoruhodné, že anomalokarididi, nepochybně zásadní dravci oceánu nejstarších prvohor, měli podobný evoluční zážitek s filtrováním, jako třeba dnešní žraloci. I mezi žraloky jsou velicí predátoři, kteří budí děs a hrůzu a zároveň oceánem proplouvají tři gigantické druhy žraloků, kteří jsou impozantními filtrátory.

Video: Aegirocassis benmoulae. Kredit: Yale Peabody Museum of Natural History.


Literatura

AFP 11. 3. 2015, Nature online 11. 3. 2015, Wikipedia (Filter feeder, Anomalocaridid).