Od chvíle, co jsme zjistili, jak je okolní vesmír nestálý a nebezpečný, si děláme starosti o Sluneční soustavu. Co když někde poblíž vybuchne supernova? Anebo co když Sluneční soustavě zkříží cestu něco nepříjemně hmotného? Zní to šíleně riskantně a někteří lidé kvůli tomu možná i špatně spí. Jenže ve skutečnosti se to už nejednou stalo, přinejmenším pokud jde o průlet hmotného tělesa Sluneční soustavou.

Eric Mamajek z Univerzity v Rochesteru se společně s kolegy nechal slyšet, že nedávno objevený nenápadný hvězdný systém WISE 0720-0846, kterému se podle jeho objevitele přezdívá Scholzova hvězda, před 70 tisíci lety prolétl Sluneční soustavou. Se Sluncem, ani se žádnou planetou se očividně nesrazil, a dnes je od nás vzdálený asi 20 světelných let. I tak je to ale nejtěsnější přiblížení jiného hvězdného systému ke Sluneční soustavě, o němž zatím docela spolehlivě víme. Mamajek a jeho spolupracovníci zpozorněli, když zjistili, že se Scholzova dvojhvězda z našeho pohledu téměř nepohybuje po obloze, i když je docela blízko, a že se vlastně značnou rychlostí řítí směrem pryč od nás. Vědci využili data ze spektrografů jihoafrického teleskopu SALT (Southern African Large Telescope) a chilského Magellanova teleskopu na Observatoři Las Campanas.

Scholzova hvězda je vlastně dvojhvězda červeného trpaslíka a hnědého trpaslíka spektrální třídy T, tedy nijak velkých a jasných hvězd. Celý hvězdný systém, který dnes pozorujeme v souhvězdí Jednorožce, se svojí hmotností vyrovná jen 0,15 Slunce. Skromné hvězdy kolem sebe obíhají ve vzdálenosti 0,8 AU, což je o něco méně, než vzdálenost Země od Slunce. Pokud se Mamajek a spol. ve studii publikované časopisem Astrophysical Journal Letters nepletou, tak systém Scholzovy hvězdy prosvištěl Sluneční soustavou zhruba ve vzdálenosti 52 tisíc astronomických jednotek od Slunce. To je na poměry ve vesmíru velice blízko. Takříkajíc těsně vedle.

Scholzova hvězda ve skutečnosti podle všeho proletěla místy s největší hustotou temných a chladných objektů Oortova oblaku, stále tak trochu přízračného mraku kometárních jader, které obklopují Sluneční soustavu až do vzdálenosti kolem 100 tisíc AU. A zřejmě to nebylo poprvé, ani naposled. Vědci tvrdí, že Scholzova hvězda prolétá Oortovým oblakem každých 100 tisíc let. Jak se zdá, tak to mezi kometárními jádry nevyvolává moc velký zmatek, což je pro obyvatele vnitřních planet Sluneční soustavy jedině dobře. Možná se teď budeme bát chaotického vesmíru o něco míň.

Na Zemi v té době žili lidé, kteří už byli prakticky jako my. Mohli z kosmického dramatu něco mít? Zdá se, že ne. I při nejtěsnějším přiblížení Scholzovy dvojhvězdy ke Slunci prý byla padesátkrát méně jasná, než nejslabší hvězdy, které za za ideálních podmínek uvidíme pouhým okem. Zároveň ale víme, že je docela magneticky aktivní a že mohla dělat jasné záblesky o délce minut až hodin. Toulavá dvojhvězda na naše předky možná tajemně mrkala z oblohy a uváděla je tím do rozpaků.

University of Rochester 16. 2. 2015, Astrophysical Journal, 2015; 800 (1): L17, Wikipedia (Scholz"s star, Oort cloud).