Když hledíme do nezměrných dálek samotného úsvitu vesmíru, tak tam občas najdeme podivuhodné věci. Týmu, který vedli astronomové z Pekingské univerzity a z Arizonské univerzity, se nedávno povedlo objevit vpravdě monstrózní supermasivní černou díru, která pohání pradávný kvasar. Dotyčný kvasar dostal útulně znějící jméno SDSS J010013.02+280225.8 a rozhodně to není žádný ňouma. Ve vzdálenosti 12,8 miliard světelných let se ukrývá doopravdové monstrum, jehož supermasivní černá díra váží jako nějakých 12 miliard Sluncí, čímž se řadí k nejvýznačnějším černým dírám, co známe. Ještě pozoruhodnější je ale tenhle kvasar v tom, že září jako 420 bilionů Sluncí, což mu zaručuje první místo v historických tabulkách nejzářivějších kvasarů. Jeho objev fascinoval redakci časopisu Nature natolik, že ho publikovali.

Objevení tak extrémního kvasaru ve vesmíru, kterému bylo teprve 900 milionů let (protože vesmír vznikl před zhruba 13,7 miliardami let), zásadním způsobem ohrožuje klasické představy o vzniku supermasivních černých děr. Jejich původ je stále nejasný a odborníci mají většinou za to, že supermasivní černé díry tak nějak postupně rostly z malých černých děr pojídáním okolního materiálu.

Jeden ze spoluautorů studie, Xiaohui Fan z Arizonské univerzity, se dramaticky ptá, kde se vůbec vzal tak šíleně zářivý kvasar, s tak monumentální černou dírou, v tak mladém vesmíru. Objevil se velmi brzy po rozsvícení nejstarších hvězd a galaxií. Jak je ale vůbec možné? A jaký asi je vztah mezi tak extrémním kvasarem a jeho okolím, především jeho hostitelskou galaxií? Fan k tomu dodává, že se tento ultrazářivý kvasar určitě stane užitečnou laboratoří pro studium vzniku galaxií a chování supermasivních černých děr v ranném vesmíru. Je jako nejjasnější maják z nejstarších časů.

Jak se zdá, kvasar SDSS J010013.02+280225.8 fungoval nedlouho po konci Éry reionizace, během které temnotu vesmíru prozářily první hvězdy a galaxie, jejichž energie reionizovala neutrální vodík, v mladém vesmíru výrazně převažující. Na objekty, jako je tenhle behemot, bývá naše představivost krátká. Zkuste přemýšlet o něčem, co je 3 tisíckrát těžší, než supermasivní černá díra Mléčné dráhy, která váží tolik jako 4 miliony Sluncí. O zářivosti 420 bilionů Sluncí ani nemluvě.

Rekordní kvasar objevili na 2,4 metrovém teleskopu Lijiang čínské observatoře Jün-nan. Je to vůbec první kvasar v tak veliké vzdálenosti, který byl objeven teleskopem obdobné velikosti. A místní vědci jsou na to náležitě pyšní. Výrazně se zapsali do historie výzkumu kvasarů a také Éry reionizace. Extrémně zářivý kvasar nepochybně poskytne velmi cenné údaje o teplotě a složení materiálu v mezigalaktickém prostoru na konci Éry reionizace. Význam tohoto objevu podtrhuje celá řada následujících pozorování, která se odehrála na 8,4 metrovém teleskopu LBT (Large Binocular Telescope) na Mount Graham, 6,5 metrovém teleskopu MMT (Multiple Mirror Telescope) na Mount Hopkins, a také na Magellanově teleskopu chilské observatoře Las Campanas a havajském teleskopu Gemini North na Mauna Kea.

Teď přijdou na řadu i mocné vesmírné teleskopy, jako Hubbleův vesmírný dalekohled a rentgenová observatoř Chandra. S jejich pomocí by vědci rádi osvětlili procesy vedoucí ke vzniku prastarých supermasivních černých děr. Je to stále dost záhadné a stávající teorie se teď kymácejí v základech.

Literatura: University of Arizona 24. 2. 2015, Nature 518: 512-515, Wikipedia (Reionization).